Starý Hrozenkov

Poloha na průsmyku předurčila hrozenkovsko již k rannému osídlení. Prvé organizované osídlení vzniklo určitě současně s moravskouherskou hranicí v 11. století. Nešlo však o poddanskou vesnici, ale o osídlení rozptýlené po celém území obce, která tehdy zahrnovala katastry nynějších obcí Žítková, Vyškovec, Vápenice a do roku 1791 i Lopeník, i velkou část území okolních obcí moravských i slovenských. Bylo to svobodné pohraničí zvané též „Hrozné Pusty“ nebo „Pusty Hrozinkow“, což dalo vzniknout názvu Hrozinkow nebo Rozinkow, od 19. století Starý Hrozenkov. První přímá písemná zmínka pochází z r. 1261, kdy věnoval Smil ze Střílek část území zvané Vysoká Lhota na potoku Hrozinkově, vizovickému klášteru Smilheim. Po roku 1600, kdy zesílil vliv Světlova, byla na současném místě založena současná ves Hrozinkov osazená obyvateli okolních samot. Krajina trpěla vojenskými vpády Tatarů, Turků, Kumánů, Kuruců a řady dalších. Kritické období přečkával lid v okolních horách. Kraj poskytoval útočiště různým psancům z doby po husitských válkách a bělohorské porážce. Základem obživy byl především chov hovězího dobytka doplněného zemědělstvím. Pěstoval se zde ječmen, oves, škripica (křibice lesní), později pohanka, žito a pšenice, řepa a brambory. Z ovocných stromů švestky na slivivici, jabloně, hrušky, vlašské ořechy a střešně. Dříve se ovoce po domácku sušilo a vyváželo do Budapešti. Život zde byl tvrdý, ztěžovaný administrativními zásahy vrchnosti, které zakazovaly jakoukoliv výrobu i podomáckou, mimo zemědělství, což pak vedlo k hospodářskému zaostávání kraje. Lid se pak déle držel svých tradic, čímž se zachoval národopisný svéráz vyjádřený krojem, vyšívkami, písněmi, nářečím, stavbami a zvyky.

Ke kulturním památkám Starého Hrozenkova náleží Farní kostel Panny Marie v pozdně barokním stylu z roku 1774, barokní socha sv. Jana Nepomuckého a také u rybníka stojící kaple ze 17. století. V roce 1956 byla vybudována moderní budova školy, která vévodí celému kopaničárskému kraji.

V obci se každoročně konají tradiční Kopaničárské slavnosti za účasti četných hudebních souborů z obou stran moravskoslovenské hranice. Také se v této oblasti stále nosí svérázný kopaničárský kroj a udržují se typické lidové zvyky.

Po rozdělení společného státu nabyl Starý Hrozenkov strategického významu jako jeden z nejvýznamějších hraničních přechodů mezi Českou a Slovenskou republikou. Po roce 1991 dochází k velké výstavbě a rozkvětu Starého Hrozenkova.