Staré Sedlo

Pravděpodobně díky jeho ekonomickému rozmachu byl ve vsi zřízen poplužní dvůr a dle neověřených zpráv byla ves původně městečkem opevněným hradbami. Klášter držel Staré Sedlo až do počátku 15.století. V roce 1420 byla císařem Zikmundem zapsána část kladrubského majetku, mezi něž patřil dvůr a ves S.Sedlo, do zástavy Habartovi Adlerovi v sumě l 038 kop českých grošů. Třebaže byla zástava r. 1422 zrušena, ztratil klášter ves definitivně v roce 1434, když jej získali členové muckovské větve pánů ze Švamberka. Roku 1459 je připomínán Jan ze Švamberka na Starém Sedle, dále pak Bohuslav ze Švamberka, jemuž v roce 1462 připsal král Jiří celkem 200 kop grošů na Staré Sedlo a Kosov. O rok později pak dalších 100 kop k původní částce.

Další historie Starého Sedla není známa detailně, ví se pouze, že počátkem 16. století získali ves Reitzensteinové a drželi ji ke statku v Olešné- v roce 1 5 l 1 to byl Jošt.

Následně se Staré Sedlo společně s Olešnou vrací do rukou Švamberků, neboť Joštova dcera Anna se provdala za Adama ze Švamberka, člena přimdské větve tohoto rodu. Dalšími vlastníky vsi se stávají koncem 16. .století Kokořovci, záhy po nich Kočové z Dobrše, konkrétně Václav mladší. Od jeho dcery Anny Veroniky, která se provdala do Thurnu, koupil Sedlo i Olešnou roku 1622 Gabriel Pechman.

Zanedlouho potom je Staré Sedlo připojeno k bernartickému statku (právo spolupatronů nad starosedleckým kostelem však mají současně také majitelé Olešné, Grosschopové), a to až do r. 1732, kdy veškerý majetek kupuje Dominik Markvart z Lowenstein - Wertheim a připojuje jej k borskému velkostatku.

O bývalém panském sídle ve Starém Sedle nejsou k dispozici zatím žádné podložené informace. Málo pravděpodobná se zdá hypotéza, že ve vsi byla ve 14. století vystavěna rezidence stříbrských magdalenistek, spíše se lze domnívat, že vedle bývalého dvora vzniklo nějaké prosté sídlo pro členy kladrubského kláštera k sezónnímu obývání.

Zcela jistě, snad v blízkosti poplužního dvora, vzniká během 15. století rezidence švamberská. Izolovaná poloha dvora vázaného na kostel je dobře patrná v Josefském vojenském mapování. V popise lokality z r. 1980 se hovoří o zbytcích středověkého zdiva. Dnešní zde dochované objekty jsou ryze hospodářské, a zdá se, že pochází až ze sklonku l 8. století.

Jediným dochovanou ryze středověkou stavbou tedy zůstává kostel Nanebevzetí Panny Marie, k němuž byla přistavěna o něco mladší švamberská pohřební kaple.

Vlastní kostel tvořila původně raně gotická stavba z období kolem roku 1300, která prošla složitým stavebním vývojem. V konečné podobě tvoří jádro kostela raně gotický presbytář s boční kaplí a pozdně gotickou pohřební kaplí sv. Kateřiny, a je doplněn barokní lodí s bočními emporami.

Kostel byl navržen k demolici, ale v letech 1992 -1994 byla uskutečněna jeho částečná rekonstrukce.

Kaple sloužila také jako rodinná hrobka Švamberků. Jsou v ní umístěny celkem 4 náhrobníky. Své ostatky zde nechali pohřbít Jan starší (před + r. 1464), Jošta (+ r. 1555). Dále je zde pochován Adam - zemřelý r. 1590, který nechal kapli zřejmě opravit a hrobku rozšířit, a jeho choť Anna (+ r. 1575). Hrobka je přístupná poklopem v podlaze. Prostor kaple je vyzdoben dnes zabílenými gotickými freskami, oltář doplňují znaky rodiny Spandtků a Širntingárů.

Ve vsi chybí výrazná náves, domy jsou seskupeny kolem místních komunikací, jednotlivé usedlosti nejsou stavebně významné. Dříve byla ves výrazně rozdělena rybníkem na dvě části. Dnes po rybníku zůstala pouze údolní niva s loukou, na bývalé hrázi propojující komunikačně obě části obce; stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého.