Ženklava

Název obce se vyskytuje v následujících formách : - česky : 1482 - 1524 a 1893 Ženkleb, od 1517 Ženklava, ale 1590 ves Ženklaby, 1771 Zinklow, 1791 - 1846 Ženklav, 1798 Zenke, 1815 - 1816 Žinklow, Žinglawa, 1847 Zenklawa. německy : 1567 Senfflaben, 1598 Senftlawen, Sanftlawen, 1589 - 1945 Senftleben, 1720 Sankaw. latinsky : 1411 Zenklab, 1442 de Senftleben, 1478 Zensclab, 1771 Senischlebin (?). něm. : 1718 Senfzleben.

Založení vsi spadá nejspíše do 13. století, kdy vzniká i řada okolních osad. První písemná zmínka o Ženklavě se objevuje v listině pana Lacka z Kravař z roku 1411 na odúmr» pro vsi štramberského panství. Tenkrát se obec psávala Ženklab a byla česká. Štramberské panství patřilo pánům z Kravař do roku 1434, kdy zemřel poslední mužský potomek Jan z Kravař. Po nich zdědili Štramberk pánové z Cimburka a v pozdějších letech hrad vystřídalo několik majitelů.

Později příslušela k panství fulneckému, ale po jeho rozdělení v roce 1584 byla osada připojena ke Kunwaldu. Roku 1588 Jan Balear Centrýš z Kysuberka prodal vesnici Rybí a osadu Ženklab za 5.600 zl. městu Nový Jičín. U novojického panství setrvala ves až do konce feudalismu. Počátkem 16. století byla osada zničena živelnou pohromou a velice zpustla. Došlo však k jejímu novému osídlení. Novými osadníky byli Němci, pravděpodobně z Fulneku a okolí, kteří byli nekatolíci. Za třicetileté války byla vesnice často pleněna císařskými a protestantskými vojsky a 21. února 1624 ji vypálili Poláci. Poté byla znovu osidlována hlavně německým obyvatelstvem.

Koncem 17. století měla obec 1 fojta, 33 sedláků, 1 zahradník, jenž konal pěší robotu, 2 mlynáře (bez roboty), 21 domkařů a obecního kováře (bez roboty). Ve čtyřech lhůtách odváděla ročně poplatky v celkové váši 59 zl. 58 kr. 1 a půl denáru, 44 slepic (nebo jedna po 6 kr.=4 zl. 24 kr.), 13 hus (jedna po 12 kr.=2 zl, 36 kr.), 7 3/4 kopy vajec (jedna kopa po 15 kr.= 1 zl. 56 kr. 3/4 den.). Mlynář za to, že nekrmí prase pro vrchnost platil 1 zl. 10 kr., fojt dovážel vrchnosti ročně 3 bečky (desetivědrové) vína, obec (robotníci) rovněž 3 bečky. Poddaní ze Ženklavy robotovali při dvoře tamovském u Štramberka. Jezdili pro panské dříví do lesa a dováželi potraviny do jezuitského konviktu v Olomouci.

Tratě pozemků r 1749 měly jména : Hinterfeld, Hinternfels, Zum Hinterfeld, Mittelwiese, Lange Wiese, Graniecwiese, Kaltenwiese. Pozdější názvy jsou : Wachbergried, Schwarzwald, Höllenried, Gestein, nebo Hofberg.

Ženklava byla od roku 1590 povinna všemi polními pracemi k tamovskému dvoru (Tannenhof ), zato při tažných robotách mohla pásti koně na dvorských polích a robotníci obdrželi při žních oběd a dohromady achtl piva podobně jako při pracích na lukách Martínkovských a Šarvartovských, které dosud obdělávali Veřovští. Šafářem ve dvoře byl roku 1597 (zu Tannendorf) jménem neuvedený panský zaměstnanec. Poté co Tamovský dvůr koupilo město Nový Jičín (za 600 zl.), připojilo zbylé 4 poddané do Ženklavy, jejíž horní konec obrácený ke Štramberku se v 17. století nazýval Tomanovice, Tamanovice, či Tannendorf.

Za Marie Terezie byla upravená selská robota. Až do jejího zrušení (1848) robotovali : sedláci 3 dny, zahradníci 1 1/2 dne týdně, staří domkaři 13 dní do roka a mladí (noví) 26 dní do roka. V letech 1771 - 72 bylo v Ženklavě 448 dospělých a 126 nedospělých obyvatel.

První zmínku o ženklavském fojtovi máme až v rejstříku berně olomouckého kraje z roku 1516. Z "Ženklabě" přinesli berni Pavel fojt a konšel Vítek, "fojt s rychty svej dal 1 fl." (= 1 florén, tj. zlatý). Do roku 1578 se hlásí stříbrný mešní kalich na kterém je mj. vyryto jméno "Hans Grassmann, Richter zu Senftleben". Grassmannové (resp. Grossmannové) jsou tak prvním známým ženklavským fojtským rodem. Jinak jsou dějiny rychty spojeny od poloviny 17. století s rodem Bayerů, kteří byli dědičnými fojty až do zrušení patrimoniální správy v pol. 19. století.

Vůči vrchnosti měl fojt povinnost odvádění (placení) laudemia neboli aufanku do vrchnostenských důchodů, tj. 10 % z celkové kupní ceny fojtství. V roce 1629 byly jezuity zavedeny tzv. vinné fůry jak pro fojty tak pro obce na novojickém panství. V Ženklavě měl fojt ročně vozit pro vrchnost 3 sudy a obec rovněž 3 sudy vína.

Fojt býval první osobou v obci, někdy mu říkali rychtář. Byl vlastně vrchnostenským zřízencem, který vedl právní a soudní věci obce. Nejméně jednou, zpravidla třikrát do roka, svolával "k roku" - k rokování, tj. k veřejnému soudu celou obec. Fojt reprezentoval obec uvnitř i navenek před vrchností, vybíral daně a poplatky, před ním se uzavíraly kupy gruntů, smlouvy svatební, před ním se odměřovaly "sypané desátky".

V nejstarší gruntovní knize (německy psané) je zajímavá pasáž o "Obecních věcech, které má rychtář dodržovat". Za prvé: rychtář měl k dobru a užitku obce držet jednoho býka a jednoho kance. Za druhé: měl pást dobytek a vše ostatní, co má, jako každý jiný soused na obecních pastvinách. Za třetí: měl robotovat vedle obce ke kostelu. Za čtvrté: pokud by byl někdo z obce v nebezpečí a ohrožován zlými lidmi nebo mu hrozil nějaký útok, má být fojt povinen na své náklady jet tři míle cesty s tímto člověkem a pomoci mu a ochránit jej.