Svatobořice-Mistřín

Mnohé z nás dnes zajímá, jak asi vznikl název naší obce. Jedna pověst o tom vypráví:

V dávných pohanských dobách v dnešní trati „Příčky nad cisternou“ stály dvě ohromné borovice. Tam se naši předkové chodili klanět svým bohům Ve stínu těchto borovic vykonávali své pobožnosti, obětovali bohům oběti krvavé i nekrvavé, uctívali je zpěvem, tancem a klaněli se jim. Toto místo považovali prý za své nejmilejší. Říkali mu „Svaté boří“ a odtud odvozeno jméno Svatobořice.

V obecní kronice roku 1923 jsme našli tento zápis:

Jméno „Svatobořice“ odvozuje učitel Jan Matoch z pověsti o příchodu světců Cyrilla a Methoda v místa nynějších „Příček nad cisternou“, kde prý poručili v posvátném háji po lidové bohoslužbě mladému Svatoplukovi: „Svato, boř ( modly ) !“ Zdá se však více pravdě podobno: Staroslovanský borový háj bohoslužebný (bory zde hodně rostou), Svato bor = boří, lid Svatobořici, dědina Svatobořice.

Mistřín:

První zmínka o Mistříně je ze 13. století, v níž král Přemysl I. udělil různá privilegia panství a klášteru velehradskému. V této době nebyl však Mistřín na tomto místě jako nyní. Stál asi o 1 km dál na severozápad v místech, která se dodnes nazývají Staré Mistříny. Za války česko-uherské byl tento původní Mistřín zpustošen a jeho obyvatelé založili poněkud jižněji Nový Mistřín a to pravděpodobně v místech, poblíž tehdy ještě zachovalého kostela na Kostelíkách. O tomto Novém Mistříně existuje písemný záznam už okolo rohu 1536. Ani na tomto místě se obec dlouho netěšila pokojnému životu. Dne 1. června 1605 byla znovu vypálena a to od uherských povstalců, kteří vpadli na Moravu. Ve válce třicetileté byla obec zničena úplně a to podruhé. 0byvatelé, kteří zůstali, postupně budovali svou osadu potřetí a to mezi oběma dřívějšími místy, kde stojí dodnes. Bylo to okolo rohu 1656. Rohu 1687 zemřel poslední mužský člen rodu pánů ze Zástřizel a Mistřín se stal majetkem Františka Libštejna z Kolovrat. Roku 1888 se dostal mistřínský statek do rukou hrabat Seilernů, kteří je drželi až do parcelace v roce 1924.

Jméno Mistřín se vykládá z bulharského jména Mitrov. Jedna z pověstí, které se v Mistříně udržely, vypráví o vzniku jména této osady toto:

V době, kdy dleli na Velehradě sv. Cyril a Metoděj, přišli jedenkrát na své misijní cestě také do Mistřína, který byl v tu dobu malou osadou beze jména. Když zjistili, že většina osadníků je s křesťanským učením obeznámena, poučili je a pokřtili a chtěli jim posvětiti kapličku. Tu je osadníci prosili, aby jim posvětili dřevěný kostelík, který si sami narychlo ze dřeva zbudovali.

Apoštolové se velice podivili, jak pěkně a přitom rychle si osadníci kostel postavili. Vyhověli jejich přání a kostel posvětili. Řekli prý při tom: „To jsou opravdoví mistři.“ Pověst o tom se rozšířila do okolí a osadě, která do té doby neměla názvu, počalo se říkati „Mistři – Mistřín“. Kde tento kostelík osadníci postavili, pověst neříká, ale mluví-li tato pověst pravdu, tu jistě byl kostel postaven na polích, nazývaných nyní Kostelíky, kde byl v pozdější době postaven kostel z cihel a z kamene, o němž jest zachována písemná zpráva v archivu kláštera velehradského. Tolik podle pověsti o názvu osady Mistřín.

Svatobořice-Mistřín:

Původní dvě obce se v roce 1964. sloučily.

V obci je barokní kostel z roku 1743, socha sv. Floriána z roku 1745, dílo vídeňského sochaře J.K Schletterera, který vytvořil sochařskou výzdobu před milotickým zámkem, sousoší sv. Anny z roku 1791 od jeho žáka 0ndřeje Schweigla, sochaře z Brna. Dvě kamenné hlavy s podobou starořímského boha Januse s dvěma tvářemi z poloviny 17. století – „svatoborské opice“. Nejstarší dochovanou stavbou v obci je zvonice z roku 1719. Stavba základní školy ve Svatobořicích naproti dvora byla dokončena a zahájeno vyučování v roce 1906 (90 let). Na místě dnešní textilky byl za druhé světové války internační tábor. Stálá výstava prací vězňů je nyní v základní škole.

V obci se udržují bohaté folklorní tradice, po stránce kulturní a národopisné patří obec do oblasti Slovácka, která je známá typickou lidovou architekturou, krásným kyjovským krojem, písněmi a tanci. Dnes především mládež užívá slavnostní lidový oděv hlavně při obřadních a slavnostních příležitostech, jimiž obec během roku pravidelně ožívá. Patří mezi ně nejen slavnosti rodinné nebo církevní, ale též zvyky výročního lidového zpěvu. Krojované hody, vinobraní, dožínky, fašaňk i Vánoční koleda. Nejvíc užívají našich krojů členové domácích národopisných souborů a lidových hudeb, ať už se jedná o Národopisné soubory .Lúčka“, „Mistřín“, „Slovácký krúžek“, dětská Podkověnka a Krušpánek. Mužský pěvecký sbor, Dechovou hudbu „Mistříňanka“, Varmužovu cimbálovou muziku, Cimbálovou muziku Ladislava Pavluše a Chrámový sbor. Ti všichni užívají našich krojů při svých vystoupeních doma ale i v zahraničí. V obci žil také do nedávna akademický malíř Vladimír Vašíček + 29.08.03