Vinařice

První písemná zmínka o Vinařících je z r. 1227 v listině Anežky České, která byla abatyší kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, kde jsou Vinařice spolu s Kobylnicí uvedeny jako majetek kláštera. Historie Vinařic je úzce spjata s pány z Chlumu, kteří měli svůj hrad nedaleko vsi Chloumek, v místě starého hradiště, kde místní lidé říkají „ Na Hrádku“. Pánům z Chlumu kromě Vinařic, patřila i Dobroviceves /jak se tehdy Dobrovice nazývala/, kde si postavili tvrz. Mstidruh z Chlumu zastával úřad pražského župana a purkrabího pražského hradu. Rod Chlumských se o Vinařice často dělil - r. 1340 měla ves i pět držitelů. Ještě za života Hereše z Chlumu pána na Vinařících, přechází ves r. 1403 do rukou Vartemberků. Po Benešovi z Vartemberka, který zde r. 1411 zemřel, a po Ctiboru Čepcovi z Libiše se stávají r. 1417 majiteli na dlouhá léta Klinštejnové. Bohuněk z Klinštejna, pán na Vinařicích a v Semčicích, volil r. 1452 na zemském sněmu Jiřího z Poděbrad za zemského správce. Král Ladislav mu daroval ves Bechov s lesy a půl vesnice Obrub. Po Klinštejnech začátkem 16. stol. získává Vinařice Jaroslav ze Šelmberka, syn r. 1508 zemřelého nejvyššího kancléře království českého Jana ze Šelmberka, pána na Kosti a Troskách. Nový a bohatý majitel Jaroslav ze Šlemberka přestavěl původní gotickou tvrz na jednopatrový zámek a r. 1519 prodává ves, zámek s dvorem, a ves Chloumek za 12.000 kop českých grošů Janu Cetenskému z Cetně. Vinařice patřily Cetenským déle než 100 let. Syn Janův, Jířík z Cetně, který zdědil Vinařice s Chloumkem, byl hejtmanem boleslavského kraje a patřil k předním sněmovníkům v zemi, požíval úcty a vážnosti u šlechty. K Vinařícím si přikoupil Semčice, Žerčice, dvory v Sýčině, Libichově, Nemčicích a v Nepřevázce. Roku 1571 nechal Jiřík přestavět kostel sv. Václava do nynější podoby o třech štíhlých věžích a ustanovil kostel jako místo posledního odpočinku rodu Cetenských. Později zde byli pochováváni i Thurn-Taxisové. Podle pověsti je kostel spojen tajnou chodbou se zámkem. Jiřík odkázal Vinařice svému synovci Mikuláši z Cetně. Po jeho smrti se panství ujímá r.1590 Jiřík Procek z Cetně a brzy poté Václav Cetenský, který se v letech 1618-1620 aktivně zúčastnil stavovského odboje. Po bitvě na Bílé Hoře byl odsouzen ke ztrátě poloviny svého majetku, Vinařice mu byly zkonfiskovány a on odešel pro víru do Žitavy, kde zemřel. Komisaři prodali konfiskát - zabavené statky Vinařice a Ledce r. 1623Adamovi z Valdštejna, který je spojil se svým dobrovickým panstvím. Vysoce položený zámek s krásným výhledem do krajiny se Adamovi tak zalíbil, že jej nechal r.1630 přestavět v renesačním slohu a zvýšit o 1 patro. Na císaři si vymohl souhlas s vymazáním slov „ tvrz Vinařice“ v zemských deskách a nahrazením „Nový Valdštejn. Přejmenování Vinařic se však nikdy neujalo. Adam z Valdštejna prokazoval věrné služby čtyřem císařům. Za císaře Rudolfa II. byl nejvyšším hofmistrem a r.1622 se stává správcem země české, členem konfiskačního soudu a dostává titul říšského hraběte. O pět let později je nejvyšším purkrabím pražského hradu. Roku 1734 se dědička panství Marie Anna z Valdštejna provdala za knížete Josefa Viléma z Fürstenberku a sňatkem přechází panství do nového rodu. Majitelem se stal syn Karel Egon, po něm r. 1787 Filip z Fürstenberka a po jeho smrti r. 1790 vedla správu panství manželka Marie Josefa, která r. 1808 odkázala majetek příbuzné rodině Thurn –Taxis. Panství dobrovického i loučeňského se ujímá kníže Maxmilián Josef c.k. generálmajor a po něm r. 1831 syn Karel Anselm, nejvyšší komorník zemský v Čechách, který téhož roku zakládá v Dobrovici cukrovar. Roku 1844 vede panství jeho choť Izabela až přichází v r. 1848 zrušení poddanství a roboty. Od roku 1850 řídí obec zastupitelstvo v čele se starostou.