Slavičín

V roce 985 zde pobýval svatý Vojtěch při příležitosti misionářské cesty z Uher přes Vlárský průsmyk na Moravu. Pověst vypráví, že se tehdy se svou družinou zastavil v místě, kde dnes stojí slavičínský kostel. Kdesi na protějším kopci stála tvrz, patřící slepé hraběnce. Ta nemohla v noci spát a když přistoupila k oknu, spatřila oheň hořící v táboře svatého Vojtěcha. Na oslavu slavného činu jejího náhlého prozření přijala osada název Slavičín.

Původní osada Mladotice i Slavičín časem splynuly v jeden oficiální název Slavičín – Mladotice, užívaný až do roku 1946.

Vývoj města byl v minulosti ovlivněn blízkostí uherské hranice a Vlárského průsmyku, kudy pronikaly nejen civilizační vlivy, ale procházela zde vojska Uhrů, Tatarů a Turků. Ve 13. století byla oblast postižena tatarskými vpády, podobně tomu bylo i v pozdějším 17. a 18. století.

Obyvatelstvo se většinou živilo zemědělstvím. Z řemesel existovala jen ta nejdůležitější, i když se uvádí zvláštnost mezi profesemi, a to bylo zvěroklestičství, kterou zdejší muži prosluli doma i za hranicemi. Pro Slavičín a okolí měl později největší význam rozvoj obuvnického průmyslu. V roce 1860 si postavil podnikatel Josef Pivečka ve Slavičíně koželužnu, která počátkem 20. století přešla na tovární výrobu a po 2. světové válce se dále rozrostla o továrnu na výrobu obuvi zn. Japis. Vznikem závodu Detona v roce 1936, později s názvem Vlárské strojírny, nastal rozmach strojírenství. (Symboly těchto profesí, vyčiněná kůže a ozubené kolo, tvoří kromě biskupské mitry hlavní součásti dnešní podoby erbu města Slavičína.)

V roce 1910 byla ve Slavičíně postavena národní škola, roku 1923 přibyla budova měšťanské školy. Byly vytvářeny podmínky nejen pro vzdělávání, ale též pro kulturní, společenské a sportovní vyžití. Roku 1927 byla zbudována Sokolovna, o 6 let později Orlovna.

Druhá světová válka vystavila obyvatele těžkým zkouškám. 29. srpna 1944 se nad Slavičínem odehrála letecká bitva, v níž němečtí stíhači sestřelili 10 amerických bombardovacích letounů. Dvacet osm amerických letců bylo pohřbeno na slavičínském hřbitově, který se tak stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky.

Od konce druhé světové války prošel Slavičín rozsáhlým vývojem a v roce 1964 se stal městem.