Martínkovice

Po několik staletí byli zdejší obyvatelé odkázání na místní přírodní zdroje, obživu hledali převážně v zemědělství a drobné řemeslné výrobě. S Broumovským panstvím byli svázání robotou. Teprve až rok 1848 a technický pokrok zmírnily dřinu na vesnici a osvobodily zemědělce z poddanství. Dochované statky v obci většinou pocházejí právě z 19. století. Jedná se o zcela ojedinělé zděné stavby, které svým objemem, prostorovým uspořádáním, použitými stavebními prvky a členěním fasád - zvláště pak štítů - jsou výjimečné v České Republice.

Krajinu na Broumovsku bohatí benediktíni posvětili v 17. a 18. století církevními architektonickými skvosty. Patří k nim i skupina devíti barokních kostelů z dílny Martina Allia a Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferů. Martínkovický kostel sv. Jiří a sv. Martina najdete nad řekou Stěnavou v dolní části obce. Je poprvé uváděn roku 1384 jako farní. V roce 1650 k němu byla přistavěna zděná věž, která jediná se zachovala při stavbě kostela nového v letech 1692-1698 podle projektu Martina Allia. Hlavní oltář je zdoben monumentálními sochami sv. Vavřince a Štěpána z období kolem roku 1700. Socha Madony ze začátku 15. století, která patří k hlavnímu oltáři, byla spolu s dalším vzácným inventářem uložena do depozitáře. Stalo se tak poté, co zde roku 1992 uloupili sochu Madony z výklenku na jižní straně presbytáře. Autorem nástropní malby je Felix Antonín Scheffler. Bohoslužby se dnes v kostele konají dle rozpisu.

Mezi významnější stavební památky v obci patří také barokní fara z roku 1690, ve které často pobýval významný český historik Václav Vladivoj Tomek a kaplička sv. Anny, postavená v roce 1798 a do původní podoby obnovená a vysvěcená v roce 1999. Na návrší naproti kostelu se nachází velké pohřebiště vojáků z první světové války i ruských válečných zajatců z druhé světové války. Na hřbitově stojí památník padlým.

Nejvyššího počtu obyvatel - 1797 - dosáhly Martínkovice v letech 1912-1913. Z téže doby pochází základní škola, opravená v roce 1999. Textilka byla postavena na místě bývalého mlýna ve druhé polovině 19. století. V roce 1875 v ní tehdejší nový majitel továrník Moritz Schur z Vídně rozšířil provoz přádelny o tkalcovnu a sukárnu. Tkaly se zde damašky, látky na ubrusy a prostírání, později i hedvábí používané ve druhé světové válce na výrobu padáků. Dnes je objekt uzavřený. Stejný osud postihl i malou továrničku na výrobu nudlí, ve které se po válce vyráběla kružidla.