Bednárec

Roku 1658 byla obci Bednárec udělena pečeť rychty Velko-Bednárecké od pana Adama Pavla, hraběte Slavaty z Chlumu a Košumberka, vladaře domu Hradeckého.

Ves nezůstala ve své historii ušetřena různých pohrom. V roce 1585 udeřil mor, jemuž za tři týdny podlehlo padesát osob. V roce 1693 nastalo řádění sarančat. Různá vojska ležela v Bednárci hlavně v 17. a 18. století.

Na místě zvaném "Draha" je křížový kámen, podle pověsti na místě bývalého pohřebiště. Podle archiváře Teplého z J. Hradce je tento kámen z roku 1741 nebo 1742, kdy v této oblasti byli Rusové a Francouzi.

V roce 1795 byla na návsi postavena kaple Panny Marie.

Úřad starosty jako první zastával Jan Tyšer z čp.35., následovali příslušníci rodin Hrbků, Šedivých, Jílků či Reisnerů.

Na sezení obecního výboru dne 1.března 1874 zazněl poprvé návrh, aby obec Bednárec vystavěla vlastní budovu školy, a tím se oddělila od školy Jarošovské. Dne 15.ledna 1877 započalo v nové škole první vyučování. Díky působení učitele Jana Donáta nastal v obci čilý kulturní a společenský ruch, vznikl ochotnický spolek a pořádala se divadelní představení jak v místním hostinci, tak v přírodním divadle u mlýna.

V roce 1887 protnula obec železniční trať vedoucí z Veselí nad Lužnicí do Jihlavy. První vlak projel Bednárcem 29.8.1887 a oficiálně byla trať uvedena do provozu 3.11.1887. Trať protíná obec uprostřed, vede přímo přes náves a dělí ji na horní a dolní část, stavbě musely ustoupit dva statky. Železniční zastávka se nachází uprostřed obce. Železnice v době provozu parních lokomotiv bohužel způsobila v Bednárci několik požárů.

Roku 1894 byl založen hasičský dobrovolný sbor, byla zakoupena obecní stříkačka a vystavěna hasičská zbrojnice.

První světová válka zasáhla obec velmi citelně, celkem 14 odvedených v ní padlo. Dne 23.října 1921 byl na návsi padlým vojákům odhalen pomník.

V roce 1921 měl Bednárec při sčítání lidu celkem 54 čísel a 323 obyvatel.

Elektrifikace obce proběhla za velkého přispění starosty obce pana Františka Šedivého. Ve dnech 8.-10.října 1925 se Bednárec rozsvítil elektrickým světlem.

V roce 1945 bylo v Bednárci 249 obyvatel a byl založen místní národní výbor.

Roku 1956 bylo v Bednárci založeno jednotné zemědělské družstvo.

29.5.1980 byla dokončena elektrizace železniční tratě Veselí nad Lužnicí - Jihlava a zahájen provoz elektrických lokomotiv.

31.ledna 1974 byla místní škola pro malý počet žáků uzavřena a žáci převedeni do školy v Jarošově.

Od 1.ledna 1975 byl Bednárec sloučen s Jarošovem nad Nežárkou.

6.12.1990 byl po patnácti letech obnoven samostatný obecní úřad Bednárec, znovu zasedalo obecní zastupitelstvo a byl zvolen starosta, pan Bohumil Závodský. V době osamostatnění měl Bednárec 124 trvale žijících obyvatel.

Z bednáreckých rodáků nelze opomenout pana Františka Tischera (1831-1910), který pracoval jako archivář u hraběte Černína. Je autorem celé řady historických publikací a článků. Svému rodišti věnoval "Pamětnou knihu obce Bednárce", která však zůstala jen v rukopisu.