Chrbonín

Obec Chrbonín vznikla, dle statistických údajů, v roce 1379 v místech, které je dnes v katastrálních mapách označeno místním názvem „V Liškách“. V době švédských válek byla obec z části zničena, několik domů vyhořelo.

Podrobněji

Původní Chrbonín patřil panství choustnickému, v roce 1575 zastavil Petr Vok z Rožmberka příjmy ze vsi Oldřichu Smrčkovi z Mnichu. V roce 1593 zadlužený Petr Vok Chrbonín a několik dalších obcí prodal panu Jiřímu Homutovi z Harasova, který byl úředníkem na Bechyni. Chrbonín tak byl připojen k Bělé, později k Radenínu. Jiří Homut se přestěhoval na Choustník a v roce 1599 do Radenína. V roce 1616 starý pán umírá a majetek dědí jeho dcery Zuzana a Johanka (Radenín, Choustník a několik okolních vesnic). Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 došlo k dělení majetku. Johanka, provdaná za Jana staršího Černína z Chudenic dostala Choustník. Radenín přešel do vlastnictví Zuzany Černínové. Po její smrti v roce 1654 (pochována je v Radeníně), získali statky její synové Jan Humprecht a Václav Heřman. Václav Heřman z Chudenic byl císařským rytmistrem a natolik se zadlužil, že musel svému hlavnímu věřiteli, generálovi císařské jízdy, hraběti Janu Šporkovi, v roce 1675 panství postoupit. Šporkové byli první cizinci, kteří se v naší krajině usadili. Hrabě Jan Špork v roce 1705 zemřel a majetek zdědili dcery Marie Konstancie, Marie Terezie a Marie Anna. Sňatkem Marie s Leopoldem Kolowratem-Krakowským se v roce 1753 dostává panství do vlastnictví rodu Kolowrat-Krakowský, kteří jej vlastní až do roku 1878. Chrbonín se tím stal poddanskou obcí rodu Kolowrat-Krakowský se sídlem v Hrobech. Důležitou osobou pro vrchnost při plnění robotních povinností byl rychtář. Byl jmenován vrchnostenskými úřady a v Chrboníně jím býval téměř dědičně majitel usedlosti č. p. 16 (rodina Lapáčků). Sedláci a chalupníci byli robotou povinni u dvora v Hrobech, Radeníně a v Terezíně. Robota byla potažní (s koňmi, s voly) 3 dny v týdnu, nebo pěší ruční 1,5 až 2,5 dne v týdnu.

Po zrušení roboty byl Chrbonín sloučen se sousední Vlčevsí. Spojené vesnice byly řízeny představenstvem voleným z obou vsí. Samostatnou obcí se Chrbonín stává roku 1875 a prvním starostou pak zastupitel Chrbonína ve Vlčevsi, devětadvacetiletý Jan Vácha z č. p. 18, který tuto funkci vykonával až do roku 1881. V dalším obdobím byl starostou Jan Jirků z č. p. 26 (1881-1884), potom politickým úřadem dosazený správce obce – Jan Kříž z Chostníku po celý rok 1885, dále Václav Kvasnička z č. p. 25.

Ostatní starostové obce:

Matěj Drda č. p. 4 (1897-1904)

Václav Tenkl č. p. 27 (1904-1913)

Václav Hovorka č. p. 6 (1913-1919)

František Žid č. p. 13 (1919-1920)

František Žid č. p. 11 (1920-1922)

Václav Hovorka č. p. 6 (30. 5. 1922-30. 7. 1922)

Josef Kovář č. p. 21 (1922-1923)

Josef Veselý č. p. 11 (1923-1932)

František Příplata č. p. 41 (1932-1945) – v té době zaměstnán mimo obec a funkci starosty tak fakticky vykonával František Drda č. p. 4

Po skončení války byly, na základě Košického vládního programu, ustanoveny národní výbory, a to na úrovni obcí, okresů a krajů. Starosty nahradili předsedové národních výborů.

V roce 1945 se prvním předsedou místního národního výboru stal František Petrů z č. p. 46, který funkci vykonával až do roku 1959. Po něm toto funkci zastával František Příplata a od roku 1971, do sloučení Chrbonína s obcí Choustník v roce 1976, byl posledním předsedou samostatné obce Ladislav Vácha z č. p. 58 (dříve č. p. 18).

V roce 1990 se Chrbonín stal opět samostatnou obcí a z předsedů národních výborů se stali starostové obcí. Jako první byl zvolen Jiří Drda z č. p. 26, kterého po čtyřletém funkčním období nahradil mladý Jaroslav Tupý z č. p. 43. Tuto funkci zastával do roku 2018.

Chrbonín byl mnoho let zanedbanou obcí, protože spojení s většími místy bylo obtížné. Do vsi vedly jen blátivé a úvozové cesty, v zimě zaváté sněhem, málokdy přístupné koňským nebo volským potahem.

Snahou starostů bylo zlepšit tuto nepříznivou situaci. Již v roce 1946 jednala chrbonínská delegace v prezidentské kanceláři a ještě téhož roku v Českých Budějovicích o výstavbě komunikací. Po tomto jednání byla silnice na Radenín několikrát vyměřena, ale zahájení stavby komplikovala neochota vlastníků uvolnit pozemky, přes které měla silnice vést. Jednalo se i o majitele pozemků na katastru obce Radenín, kteří neměli zájem a stavbu komunikace spíše bojkotovali. Až v červenci 1957, po jednání s dalšími státními orgány a po jednání s národním podnikem Vodní stavby Sezimovo Ústí, byla stavba zahájena. Nákladem 3700000Kč byla prašná cesta v roce 1960 postavena. V témže roce byla od 1. září zavedena do Chrbonína pravidelná autobusová linka Tábor, Planá nad Lužnicí, Chýnov, Chrbonín a to 5x denně. Během následujících 3 let bylo provedeno asfaltování povrchu.

Také pokusy o zavedení elektřiny ztroskotaly již v roce 1927, ač mnozí o tuto vymoženost usilovali. V roce 1932 bylo ustanoveno Družstvo pro rozvod elektrické energie a během tohoto roku bylo vedení do obce vybudováno. Benzinové motory a žentoury byly postupně nahrazeny elektrickými a osvětlení petrolejovými lampami bylo nahrazeno žárovkami. Během deseti let téměř všichni občané této vymoženosti využívali.

V roce 1950 byla do Chrbonína zavedena telefonní linka z Choustníka. V následujících letech vedení bouřky natolik poškodily, že bylo rozhodnuto linku přeložit do Radenína. Hovorna, později veřejná telefonní stanice, byla umístěna do hostince pana Tenkla č. p. 10. V roce 1956 bylo započato se stavbou vodovodu. Stavba byla ukončena v roce 1958 a občané se postupně připojovali na obecní řad. V té době bylo provedeno ještě mnoho dalších úprav na návsi a přilehlých místech.

Velkou a náročnou stavbou byla komunikace směrem na Choustník, prováděla se svépomocně v tzv. akci „Z“. Finanční prostředky na materiál byly získávány postupně na povodňové škody od ONV v Táboře. První práce s terénními úpravami byly zahájeny v roce 1961 těžbou zeminy na navážku. Z části trasa vedla po staré cestě, místy docházelo k jejímu napřímení. Dále chrbonínští pokračovali i přes les na katastrech obcí Mlýny a Choustník. Celá silnice v délce 2850m, včetně položení asfaltové vrstvy, byla dokončena v roce 1967, majitelem se stal MNV v Chrboníně.

V roce 1968 byla zahájena stavba komunikace od č. p. 48 směrem na Vlčeves. Dřívější úvozová cesta z pravé strany č. p. 48, hluboká místy 4-5m, byla zavezena popílkem z továrny Silon a překryta zeminou. Dnes se obdělává jako pole. Byl vypracován projekt pro katastrální území Chrbonín, byl odlesněn úsek po celé trase a bylo jednáno s MNV Vlčeves o zahájení stavby z Vlčevse. Ze strany Vlčevse nebyla stavba nikdy zahájena a komunikace tak zůstala nedokončena.

V únoru roku 1956 bylo v Chrboníně založeno jednotné zemědělské družstvo, prvním předsedou se stal Josef Veselý z č. p. 14. V roce 1973 bylo sloučeno s JZD „Podhradí“ v Choustníku. Družstvo se se svou technikou značně podílelo na výstavbě obce.

Uprostřed Chrbonína stojí kaple zasvěcená nanebevzetí panny Marie. Kdy byla kaple postavena, není známo, nahradila ale původní zvoničku, která stála na rozcestí u č. p. 30. V průběhu let byla kaple a její okolí upravovány, v roce 1964 byly poraženy dvě statné lípy.

První zvon byl zasvěcen sv. Vojtěchu a byl ulit v roce 1755. Později byl pořízen zvon nový, který byl v době druhé světové války odvezen a určen na roztavení. Nalezen byl v Hamburku a obci navrácen zpět. Byl používán několik let a po poškození nahrazen původním sv. Vojtěchem. Další jeho osud není znám. V roce 2002 byl pořízen nový zvon, zasvěcen panně Marii a 8. 7. zavěšen. Svěcení zvonu panem děkanem Hesem z Tábora se konalo u příležitosti druhého setkání rodáků. Kmotry zvonu se stali pan Ladislav Vácha a paní Marie Kazdová z č. p. 59. Ulit byl firmou Dytrych v Brodku u Přerova. Sejmutý sv. Vojtěch je uložen na obecním úřadě. Od roku 2008 stojí v kapli nový oltář od uměleckého řezbáře pana Nachlingera z Prachatic. Cena oltáře s výjevy sv. Petra a Pavla byla 70000 Kč. Na pořízení přispěli i občané formou sbírky.

V 18. století chodily chrbonínské děti do školy ve Mlýnech. V zimním období a za špatného počasí vyučovala děti stařena (jméno neznáme) v Chrboníně v chalupě č. p. 30. Na počátku 19. století byla v obci založena školní expozitura (pobočka), která patřila k farní škole v Choustníku. Vyučování probíhalo v dřevěné chalupě č. p. 35, prvním učitelem byl p. Komárek, který zde učil do roku 1813. Po něm byl dosazen patronátem v Hrobech a duchovními úřady Jan Příplata, poté jeho syn Arnošt. Roku 1836 přišel na zdejší školu František Mayer z Kolešovic na plzeňsku. Stravován byl po okolku, bydlel ve škole. Od roku 1845 docházely do Chrbonína na vyučování i děti z Terezína, protože do školy v Hrobech bylo daleko. Dětí ve škole přibylo a vznikla potřeba nové budovy. Se stavbou bylo započato roku 1851. Nová škola za 5000 zlatých nahradila starou dřevěnou budovu, která byla prodána a v roce 1918 shořela. Protože však dětí i nadále přibývalo, bylo rozhodnuto postavit ještě jednu třídu a kabinet. Vyučování v nové budově, postavené na místě vyhořelé pastoušky s č. p. 20, bylo zahájeno v roce 1893 po vysvěcení 26. 9. farářem Josefem Míkou z Choustníku.

Koncem května roku 1972 proběhla demolice staré školy a do konce roku byl smontován skelet s rovnou střechou. Během zimních a jarních měsíců byly dokončeny stavební práce, sociální zařízení a ústřední vytápění. Nový školní rok začal 2. 9. 1973, naplněny byly obě třídy učitelů Ježka a Procházky ze Soběslavi. Nová budova sloužila svému účelu pouze 6 let, kdy žáci začali chodit do Choustníku v důsledku zrušení malotřídních škol v roce 1979. Před zrušením školy v Chrboníně se učitelé se svými žáky aktivně podíleli na kulturním dění v obci.

V budově s č. p. 37 z roku 1851 nyní sídlí obecní úřad se zasedací místností a obchod s potravinami. Druhá budova bývalé školy byla pronajata.