Fryšták

Rozhodující vliv na další osudy Fryštácka mělo slovanské osídlení a později kolonizační vlna ve 13. století (za panování Přemysla Otakara II. a jeho kancléře a slavného olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku). Městský ráz "svobodného tržiště" se dotvářel hlavně v souvislosti s konstituováním lukovského panství. Fryšták byl ve středověku ekonomickým zázemím zeměpanského sídla Lukova; tento hrad se dostal spolu s panstvím do rukou mocných Šternberků, později Kunů z Kunštátu, Nekešů z Landeka, Albrechta z Valdštejna, Štěpána Šmída z Freihofen, rodu Rottalů a nakonec Seilernů-Aspang.

Podle listiny z roku 1382 prosperovala ve Fryštáku cechovní výroba, obchod, byly tu lázně i jatka. Rychtářská pečeť, cechovní postavníky, rázovitý fryštácký kroj i archiválie z dalších staletí, stejně jako pamětihodnosti církevního a světského rázu (kostel sv. Mikuláše, radnice, Hrubá hospoda, statek v Dolní Vsi, mlýny aj.) i názvy jako Hrádek, Na purku, Buchlov, Sichrov apod., dále někdejší městská práva, včetně hrdelního, i jiné prameny svědčí o významu tohoto centra zemědělství, řemesel, obchodu i duchovního života regionu. Název městečka byste v písemných dokumentech našli pod jménem Freistat, Freystat, Frisstak, Freistadtl, Frysstak, Fryšták atd.

Strastiplná, ale i úspěšná byla cesta Fryštáku, Horní a Dolní Vsi a Vítové, které dnes tvoří jeden městský celek, v průběhu uplynulých staletí. Vzpomeňme dramatické chvíle z dob nečekaných vpádů, husitského hnutí, třicetileté války či 1. a 2. světové války, ale také na doby rozkvětu, na mistrovství fryštáckých bednářů, tkalců a stolářů, na pověstnou pracovitost rolníků, podnikavost místních občanů, výbornou hudební a divadelní tradici, lidové zvyky a fryštácký dialekt. Vzpomeňme na správce fryštácké farnosti, která má své počátky ve 14. a 15. století. Buďme hrdi na dílo našich předků, nezapomeňme na oběti, lásku a odkaz všech, kdo si tento nádherný kraj zamilovali.

Od konce 19. století se vedle zemědělství dostala do popředí dřevozpracující výroba (prosluly např. firmy Jadrníčkova, později Pekárkova, družstvo Valašský dřevoprůmysl, dílna pana Machače, Mazala a další). Po velkém požáru roku 1841 došlo k radikální přestavbě městečka, zmizela typická dřevěná zástavba a postupně se vytvářel dnešní vzhled města, obohacený o krásnou budovu základní školy a další objekty. Velký rozmach je charakteristický pro 2. polovinu našeho století, kdy přibyly další potřebné stavby, desítky rodinných domků, byla dořešena otázka kanalizace, plynofikace, dopravy, telefonní sítě a přibyly objekty Jednotného zemědělského družstva Fryšták (dnes Zemědělské družstvo vlastníků). Fryštácké náměstí láká nejen svými fasádami, novým domem Penzion, ale i svěžím parkem a čilým podnikatelským ruchem.

Fryšták proslavili hudební velikáni a rodáci - zasloužilí umělci prof. Jaroslav Kvapil (1892 - 1958) a Břetislav Bakala (1897 - 1958), spisovatel a etnograf PhDr. Karel Pekárek (1911 - 1966), autor knihy "Městečko Fryšták" prof. Ludvík Jadrníček (1863 - 1954), architekt Rudolf Jasenský (1905 - 1945), rektor brněnské techniky prof. ing. arch. Vladimír Fischer (1870 - 1947) i akademický malíř Jan Pažout (1876 - 1909). Řadu let tu pobýval se svou ženou Alenou i přední český básník, dramatik a překladatel PhDr. Václav Renč (1911 - 1973). Cenný vklad pro život Fryštácka ve 20. století představuje salesiánské dílo, jehož otcem byl legendární P. Ignác Stuchlý (1869-1953).

O Fryštáku a okolí se můžete dočíst hlavně v knize L. Jadrníčka "Městečko Fryšták" (1933 a 1947), dále v díle P.J. Drábka "Dějiny městečka Fryštáku a far, které dříve do Fryštáku náležely" (1915), z vlastivědných svazků E. Pecka a P. Kvasničky, z obsáhlé práce "Zlínsko" kolektivu autorů ze Státní okresního archivu Zlín, Muzea jihovýchodní Moravy a dalších spolupracovníků, vydané v rámci Vlastivědy moravské v Brně (1995), dále románu našeho rodáka Františka Fryšáka - Buchlovského "Na Tesáku" (1937) a jeho dramatu ze života fryštáckých tkalců "Přelom" (1935), z povídky Čeňka Kramoliše "Pro střevíčky", z románu M. J. Sousedíka "Dvorec u jezera", z pověstí Č. Zapletala juniora, otištěných v měsíčníku Fryštácké listy a ve Zlínských novinách, z vlastivědných příspěvků a medailonů z pera fryštáckých autorů M. Ticháčka z Lukovečka, kronikáře PhDr. Č. Zapletala, bývalého kronikáře F. Bardoděje a dalších osobností.

PhDr. Č. Zapletal