Poustka

Stav hradního objektu se stále zhoršoval a po zrušení poddanství se usadili v obci svobodní sedláci a mlynáři ( 5 mlýnů a 5 statků v Ostrohu, v Drahově – Trogau 4 statky ). V malých domcích mezi statky žili v 19. a na začátku 20. století rodiny tkalců a dělníků, kteří docházeli za prací do Hálova a Libé ( textilní průmysl ), ženy většinou pracovaly ve Frant. lázních jako pokojské a lázeňské pomocné síly. V této době má obec již kolem 83 domů se 400 obyvateli ( do 17. století protestanti ) katolického vyznání, k čemuž sloužil i místní kostel, založený již 1470, zasvěcený sv. Wolfgangovi ( uvnitř umístěny velmi cenné náhrobní kameny některých majitelů hradu ) pod správou házlovského a později lomanského faráře, až do 50. let 20 století.

Koncem 19. století a začátkem 20.století došlo k postupné opravě hradu, z kterého se stal cílem vycházek pacientů z nedalekých Frant. Lázní a turistickou atrakcí. V obci vznikají hned 4 hostince s letními zahrádkami a na hradě byla vytvořena stylová velká restaurace v přízemních prostorách.

V obci se konaly až do 50. let výroční trhy a poutě. Od 1. poloviny 17. století působila při kostele farní škola, nahrazena v polovině 19. století novou kamennou patrovou školou, kam chodily děti nejen z Ostroha, ale z Poustky, Drahova, Dvorečka a Krapic až do 4. třídy základní školy. Do měšťanské školy pak musely do Hálova. Škola v Ostrohu zanikla počátkem 60. let 20. století. Od roku 1850 je doložen starosta obce Seeberg a Drahov ( Trogau ). V roce 1889 postihla Ostroh katastrofální povodeň, která zničila všech 5 mlýnů a domky při říčce, která se rozvodnila.

V roce 1917 byl v obci zaveden elektrický proud, hradní vodovod, vedoucí samospádem z Drahova až na hrad a do kašny je doložen do konce 18. století - památkově chráněný.

Z dalších významných památek je nutno jmenovat kapličku u studánky z roku 1712, dokládající nehodu paní Junkerové s třemi dětmi, jimž se překotil kočár ze strmé cesty, ale nic vážného se nestalo.Dále je zde Husarský kříž z období 7 leté války a pozůstatek pomníku mrtvých vojáků ze Seebergu z 1. světové války. Přibylo tam i 23 jmen seeberských mužů, kteří bojovali v německé armádě za 2. světové války.

Po druhé světové válce odešlo v roce 1946 transportem, podle Benešovských dekretů, téměř veškeré obyvatelstvo německé národnosti do Bayernského okrsku v bývalém NSR. V prvním osídlení nahradili německé obyvatele české a slovenské rodiny asi ve stejném počtu, Někteří však nevydrželi dlouho a když se obohatili odešli zpět do vnitrozemí. Mnoho domů zůstalo prázdných a obyvatel ubývalo. Ti co vydrželi zabývali se zemědělstvím většina jich pak pracovala v JZD a později ve Státním statku.

Po roce 1970 kupují pozemky a domky chebští a františkolázenští obyvatelé a z obce se stává rekreační oblast s 36 rekreačními objekty, počet stálých obyvatel k roku 1991 klesl na 26.

V roce 1990 je však znovu otevřen pro veřejnost hrad, po 4 leté rekonstrukci. V obci je otevřena první restaurace, pension, druhá restaurace v hradním objektu a posléze i hotel. Do obce přicházejí i noví obyvatelé, stavějí domy k trvalému bydlení a tak pomalu zase stoupá počet obyvatel.