Klášterec nad Orlicí

Do té doby neozývá se z těchto krajin jediný las života. Celý tento nejvýchodnější cíp Čech tvořil župu neznámého jména. Držiteli byli Slavníkovci. Dějepisec Kosmas určuje její velikost na dvě pětiny Čech. Po vyhubení Slavníkovců to byli Vršovci, které stihl stejný osud. Po nich Hrabišovci, potom, potom páni ze Švábenic a prodejem dostala se tato župa Otakaru II. Přemysl Otakar II. dal v těchto místech mýtiti lesy a na příhodných místech zakládati osady a hrady stavěti. Pak v roce 1361 nastupuje rod Žampachů se znakem lovecké trubky. V roce 1575 prodáno toto zboží včetně Klášterce s připojenými osadami Mikuláši z Bubna, držiteli panství Litického (Žambereckého), v kterémžto rodě zůstalo až do roku 1809, to je 234 let.

V témže roce toto panství odkupuje Veriant, hrabě Windischgrätz a prodal je v roce 1815 Johanu Parischovi, rodem Irčanu, který postavil v roce 1820 v Klášterci – Čiháku lovčí zámeček, v italském slohu. Byl to vlastník zámku Žamberk.

První zmínka o Klášterci, původním jménem Orlitz (Orlík) a Orlička, je zaznamenán ve veřejné listině, bulli papeže Boifáce VIII. ze dne 15. prosince 1295. Jiná zmínka je z "Formuláře" Tobiáše z Bechyně, ve které chválí úmysl postaviti zde v této krajině klášter. Datování těchto listin je mezi roky 1279 až 1290. Z toho je patrno, že Orlitz vznikla asi před rokem 1280.

Byla to ves třináctého století při řece Vysoké Orlici v kraji Král – Hradeckém na panství Žampašském založená. Šlo o dvě části, Orlík na vyšší části a v dolní Orlička. Jména Orlík a Orlička vyskytují se ještě ve veřejných listinách roku 1395. Přejmenování na Klášterec (Claustrellum – Klösterle) je patrné ze spisu Bienerberkt, kde uvádí, že je mnoho vsí v Čechách a na Moravě, jimž po dříve tam stávajících klášteřích pouze jméno zůstalo. Podobné místo nachází se v Král – Hradeckém kraji blíže hrabství kladského na řece Orlici v divokém údolí. To potvrzuje, že zde vskutku klášter, i když malý stával a podle něhož také je odvozen i název Klášterec, i když později s doznačením nad Vysokou Orlicí. Je pravděpodobné, že již v letech 1279 zde klášter stával. Jeho výstavba je vtěsnána mezi letopočty 1256 až 1279. K jeho užívání dochází s největší pravděpodobností v roce 1270. Šlo o malý klášter, spíše hradištního typu, a malé pevnosti. Poskytoval útulek pocestným procházející tehdy hlavní komunikací (stezkou) z východních Čech kolem dnes věkových líp (Vejdovy) v Pastvinách, kde se rozvětvovala na jednu stranu směrem na Nekoř přes Jablonné do Lanškrouna, navazující na Zemskou stezku a druhou stranu kolem tehdejšího hospodářství až ke klášteru (nynější kostel) a potom dále přes bahnité údolí a řeku a prudkými "vejmolami" až do Klodzka.

O předhistorickém osídlení Klášterce svědčí nálezy popelnic u kostelní zdi objevené v roce 1907, i jiných věcí, které však byly z neznalosti při kopání hrobů zničeny. V létě roku 1956 při výkopu u hřbitovní zdi byly objeveny základy hlavní zdi bývalého kláštera a pod omítkou kostela otvory po trámech. Potvrdilo se, že jednopatrová budova kláštera byla součástí kostela a zabírala s největší patrností většinu prostoru nynějšího hřbitova.

Klášterupatřilo území mezi Divokou a Tichou Orlicí od nynějšího Klášterce až k Mladkovu, se všemi osadami, jejich obyvateli, poli, lučinami, lesy, vodami a pustinami.

Stejně jako většina ostatních klášterů ani tento v době předhusitské již zdaleka neplnil náboženský úkol, pro který byly původně zřizovány. Kromě podpory feudalismu a kolonizace pohraničních území, měly význam i vojenský, zejména v postupu německých výbojů na východ Evropy.

Cyriáci, mnišský řád, jenž byl v těchto místech původcem výstavby kláštera, úzce spolupracovali s řádem německých křižáků. Do Čech je uvedl Přemysl Otakar II. ze svého tažení do Prus. V Praze jim v letech 1256 založili klášter a faru. Cyriáci se rozšířili po Čechách a po Polsku. Ve východních Čechách měli 4 kláštery a jeden z nich zde, v naší Orlitzi.

Protože později vystupovali nepřátelsky proti husitům ve spojení se slezskými knížaty, husité jejich kláštery v roce 1421 pobořili. Tak byl pobořen a vypálen i zdejší klášter. Cyriáci prchli z Čech do Polska. I když se do Čech opět několikráte vrátili, do našeho kraje již nepřišli. Později byl jejich řád zrušen.

V roce 1452 byl zpustlý kostel obnoven. Vzácnou památkou z té doby je kamenný základ hlavního oltáře, stůl, na němž jsou čtyři erby rodu Jiřího z Poděbrad. Kostel je jednou z nejstarších památek chráněných státem. Několikrát vyhořel a byl přestavován. Do roku 1881 byly věže kostela s baňatými kopulemi.

Cyriáci, původní obyvatelé kláštera, se zabývali rybářstvím. Na lukách za řekou (dnes od ZDŠ po Lhotku) měli velké vodní hospodářství. Byla to důmyslná soustava rybníků vzájemně propojených, kde pěstovali ryby. Je pravděpodobné, že dřívější chodby vedoucí z kláštera (dnes již žádné nejsou) sloužily jako pohodlný přístup k rybníkům po lávce přes řeku.

Pod strání u kláštera stávala malá kaplička. Vedle ní ze stráně vyvěral pramínek vody do kamenného koryta (stírky). Voda byla pokládána za zázračnou. Proč, to není známo.