Těchobuz

Jak šla léta, měnili se majitelé těchobuzského panství. Z celé řady majitelů byl významný rytíř Václav Otta z Losu. Ten dal v roce 1603 postavit zvonici. Místnost v přízemí sloužila jako panské a obecní vězení. Dalším významným majitelem těchobuzského panství se stal Antonín Adler, který je koupil 24. dubna 1735 za 33.500 zlatých. Po jeho smrti připadla Těchobuz jeho synu Ignácovi, který postavil v údolí potoka Trnávky skelnou huť. Po jeho odchodu v roce 1782 na čas skelná huť zanikla. Tu po čase obnovil Josef Hoffman, jehož otec koupil Těchobuz v roce 1798. Podle zpráv z roku 1825 bylo v těchobuzských sklárnách vyrobeno ročně 17.000 skleněných výrobků, většinou z dutého skla. Z toho asi 1/6 zůstala v zemi, ostatní šlo na vývoz, nejvíce do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. Z této hutě vyšel známý sklářský rod Kavalírů, kteří založili světoznámě sklárny Kavalier na Sázavě. Sklárny v Těchobuzi zanikly v roce 1830.

Poslední rod, který vlastnil panství těchobuzské, byl rod Weisů. Dr. Adolf Weis, rytíř z Tessebachu je získal od vídeňské společnosti "Chabrus" za služby a právní zastupování. Po jeho smrti v roce 1901 jej zdědil jeho syn, který ho vlastnil až do roku 1945.

Po vyhlášení republiky v roce 1918 byl starostou obce Josef Kohoutek, který tento úřad zastával již za vlády c.k. mocnářství. Dalším starostou byl Jan Papež, po něm následoval Jinřich Simandl - řídící učitel, který se velkou měrou zasloužil o postavení pomníku padlým. V roce 1933 se odstěhoval a starostou se stal jeho zástupce Josef Bárta, ten se velkou měrou zasloužil o to, že v letech 1935 - 36 byla provedena elektrifikace obce. V roce 1981 proběhly v Těchobuzi oslavy na počest 200. vyročí narození B. Bolzana za účasti předních představitelů státních orgánů, Univerzity Karlovy v Praze, zástupců UNESCA, universit v Bologni, Oxfordu a Varšavě.