Hříškov

K Tynci Panskému patřilo jedenáct čísel a to čísla domů 12, 17, 18, 28, 30, 46, 52, 54, 57, 58, 61. Druhá vrchnost byla Pátecká, k ní patřilo devět domů 5, 8, 10, 20, 21, 26, 27, 45, 53. Třetí Kornhauskému (Mšec) panství domy 23, 24, 25. Čtvrté panství Toužetínské domy 3, 9, 59, 60. Pátý dvůr s manstvím k Vyšehradu náležející měl tři poddané.

Manství Buškovské

Bohatí lounští měšťané Trouba z Javora a Jileš z Chlumčan a Šebek Zigmund byli od husitských válek majitelé manství. Když umřeli spadlo manství pod správu krále. Roku 1461 dal král Jiří z Poděbrad Václavovi ze Skuhrova, který jej spravoval až do roku 1483. V tomto roce panství koupil Bušek z Horešovic jinak nazývaný z Hříškova a od té doby se nazývá manství "Buškovské". Po smrti Buškovo manství zdědila jeho manželka Justina z Jezevec, která obchodem v roce 1502 odkázala dva dvory v Hříškově na opravu kostela sv. Bartoloměje v Rakovníku. Po shoření zemských desek, Piran Kapoun ze Svojkova je dal opět vložiti do zemských desek zemských r. 1543. Rakovničtí sami tyto dvory nespravovali, ale najali je Martinovi, Janovi Válovi a Pršovi z Bedřichovic. Rakovnická obec užívala statku jako kmetčího, i přesto že byl statkem manským. Pro velkou vzdálenost se dožádala u císaře Rudolfa II, aby statek prodal a vyměnil za bližší. Tou dobou obsahoval větší statek: stavení s větší světnicí, kuchyní, komory a sklepy a maštale zděné pro všechen dobytek, tři stodoly, pekárnu, kůlny pro vozy a jiné potřeby, 4 lány, štěpnici hrozenou, několik luk a chmelnic, lesů a hájů. Menší statek měl stavení o 6 komorách, a čtvrtinu lánu. K prodeji přišlo teprve r. 1616 za statek větší a koupil ho Bohuslavovi Havlatovi. Ač Rakovničtí drželi statek jako kmetčtí (podanný) hájil soud manský. V r. 1712 mu vládl Daniel, Jiří, Vojtěch a Matěj společně, potomci Bohuslava Havlaty ze 4.kolene. Roku 1760 15. ledna rozdělil Šimon Havlata svůj dvůr manský tak, že od té doby se jmenoval Bušovský I. a II. díl. Roku 1784 koupil Jan Ferles I. díl a r. 1792 prodal II. díl Daniel Havlata manželům Václavu a Otýlii Šchustrovým. Za Jana Ferlesa bylo odprodáno 18 sáhů dílu I. Buškova na židovskou synagogu. Dědici Václava Schustera, Antonín a Václav (bratři) prodali spolu s Františkem a Václavem Váhlou, kteří mezi tím získali první díl manství, Matěji a Elišce Heinzovým a v r. 1846 ho prodali svému bratru Janovi. V roce 1873 koupen rodinou Mlejneckých. Po smrti Františka Mlejneckého koupil r. 1891 statek Václav Jirásek.

Díl panství Tynce Panenského

Byl původně majetek pánů ze Žerotína. Plichta ze Žerotína předal panství Elišce abatyši. Husitskými válkámi panství měnilo majitele. Po Bělohorské bitvě bylo usilováno o znovuzřízení prvního kláštera Klárisek v Čechách u sv. Anežky v Praze a rozkaz arcibiskupa Arnošta Haracha zněl, aby Týnecké jeptišky se přestěhovali do Prahy a oba kláštery se spojili v jeden. Týnecký dal jeptiškám statky a Pražský jméno. Až příkaz dvorního dekretu r. 1782 26. června ukončil činnost kláštera který se honosil řeholními sestrami Anežkou, dcerou krále Otakara Přemysla I. a mnohými urozenými předních českých rodů, zvláště Žerotínů. Ve vlastní správě byly statky klášterní do r.1797. Protože nic nenesly byly prodány rodině Pražských měšťanů Tuscani a od nich se dostaly Vojtěchu Remrovi. Pak jsou prodány Terezii hraběnce z Herbersteinů majitelce Libochovic která je spojila se svým panstvím v Žerotíně.

Díl panství Páteckého

Tohoto panství jsou nejstarší držitelé bratři Zikmund Purkhart a Václav Bavorové ze Zichova (znak kolo), kteří ho spravovali již od jejich patnácti roků. Roku 1478 panství od nich koupil Zigmund Bareš z Kamenice. Zikmund Bareš měl z panství dvě třetiny a jeho manželka Kateřina z Landsteina jednu třetinu. Pak panství prodali Děpoldovi z Lobkovic na Bilině 31.října 1524. Po Děpoldovi panství dostal jeho syn Jiřík, jehož manželka Eliška Krojířka z Krajků byla podruhé provdána za Jana Valdštýna a prodala je Janovi ze Sovince a Doubrovice, který ho připojil k panství Toužetinskému 15 května r.1554.

Díl panství Kornhauského (Mšec)

Původně byl dvůr svobodný a první známý majitel byl Bicen z Brloha. Syn jeho Přech z Brloha. Roku1385 28.února přináší věno své manželky Žofie z Brlohu na Hříškov. Žil v Lounech a zemřel r.1410 a jeho panství je přiřknuto Bedřichu z Vinařic, jelikož jeho syn byl v Prusku a bojoval po boku Poláků proti německým rytířům. Ač král dal panství Žibřidovi z Hříče a jeho synovi, nezdá se že by panství spravovali. O dalších majitelích nejsou zprávy. Bratři Michal a Blažej Přechové z Hříškova prodali dvůr svému bratrovi Martinovi Přechovi z Hříškova tak jak je měli po svém otci Jiříkovi Přechovi z Hříškova. Roku 1549 byli obráceni na víru. Mám za to, že všichni jsou potomci Přecha mezi r.1385 - 1410 a tudíž i jeho dědicové. Do r.1592 nejsou žádné zprávy. V tom roce jej držel zeman Melichar Mrzena, jehož se ujímá císař Rudolf II, proti abatyši Anně Tyncíské. Poněvadž vdova Markyta po Melicharovi Mrzenovi špatně hospodařila a Matyáš Štampach ze Štampachu žádá císaře Rudolfa II, aby mu dovolil tento dvůr koupit. Je prodán 20.března 1610 Štampachovi. Měl 5/4 dědin a něco málo luk. Rok na to 1611 si stěžuje na různé protivenství, násilí a hrozby vdovy. Poněvadž Matyáš Štampach si vzal vdovu po Adamu Hruškovi z Března, Evu z Rajchu a nezanechal žádných dědiců, podědili jeho statek Hruškové synové Adamovi. Po tento krátký čas jej držel Bohuslav z Aderu na Štafě. Ten prodal dvůr r.1615 Adamu Penčíkovi ze Sulic, ale nevložili do zemských desek. Po Adamovi, který pro tehdejší vojenskou roztržitost odešel zůstal tento dvůr pustý. Také Adam měl tři syny, Krištofa, Alexandra a Karla, a po několika letech se našel syn Karel, který na místě dřívějších nájemců, kteří jen něco málo polí obdělávali a ostatní nechávali pusté dosadil leutnanta Melichara Chybu, jako dědice. Po deset let zůstává na svém místě. V Hložek ze Žampachu Melichara Chybu vypudil a připojil k panství Páteckému. Alexander Penčík se to dozvěděl (prostřední bratr) a r.1670 u pana Hložka se ohlásil a žádal zaplacení míti, ale dostal odpověď, že dokud to on a jeho bratři nedokáže. Dokázal to nejmladší Karel a skutečně byl na něj převeden. Roku 1688 prodal tento dvůr Alexandru Ferdinandovi. Roku 1694 zdědil tento dvůr Václav Ferdinand Mazaný ze Slavětína. Nemohl jej udržet a prodal ho r.1695 Karlovi Maxovi Leopoldovi Příchovskému z Příchovic na Libočanech. Dne 8.ledna r.1699 jej koupil Ferdinand kníže z Schvarzenbergů a připojil jej ke statku Korhhauskému. Tento svobodný dvorec měl v různých dobách své osudy. Byl spojen v jeden celek a hospodařil na něm pán a nebo byl rozdělen na více částí jak svědčí r.1682 7.října. Matěj Šafránek, soused z Hříškova. Před třicetiletou válkou zde bývala hospoda jménem Vidlákovská. a chalupa u pastoušky (kde jsou k vidění ještě základy) jménem Tesařovská. Z listů okresního soudu v Lounech se dovídáme, že kníže ze Schvarzenbergů ze svobodného dvora Šejkovského dal hospodu a 1 lán Adamovi Vágnerovi , 1.lán dal Janu Krognerovi a pustou chalupu dal kováři Týneckému Václavu Purtovi r. 1700.

Osadníci Hříškovští byli poddání čtyřem vrchnostem

Ke statku Buškovskému byli poddáni jen Židé, kterým byl vlastník statku povinen opatřit byt. Proto pro ně bylo stavěno mnoho domků, bývalé 84, 85, 86, 87, 88, 89 a 90, 91 a 92 byla Tlusovna která stávala v poli vzdálená od silnice Hříškov kolem 30.metrů - Nová Ves proti čís.pop.125. Židé museli pánům platiti vysoký nájem což trvalo až do r.1848. Poté se nastěhovalo do zdejší obce Hříšková více Židů.

V odstavci o statku Buškovském je název budovy Husovna, který se vyskytuje i v okolních obcích, v Nové Vsi a Litolibech. Má se ale za to, že to je zkomolenina německého slova Fluch = kletba a nebo Flucher = zlolajce nebo Slucht = ůtěk. Je historicky známo, že panováním krále Jana Lucemburského byli Židé pronásledováni a vyháněny z Pražských měst, máme za to, že dům se nazíval Fluchhaus = dům prokletý nebo Fluchthaus = dům uprchlíků).

Vrchnosti panství Páleckého:

(Velkostatku Strahovskému náleželi tyto usedlosti, původně šest, později děvět).

I. č.p.5. Vlastnictví Františka Stehlíka (viz. č.p. 2 ba.28.) dříve Václav Kerner a jeho otec Antonín, který se sem přiženil k Syrovým roz. v č.p. 25 u Honzíků . V roce 1777 dle robotního výkazu obce Hříškova uvádí na tomto gruntě Jiří Syrový též i na č.p. 4 a č.p.6.

II. č.p. 8. Vlastnictví Bohumila Parny dříve jeho otec František, před ním rod Lífků v r. 1777 byl grunt v držení Ondřeje Kokše.Výše uvedený František Parma byl strojníkem (původně v č.p. 77.) jelikož se zabýval výrobou ručních mlátiček a jiných strojů.