Vysoké Pole

Historické názvy : r. 1261 Byssoka Lhota, Byssokapoli, r. 1481 – Vysoké Pole, 1572 – Vysoky Pole, 1720 – Wysokopolie, 1846 – Wisokepole, od osmdesátých let 19.století užíván dnešní název (Vysoké Pole).

Názvy tratí : Kosteliště, Díly, Zahájí, Nadvrší, Zažirovy, Dílnice, Zakunina, Bojatín, Rovně, Kosovy, Žižkov, Nivy, Újezdeček, Láze, Ryliska, Jámy aj.

Severně od osady se vypíná a dominantu kraje tvoří nejvyšší vrchol Vizovské vrchoviny- Klášťov, na jehož temeni jsou pozůstatky pravěkého hradiska. Zbudováno bylo v pozdní době bronzové (asi 1000 př.n.l.) a později znovu osídleno v době mladohradištní (10.-12.st). Na akropoli hradiska je zajímavý skalní útvar „Čertův kámen“, opředený četnými pověstmi. Zpráva, publikovaná v roce 1975, o nálezu velkomoravské architektury ve trati „Kosteliště“, je zjevným nesmyslem. Obec sama je poprvé připomínána ve falzu zakládací listiny vizovického kláštera „Byssoka Lhota, que et Byssokapoli dicitur“(Vysoká Lhota, které se také říká Vysoké Pole). Z názvu osady je patrný její kolonozační původ, ač nelze pochybovat o její existenci po polovině 13.století. Po polovině 14.století byla osada postižena nájezdy okolních feudálů, kteří začali projevovat nebývalý zájem o majetek vizovického kláštera, takže se za to dostali v roce 1363 dokonce do církevní klatby. Obec se stala předmětem sporu i o přibližně sto let později, neboť v letech 1460 a 1481 se domáhají opati vizovického kláštera na rodu pánů z Cimburka jejího navrácení k Vizovicím. Roku 1483 povolil král Vladislav II. užívání zboží kláštera potomkům zakladatele, pánům z Kunštátu, roku 1549 získal celé panství vizovické Václav z Boskovic, jehož potomci prodali celé zboží Zdeňku Kavkovi z Říčan. Tento pán postoupil Vizovice v roce 1574 s příslušnými statky Anně z Nevědomí, ale osady Polanku, Léskovec, Drnovice, Újezd, Loučku, Slopné a Vysoké Pole připojil k panství brumovskému, jehož byl tehdy majitelem. S Brumovem pak zůstalo Vysoké Pole spojeno i nadále, po rozdělení panství připadlo k prvnímu dílu.

Po třicetileté válce zůstalo v obci osídleno 23 domů, jen sedm jich bylo pustých, při vpádu v roce 1663 byl zabit jeden člověk. Za živelných pohrom způsobila poměrně značné škody jedna kuriózní událost – nálet kobylek od východu v roce 1748. V roce 1901 shořelo při požáru obce 16 usedlostí.

V roce 1758 bylo ve Vysokém Poli celkem 92 obydlí, z toho 25 celých gruntů (jednalo se tedy o poměrně velkou ves), dále zde byly dva mlýny, jatka a kovárna.

Na konci 18. století žilo v obci přes 500 obyvatel, na přelomu 19. a 20.století již více než 600 obyvatel. Při sčítání lidu v roce 1930 žilo ve Vysokém Poli celkem 674 obyvatel, v současnosti se stav obyvatel pohybuje kolem 950.

Vysoké Pole bylo vždy obcí zemědělskou, družstvo zde bylo založeno v roce 1960, posléze sloučeno s družstvem Ploština Loučka.

V roce 1706 odkázala Terezie Podstatská finanční částku na stavbu kaple ve Vysokém Poli, kaple byla opravdu postavena ve trati Bojatín u studánky s divotvornou vodou, ale roku 1783 za Josefa II. byla zrušena a pobořena (socha P.Marie z ní byla přenesena do kostela v Újezdě). Na místě původní kaple byla postavena kolem roku 1870 nová kaple ; stavěl ji jistý Kolínek z Vizovic, který zde pak trávil také svůj poustevnický život (je to jediný doložený případ existujícího poustevníka na jižním Valašsku).

Škola byla původně v Újezdě, ale již od první poloviny 19. století se vyučovalo v obci. Roku 1865 byla vystavěna již škola, po roce 1898 byla přestavěna. Školní kronika byla založena v roce 1890. V obecní pečeti je krojidlo, snop a radlice.

V letech 1923 – 1940 vyvíjela v obci činnost Domovina domkařů a malorolníků. Jednota československého Orla existovala od roku 1937 do roku 1940. Roku 1937 zahájila činnost Družina katolických zemědělců, skončila ji roku 1941.

Vysoké Pole bylo osvobozeno 2. května 1945 oddíly rumunské armády bojujícími ve svazku s Rudou armádou.