Viničné Šumice

Nejbohatší archeologické materiály z katastru obce, stejně jako z jeho blízkého okolí, jsou řazeny do doby bronzové. Archeologické nálezy z obce Viničné Šumice Velmi zajímavý objev náleží středodunajské mohylové kultuře. V roce 1945 v jihovýchodní části katastru prozkoumal známý moravský archeolog J. Poulík zahloubený objekt, který byl později interpretován jako kultiště. V oválné jamce se sazovitým popelem a stopami ohně na stěnách, stála amfora naplněná spáleným obilím, pod třemi menšími kameny byla rozbitá dvojuchá mísa a v další skupině nálezů se mezi částmi dvou nádob nacházel masivní hliněný pekáč. Toto místo bylo patrně po určitou dobu využíváno k jako kultiště, kde se přinášely "oběti" božstvům kultu plodnosti.

Bronzová sekerka s postranními lištamiV JZ části katastru na JZ svahu nad Kovalovickým potokem ("U Bahňáku") byl v roce 1928, při stavbě silnice do Rousínova, nalezen žárový hrob s mísovitou nádobou. Další žárový hrob s osmi nádobami byl rozorán v roce 1930 za školou v poloze "Pod pískama". Z dalších nálezů jmenujme ještě náhodný nález bronzové sekerky s postranními lištami bez bližších nálezových okolností.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350 ze soupisu šlechtického majetku při nově zřízeném zemském soudu v Brně, vlastní ves však bude patrně výrazně starší. Hrad VildenberkDalší zmínky souvisí s hradem Vildenberk, založeným Pútou z Vildenberka. Ten jej v roce 1371 i s obcí Šumice prodal markraběti moravskému. Vlastní hrad zanikl patrně počátkem 15. století. Obec byla v roce 1402 darována Petrovi z Kravař. Po vystřídání řady majitelů připadla obec v roce 1637 panství Lichenštejnskému, ve kterém setrvala až do parcelace v roce 1920.

Původní název obce Šumice byl roku 1925 přejmenován na Viničné Šumice. Viničné Šumice jsou dnes nejsevernější vinařská obec na Moravě, viničné právo pochází z roku 1417. Viniční tratě se nazývají Horní Hora, Dolní Hora, Pšenky, Regle, Jezviny (dnes polní trať).

Zemědělské družstvo tu vzniklo v roce 1950, od roku 1990 tu hospodaří družstvo vlastníků. Vedle zemědělců tu od nepaměti existovala řada řemeslníků. Po první světové válce tu byly dva hostince, 5 obchodů se smíšeným zbožím, 5 obchodů s potravinami, pekárna, 2 obchody s textilem, 2 řeznictví, 2 hospody, 2 trafiky, pekařství, kovárna, mlýn, 2 zámečnictví, 6 obuvníků, 2 bednářství, 5 krejčích, 3 švadlen, 2 stolaři, 3 holiči, autoopravna, výroba punčoch, zedník. Dále tu byla Občanská spořitelna, Raifeisenka. Po druhé světové válce tu bylo provozováno přes 20 různých živností, mimo jiné například košíkář, pírkař, cukrář. Živnosti postupně zanikaly, případně se transformovaly do Místního hospodářství MNV. Po roce 1990 se některé živnosti obnovily, jiné nově vznikly.