Kořenec

Obyvatelstvo a kroj

Obyvatelstvo obce bylo v historické době vždy národnosti české.

Osídlení dle kroniky:

1675-77 měla obec 20 dom. čísel

1778 -- 66 dom. čísel

1880 -- 120 dom. čísel a 814 obyvatel

1930 -- 136 dom. čísel a 718 obyvatel

1980 -- 158 dom. čísel, počet obyvatel se snížil na 409

Lidé tu měli krásný horácký kroj, který odložili asi před 170 - 180 lety. V kroji chodili i děti. Ten však byl pořízen přešitím ze starších krojů. Krojů si lidé vážili a šetrně s ním zacházeli. I když nebyl tak bohatý jako byly kroje slovácké či hanácké, pro každého byl nákladný. Byl takový jako náš kraj - chudý a přece krásný. Dnes se do krojů strojí mládež a děti jen při slavnostních příležitostech. V obci jsou dva soubory Kořeňák a soubor Kořeňáček.

Zásluhu na dochování krojů má paní Božena Veselá a akademický malíř František Řehořek. Paní Božena Veselá učila mládež jak se do krojů strojit a jak se v kroji chovat. Dbala na to, aby obnovení krojů bylo nejvíce podobné původnímu. Její zásluhou a zásluhou bratra pana učitele Veselého byla vydána studie o životě v obci Celý rok. Tato studie zachycuje zvyky a život lidu, jeho kulturu a tradice

Bydlení a způsob života

Chaloupky, grunty, stodoly a jiná hospodářská stavení byly v Kořenci původně vesměs kryté doškem. Některé se udržely do padesátých let. Stěny byly někdy roubené, jindy kombinované s kamenem a vepřovicemi. Uspořádání světnice bylo prakticky stejné; kachlová kamna s pecí, troubou a kamnovcem byla vytápěná z černé kuchyně. Kolem nich byla lavice a několik židlí, zpravidla těch, kterým se dnes říká selské, s opěradlem, které mělo výřez. V Kořenci v podobě srdíčka. Vysoce nastlaná postel byla v dalším koutu.Vedle ní stávala truhla, která sloužila jako prádelník a šatník.

Strop světnice byl většinou z holých trámů a prken, někde na něm byl hambálek na věšení šátků a přehozů.Černá kuchyň byla opravdu černá. Měla otevřené čelesno do pece, z něhož šel kouř přímo do komína. Před ním se rozdělával oheň pod trojnožkou, na níž se v litinovém kastrolu vařilo. Ke kuchyni patřil vařečník, lžičník, stopka a pích na tlučení brambor a na placky, šulánky a škubánky.

Řemesla

Obec byla hospodářsky téměř samostatná. Měla desítky tkalců. Utkané plátno se bílilo napnuté přes kůly a polévalo se vodou. K barvení se nosilo do Jevíčka. Byli zde cihláři, kteří na Pastvisku vyráběli cihly z jílu. Cihlám se říkalo Vepřovice. Dlouholetý výrobce cihel byl pan Julius Komárek. Cihly se vypalovaly v Kozlíčcích ( 24 cihel ) nebo v Kozlích ( větší počet cihel ).Dále pak zde pracovali šindeláři, kteří uměli vázat došky (pan Popelář č.15 a strýček Macků). Kováři a podkováři vyráběli kliky, zámky, nářadí, obouvali koně. Poslední kováři byli: pan Antonín Komárek a pan Oldřich Klement. Ve vsi nechyběl také kolář, který spolu s kovářem uměl vyrobit vůz - žebřiňák, tolik potřebný pro život v hospodářství. Šaty šili krejčí, boty šili a opravovali ševci. Lidé pletli koše a pometla. V obci nechyběl ponocný se svou píšťalou, místní zubař - strýček Tomášů, také pastýř pasoucí dobytek, bednář, pekař, pošťák, řezník, mlynář.

Větrný mlýn

Větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý za svým gruntem. Ne jeho výstavbu bylo použito kořeneckého kamene sesbíraného na polích. Po poškození vichřicí v r. 1944 byl obnoven ale pouze se čtyřmi perutěmi. Mlýn mlel do druhé světové války během ní bylo mletí zakázáno. Vystřídali se zde 3 mlynáři: Jakub Veselý, Josef Popelář, Josef Pokorný. Poslední obilí se semlel Josef Pokorný v roce 1949. V roce 1959 byla provedena oprava střechy.

V roce 1967 byl mlýn ve špatném stavu prodán k rekreačním účelům. Během následujících let bylo vnitřní vybavení opraveno a v roce 1995 byla střecha pokryta novým štípaným šindelem.

Technické parametry:

Větrný mlýn holandského typu (zděná stavba s otočnou střechou)

Vnější průměr 9,03 m, výška zdí 6,95 m, výška celkem 10,2 m

Celkový převod 6,42 x (2,16x + 3x)

Škola

Jedno z významných budov v obci byla budova školy. Roku 1878 se začalo s výstavbou a 10 října 1879 se v ní začalo vyučovat. Od roku 1922-23 byla povolena trojtřídka, která trvala až do roku 1942, kdy byla zřízena opět jen dvoutřídka a postupem času jednotřídka. Pro pokles počtu dětí se škola zrušila na základě rozhodnutí rady ONV v roce 1979. Výuka se přesunula do sousední vesnice Benešova kam děti dojíždí. Budova školy se adaptovala na celodenní mateřskou školku roku 1983

Jak se lidé bavili

V zimě se konaly plesy. V roce 1924 bylo na plese 40 párů krojovaných. Tehdy se kroje používaly jen k slavnostním příležitostem. Pak byly ostatky a velikonoce. V máji se stavěl máj a s velkou slávou se na konci května kácel. Společenský život obohatily svatby, křtiny a zvyky s těmito událostmi související. Důležitou událostí byly tři poutě. První šebetovská na Sv. Annu, potom pouť na Štěpánově na Sv. Vavřince a poslední byla naše Na povýšení Sv. kříže. Po sklizni obilí se slavili Dožínky, sklidilo se z polí (řepa, brambory). Na podzim se otrhaly kadlátky a uvařili se dobré trnky. Blížila se zima a ta měla také svůj půvab. Byla taková čistá. Namodralý kouř se vznášel nad chaloupkami a uvnitř bylo milo a teplo. Dralo se peří, předl len, zašívalo, chodilo se na besedy. Družnost lidí a ochota pomoci byla samozřejmostí. Pak přišla doba zabíjaček a už tu byl Sv. Mikuláš s čerty a Andělem. Potom nastaly Vánoce a rok byl pomalu u konce.