Provodín

První písemná zmínka o obce pochází z roku 1376, kdy je v městské knize z Bělé pod Bezdězem jmenován rychtář Nýček z Provodína. Již v této době asi vesnice patřila k jestřebskému zboží Berků z Dubé a zůstala jejich majetkem až do poloviny 15. století. Syn Jindřicha z Dubé, husitského hejtmana v České lípě, Čeněk, se tehdy zúčastnil na straně severočeské šlechty války proti lužickým městům. Roku 1445 byl za výpravy Lužičanů do Čech oblehnut hrad Sloup a s Lužičany spojená vojska litoměřické hotovosti se chystala také proti Jestřebí. Čeněk z Dubé raději prodal Jestřebí s příslušným panstvím veliteli litoměřické hotovosti Janovi ze Smiřic. Janovi synové Václav a Jindřich udrželi panství do 80. let 15. století, kdy je prodali Kryštofovi z Vartenberka. Roku 1542 získal jestřebské panství Kryštofův syn Václav z Vartenberka, který je připojil ke svému rybnovskému, později novozámeckému panství.

Novozámeké panství bylo majetkem Vartenberků až do třicetileté války. Jan Jiří z Vartenberka se aktivně zúčastnil protihabsburského povstání, a proto mu byla panství roku1622 zkonfiskováno a o rok později je koupil Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti v Chebu roku 1634 mu byly jeho statky zkonfiskovány, pouze novozámecké panství bylo ponecháno vdově po zavražděném, Isabele z Harrachu. Dědictvím přešlo roku 1654 na dceru Marii Alžbětu, provdanou za hraběte Rudolfa z Kounic. Tím se stalo novozámecké panství majetkem Kouniců a zůstalo jím až do 20 . století.

Již ve středověku byl Provodín pro svou rozlehlost rozdělen na dvě části, nazývané Provodín hořejší a Provodín dolejší, zda měla každá část svého rychtáře, však zůstává neobjasněnou otázkou. Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím, řemesla se zřejmě soustřeďovala v blízkém městečku Jestřebí. Za třicetileté války procházelo přes Provodín několikrát vojsko, obec byla částečně vylidněna a vypálena, počet obyvatelstva se snížil. V poválečném období se vrchnosti snažily, velmi často bez větších investic do hospodářství dosáhnout co nejdříve maximálních zisků ze svých panství. Tento stav vedl roku 1680 k selskému povstání, kterého se intenzivně zúčastnili právě poddání z Jestřebí a Provodína.

V polovině 18. století vypukly dlouhotrvající války mezi Rakouskem a Pruskem. Provodín se i tentokrát stal průchodištěm válčících armád, před nimiž obyvatelstvo prchalo do okolních lesů. Roku 1757 se v okolí Provodína nakrátko utábořila část pruské armády, byla však odtud vypuzena rakouskými oddíly. Další vojenský tábor Prusů byl v Provodíně roku 1778 za války o bavorské dědictví. Vojsko zde tábořilo téměř 6 týdnů. Koncem téhož roku byla v prostoru "Provodína, Jestřebí a dále k Holanům vybudována soustava opevnění, která měla zabránit dalším nepřátelským vpádům. V 18. století nebylo opevnění již využito, ale k jeho částečné obnově a strategickému využití došlo roku 1813, kdy v letních měsících došlo k francouzskému vpádu do severních Čech a opevnění bylo tehdy obsazeno rakouskými a ruskými oddíly.

Války v 18. století byly příčinou hospodářských potíží a vedly ke zvýšenému útisku poddaných. Roku 1775 vypuklo v severních a východních Čechách selské povstání, které postihlo i novozámeckému panství. K povstalcům se připojili poddaní z Karas, Provodína i Jestřebí a z dalších vsí a v počtu asi dvou tisíc lití táhli na Nový Zámek, kde byli rozehnáni vojskem.

V 19. století zůstával Provodín stále zemědělskou obcí, řemeslníci, kteří ve vsi provozovali své živnosti, se stali počátkem 60. let členy živnostenského společenstva v Jestřebí. Když byla roku 1867 dána do provozu železnice Bakov nad Jizerou - Česká Lípa, byla v Provodíně zřízena stanice, která však byla pojmenována Jestřebí. Ze strany obecního úřadu v Provodíně se nejednou udály pokusy (naposledy roku 1938) o změnu názvu stanice, ovšem bezvýsledně.

Jestřebí zůstávalo jak v 19., tak i ve 20. století střediskem života nejen hospodářského, ale i kulturního. K Jestřebí totiž patřil Provodín v Ohledu církevní správy - v Jestřebí byla fara, a také škola pro Provodín byla v Jestřebí. Ze spolků působili v Provodíně pouze dobrovolní hasiči.

Koncem 19. století byly v Provodíně otevřeny lomy na sklářský písek, který se používal i pro výrobu čistících filtrů. Na těžbě se nejvíce podílely firmy Bech, Wilhelm Schulz a především Engel a Co., která v Provodíně těžila ještě ve 30. letech 20. století.

V období tzv. první republiky silně vzrostl počet českého obyvatelstva v obci. Péčí Českého stavebního družstva z České Lípy byly v Provodíně vybudovány rodinné domky pro české rodiny. V úzkém kontaktu s českou menšinou v Jestřebí byly pro obě obce společně založeny místní odbor Národní jednoty severočeské a místní osvětová komise. Zásluhou Národní jednoty severočeské byly získány dostatečné finanční prostředky pro otevření dvoutřídní české školy v Jestřebí, jejíž jedna třída byla umístěna v Provodíně. Po záboru pohraničí Německem v říjnu 1938 řada Čechů odešla do vnitrozemí a česká škola zanikla.

Po správní stránce se Provodín stal od roku 1850 trvalou součástí politického a soudního okresu Česká Lípa. Volená obecní samospráva, která od roku 1850 nahradila dřívější vrchností dosazované rychtáře, se skládala z obecního zastupitelstva a obecního představenstva, jakožto užšího výkonného orgánu. V Provodíně působilo osmičlenné obecní zastupitelstvo.

Počátky písemného jednání obecního úřadu spadají do první poloviny 17. století, kdy byly ve vsích na novozámeckém panství zakládány tzv. konšelské knihy, v nichž byly kromě jiných zápisů zaznamenávány převážně převody majetků a jiné majetkové záležitosti poddaných. Také v Provodíně byla roku 1642 založena první konšelská kniha, na niž pak v 18. století (od roku 1705) navázala druhá konšelská kniha. V 18. století také narůstal počet spisů vyhotovovaných obecním úřadem. Tyto doklady činnosti obecního úřadu byly přechovány v obecní truhle, pořízené na počátku 18. století. Avšak již nejméně od poloviny 19. století truhlice nedostačovala a starší písemnosti začaly být ukládány na různá jiná místa, kde si již značně zvyšovalo riziko ztráty nebo zničení dokumentu.

Koncem 30. let 20. století se snažil českolipský městský archivář Karl Bienert vytvořit z městského archívu okresní archiv a proto soustřeďoval do archivu písemnosti z obcí na tehdejším okrese Česká Lípa. 17. března 1939 předal provodínský starosta Josef Denver do okresního archivu konšelské knihy z roku 1642 a roku 1705, účetní knihu chudinského fondu z let 1849 - 1903, roční vyúčtování chudinského fondu z let 1849 - 185, 1859 - 1861, 1865 - 1868, 1870, 1872, 1882, obecní vyúčtování z roku 1778 a 1779 a další různé spisy z 18. století. Tyto archiválie, předané do okresního archivu roku 1939, jsou dnes nezvěstné a je důvodné podezření, že byly roku 1945 vyvezeny prchajícími Němci do Německa.

Další obecní písemnosti zůstaly uloženy u obecního úřadu a později MNV v Provodíně. Byly uskladněny v půdních prostorách, kam k nim postupem času přibývali i písemnosti MNV Provodín.

V létě roku 1959 provedla ředitelka Okresního archívu Česká Lípa, Marie Vojtíšková, skartaci na MNV Provodín. Do Okresního archivu Česká Lípa bylo z MNV Provodín dovezeno 60 balíků písemností, 33 z těchto balíků obsahovalo kromě agendy MNV také staré obecní písemnosti (č. přír. 53/59). Před zpracováním inventáře fondu Archiv obce Provodín bylo nutno provést roztřídění písemností MNV Provodín. Po roztřídění, provedeném ve dnech 26.1. - 2.2.1978, bylo vyčleněno 9 balíků fondu Archív obce Provodín o celkovém rozsahu 1,6 m.