Štítary

Název Štítar bývá nejčastěji odvozován od štítů domů. Původní zástavbě skutečně dominuje štítová orientace usedlostí.

První ověřenou zmínkou je listina z roku 1346, kterou Karel IV., král český a markrabě moravský, udělil Štítarům výsady městečka. Obec tehdy získala právo pořádat každou středu trh. Údajně se tak stalo na přímluvu majitele bítovského panství Smila z Lichtenburka, do jehož poddanské závislosti obec patřila. Na městys byly Štítary povýšeny Vladislavem II. v roce 1496. Stará práva byla rozšířena například o výsadu kácet osm dní před a po svatém Havlu v bítovských lesích suché dřevo.

Hospodářský rozmach ve 14. a 15. století negativně poznamenalo působení loupeživých rytířů, zvláště v pohraničí. Pořádek byl nastolen až po zásahu vojska na sklonku 15. století. Vranovské panství převzal roku 1528 krajský hejtman Zdeněk Meziříčský z Lomnice. Byl na své poddané velmi mírný a poskytl jim právo volného spravování a ochranu sirotčích peněz. V tomto období Štítarští hojně přestupovali na protestantskou víru, zejména když majitelé panství byli protestanti. Majetek velmi bohatého kostela a fary byl rozdělen sedlákům.

Velmi těžce na obec dolehla třicetiletá válka. Mnoho usedlostí bylo zničeno. Roku 1645 během své výpravy proti Vranovu a Znojmu tábořili ve Štítarech Švédové. Z následků války se obec těžce vzpamatovávala několik příštích desetiletí. Roku 1680 převzal vranovské panství rod Althanů, který vešel do povědomí štědrými náboženskými příspěvky. Roku 1706 postihla obec katastrofa v podobě požáru způsobeného bleskem. Oheň se rozšířil na celou obec včetně kostela a fary. Kostel i fara byly nákladem obce znovu zřízeny, ale při požáru byly zničeny mnohé cenné kostelní památky a spisy pojednávající o historii obce.

Velký význam pro další rozvoj Štítar mělo zrušení nevolnictví, které se i zde setkalo s velkým ohlasem a nadšením. Roku 1787 potvrdil Josef II. opětovně všechny výsady městyse. Štítary se v té době staly rozvinutým obchodním centrem známým široko daleko. Pořádaly se zde čtyři výroční trhy, a to ve čtvrtek před Ostatky, v úterý po Nanebevstoupení Páně, v úterý po Nanebevzetí Panny Marie a ve čtvrtek před Početím Panny Marie. Koňské a dobytčí trhy se konaly vždy den před každým trhem výročním.

Poslední potomek rodu Althanů hrabě Josef Althan byl vyhlášeným hazardním hráčem. Neustále byl ve finanční tísni a peníze sháněl, kde se dalo. A tak 21.ledna 1787 prodal Štítarům 150 jiter vyspělého lesa z vranovského panství za nepatrnou cenu 9500 zlatých rýnských. Obec les vykácela a půdu rozdělila mezi 83 usedlíků. Když pak hrabě Althan prohrál celé panství, koupil je pražský advokát Josef Hilgartner, rytíř z Lilienbornu. Jeho jedinou snahou bylo získat z panství co nejvíce peněz. Prodával proto pozemky sedlákům, založil osady Liliendorf (Lesná) a Šumvald (Šumná) a nabízel sedlákům výkup z poddanství. Roku 1790 přešlo panství do rukou hraběcí rodiny Mníšků.

Za napoleonských válek prošla přes obec opět armáda - v letech 1805-1806 a roku 1809 leželo ve Štítarech francouzské vojsko. Roku 1832 vypukla v obci epidemie cholery, jíž padlo za oběť 48 obyvatel. O tři roky později, 4. května 1835 vypukl ve Štítarech opět požár, o kterém se zachovaly podrobné zprávy. Oheň vypukl na Bílou sobotu v 1 hodinu po poledni v domě vdovy Alžběty Glaserové č.p. 92. Příčinou byla nepozorně odložená doutnající utěrka, jaká se užívala při utírání upečeného chleba. Vichřice přicházející od severozápadu přenesla oheň od souseda k sousedovi, a za chvíli stálo 120 domů v plamenech. Oheň se šířil tak rychle, že ze zasažených budov zůstaly jen zdi. V plamenech 8 lidí zahynulo. Živel byl zastaven až u domu číslo 48. Tak se zachránilo na západní straně obce 13 selských stavení a 35 obydlí malodomkářů. Také kostel a fara zůstaly ohněm nedotčeny. Požár krutě postihl 176 štítarských rodin. Uhořelo 26 kusů hovězího dobytka. Vichřice prý hnala kupy jisker vzduchem a zanášela je až na rakouské hranice. Povozníci, kteří přijížděli z Vídně, vyprávěli, že zápach z požáru bylo cítit až u Štokeravy (německy Stockerau). Roku 1894 vznikl ve Štítarech sbor dobrovolných hasičů. Prvním velitelem se stal Josef Jimroth.

K zajímavé události došlo při kopání základů stodoly číslo 44. Byl vykopán hrnec plný starých českých stříbrných grošů z doby Václava III. (1289-1306).

Za zmínku stojí také stavba dvou silnic, a to ze Štítar do Ctidružic a ze Štítar do Vranovské Vsi. Obě vybudovala na vlastní náklady obec a do užívání byly předány již roku 1907.

V důsledku vypuknutí první světové války byla v noci z 31. července na 1. srpna 1914 vyhlášena ve Štítarech všeobecná mobilizace, načež 12. září nastoupily ročníky narozené od roku 1872 vojenskou službu. Odchod mužů způsobil nedostatek pracovních sil. Krátce po válce se od Štítar odtrhla Šumná, což vedlo k vypsání nových voleb do obecního zastupitelstva v obou obcích. Starostou ve Štítarech se v únoru 1921 stal Martin Apeldauer. Druhé poválečné volby se konaly 10. května 1923. Křesla v obecní radě tehdy voliči rozdělili takto: rolnická strana - 8 mandátů, malorolníci - 5 mandátů, dělníci - 0 mandátů, Křesťanskosociální strana - 2 mandáty, Německá lidová strana - 2 mandáty, Česká strana - 2 mandáty. 20. června pak byl starostou zvolen František Kisling.