Libchavy

Feudální charakter obce se udržel až do konce 19. století, kdy se řada lidí odpoutala od zemědělského hospodaření a nechala se zaměstnat ve vznikajících textilních továrnách v blízkém Ústí nad Orlicí. Mimo to v obci vznikla řada živností všeho druhu. Také zemědělství se strukturovalo do specializovaných farem s šlechtěným skotem, a tím vysokou produkcí mléka. Vznikly farmy specializované na chov prasat nebo drůbeže. Tato specializace zajistila chudé zemědělské obci prosperitu.

Ta velmi brzy přinesla založení poštovního úřadu, elektrifikaci, železniční a autobusovou dopravu. Na druhou stranu téměř všechny statky byly průběžně od začátku 20. století přestavěny z cihel, a tak zanikly původní stavby dřevěné, dnes v jiných obcích chráněné jako památky lidového stavitelství. Nejstarší budovou v Libchavách je dnes panská tvrz, stojící na jižním okraji obce. Je zakomponovaná do areálu původního knížecího dvora, z roku 1628. Takové dvory byly v minulosti ještě další dva, jeden v místě dnešního Obecního úřadu a další v Horních Libchavách, tomu se říkalo Flamlovský. Středu obce vévodí farní kostel Sv. Mikuláše z roku 1802, jenž stojí na místě původního vyhořelého barokního dřevěného kostelíka s vedle stojící zvonovou věží. Z památek zasluhuje pozornost řada barokních soch, rozmístěných po celé délce obce. Každý návštěvník, který čas od času navštíví naše údolí nemůže přehlédnout obrovské úsilí obecního úřadu o obnovu obecních staveb a další zkvalitňování podmínek života obyvatel naší vsi.

Obec je po obou stranách lemována zalesněnými hřbety, s nejvyšším kopcem Hůrkou (546 m n.m.) na západě. Na jihu katastru se nalézá přírodní rezervace Vadětín, kde na jaře rozkvétá množství bledulí a prvosenek.

Podhorské hřebeny, lemující po obou stranách obec Libchavy skýtají nádherné rozhledy na linii hraničních Orlických hor, počínaje Suchým vrchem, až po oblast Zemské brány. To jsou pohledy severovýchodní, viditelné ze samoty Hranice. Oblast Vysokomýtska a Choceňska můžeme přehlédnout z nejvyššího kopce v okolí, z Hůrky.