Bělov

Bělov je situován v centrální oblasti Pomoraví, ve starém sídelním území. Přirozenou osou tohoto kraje je tok řeky Moravy, od nejstarších dob důležitý činitel pro kulturní a hospodářský rozvoj krajiny. Staré obchodní cesty sledující tok řeky byly v pravěku a rané době dějinné často jedinou formou komunikace a šíření kulturního rozvoje. Tyto nejdůležitější faktory osídlení nám tedy objasňují poměrně početné archeologické nálezy z různých pravěkých období pocházející přímo z území katastru obce nebo nejbližšího okolí.

První stopy lidského osídlení katastru obce pocházejí za starší doby kamenné, z doby posledního zalednění. V této době bylo v oblasti Napajedelské brány na severovýchodních výběžcích Chřibů situováno několik táborů lovců mamutů. V příhodných klimatických údobích, kdy údolím Moravy táhla stáda mamutů a jiné lovné zvěře, byla chřibská návrší jedinečným místem skýtajícím pravěkým lovcům přehled po celé údolní nivě řeky Moravy. Nálezy početných kamenných nástrojů, polotovarů a odštěpků vyráběných ze severských pazourků, ale i dostupných místních surovin jsou přímým dokladem existence těchto tábořišť. Přímo z katastru Bělova známe dvě místa s doloženým výskytem nástrojů ze starší doby kamenné. Jsou to polohy zvané "Za humny" a "Pod kótou 297". Početné nálezy pazourkových nástrojů pocházejí také z nedalekých Žlutav, Kvasic, Nové Dědiny a Karolína.

Přibližně 5 000 před naším letopočtem pronikly z jihovýchodu na naše území první zemědělské civilizace. Vznik zemědělství sebou přinesl výrobu keramiky, výrobu dokonale hlazených a broušených kamenných nástrojů a chov domácích zvířat. První zemědělci začali pro svá sídla vyhledávat úrodné půdy na spraších v mírně pahorkovitém terénu mimo říční nivy. Proto z tohoto období máme z Bělova a jeho okolí poměrně málo nálezů dokládajících pobyt pravěkého zemědělce, který raději zvolil pro svá sídla teplé půdy na Kroměřížsku a Holešovsku. Jsou to převážně nálezy kamenných nástrojů, jako například velký kamenný sekeromlat s vrtaným otvorem pro násadu, který byl nalezen v blíže neznámé poloze na katastru obce a řada dalších kamenných nástrojů z Kvasic, Nové Dědiny, Žlutav a Sulimova.

Vynález kovolitectví, výroba bronzu znamenala další zvýšení civilizační úrovně a počátek nového údobí ve vývoji lidské společnosti. Doba bronzová zanechala na katastru obce Bělova stopy v podobě osady a pohřebiště v místě zvaném "Milostné" nebo také "Pod Bělovem". Větší část tohoto sídliště a zřejmě i pohřebiště byla zničena při regulaci Moravy počátkem tohoto století. Alespoň některé z nálezů zachránil a získal Jindřich Spáčil. Jsou to převážně zlomky hliněných nádob a bronzové kopí s tulejkou.

Ještě jednou v pravěku ožilo toto místo novými obyvateli. Bylo to přibližně v 2. Století před našim letopočtem, kdy zde založili osadu Keltové, první historicky doložený národ na našem území. Pozůstatky této osady byly náhodně objeveny opět při regulaci Moravy. Většina nálezů vzala za své, a tak se zacovaly pouze zlomky nádob vyráběných již na hrnčířském kruhu.

Po zhroucení moci Keltů v našich zemích a uplynutí přibližně jednoho tisíciletí ožilo místo dnešních polí pod Bělovem až velkomoravskými Slovany, kteří zde v 9. - 10. Století založili osadu. Jejich přítomnost je doložena nálezy zlomků slovanské keramiky hrncovitých tvarů zdobených rytou vlnicí. O poměrně intenzivním osídlení okolí Bělova velkomoravskými Slovany svědčí nálezy hrobů překrytých hliněnými násypy - mohylami, které známe z nedalekých Žlutav, Nové Dědiny a Vrbky. Těmito posledním památkami po našich slovanských předcích se však dostáváme již k prahu historického období, v němž mnohé nám objasní prameny písemné.