Držovice

Naše obec se nachází v těsné blízkosti města Prostějova severovýchodním směrem na bývalé císařské silnici, která zde byla vybudována v roce 1728 a dodnes spojuje města Prostějov a Olomouc. Přes katastr obce rovněž vede rychlostní komunikace D 46 na trase Brno – Ostrava.

Významnou událostí ze současnosti Držovic je jejich osamostatnění, k němuž došlo 1. července 2006 na základě referenda občanů. Od r. 1950, kdy byly Držovice připojeny k městu Prostějov, se proces připojení a osamostatňování ještě několikrát opakoval.

S názvem obce se pojí několik legend. Nejpravděpodobněji souvisí název Držovice s osobním jménem Drž, osada patřící Držovi – Držovice, jak jej vysvětluje jazykovědec František Kopečný (1909 – 1990). Velmi oblíbeným výkladem jména naší obce je teorie o tragickém činu, ke kterému došlo v nedalekých Vrahovicích, odkud vrah z místa činu utíkal směrem na západ. Osadě, kde byl zadržen, se začalo říkat Držovice. Zločinec pak měl být usmrcen v blízké obci Smržice. Třetím vysvětlením názvu obce je skutečnost, že při jízdě s povozem z držovského kopce, který byl v minulosti podstatně vyšší a prudší, než je dnes, bylo zapotřebí pořádně držet koně na uzdě.

Ves Držovice je připomínána v několika archivních pramenech, kdy ji měli v držení drobní majitelé. Na konci 15. století se stala součástí plumlovského panství, když velkou část Držovic získal majitel Plumlova Jan Heralt z Kunštátu. Další držitelé obce jí dali právo odúmrti, právo k užívání vlastního znaku a pečeti (v r. 1571), či právo vařit pivo a pěstovat vinnou révu. Dokument z roku 1590 nás poprvé informuje o velikosti vsi a sociálním složení jejích obyvatel. Dovídáme se z něj, že Držovice čítaly 60 usedlostí, 37 sedláků, 16 zahradníků, jednoho chalupníka a dva majitele velkých gruntů. K dispozici pak byly dva mlýny a pro společenské vyžití dvě krčmy. V tomto období patřily Držovice k největším obcím plumlovského panství.

V roce 1599 zakoupil vesnici hejtman Markrabství moravského Joachim Haugvic z Biskupic a vytvořil kralické panství spojením Držovic s Vrahovicemi a Kralicemi. Tento stav přetval až do roku 1848. V první polovině 19. století se velkostatek, tentokrát v majetku hrabat Seilernů, skládal z pozemků na území dnešních Kralic, Vrahovic, Sajlerova, části Vrbátek a Držovic. Žilo na něm 2 336 obyvatel, kteří se živili zejména rostlinnou a živočišnou výrobou. Chovali především koně, hovězí dobytek, vepře, husy a kozy. Mimo jiné usilovali o zušlechťování dobytka dovozem býků ze Švýcar. Řemeslníků bylo na kralickém panství velmi málo, pouze ti, kteří kryli potřeby zemědělců, např. kováři, koláři nebo krejčí. O zdraví obyvatel pečoval jeden ranhojič a čtyři porodní báby. Držovský dvůr byl víceméně samostatný, vrchnost jej zpravidla pronajímala. Definitivně se rozpadl až v roce 1923 v souvislosti s pozemkovou reformou, kdy byl rozparcelován mezi místní zemědělce.

Roku 1805 v hostinci u císařské cesty (dnešní restaurace U císařské cesty, předtím dlouhá léta hotel Romže) proběhla jednání o rozmístění vojsk a stanovené demarkační linie, která od sebe oddělovala vojska francouzského císaře Napoleona na jedné straně a rakouská vojska spolu s ruskými na straně druhé.

Od konce 19. století začali v naší obci vznikat mnohé spolky, které se podílely na utváření veřejného dění. V roce 1895 byl založen odbor Ústřední matice školské a roku 1907 Národní jednota. Velký význam mělo v roce 1873 založení Rolnické záložny jako finanční podpory sociálně slabých občanů. Poskytovala rovněž příspěvky na potřeby školy a budování kaple. Roku 1892 vznikl Sbor dobrovolných hasičů, který přetrval dodnes. Stálici představuje také Sokol (1914), nejprve jako odbor prostějovského spolku, který se poté osamostatnil a během svého působení proslavil Držovice fotbalem a kulturistikou. Je třeba zmínit ještě založení organizace Český svaz chovatelů Držovice v roce 1965 a Český zahrádkářský svaz Držovice, který vznikl jako spolek roku 1957.

V roce 1870 postavila obec Držovice svým školákům první školu, zprvu jednotřídku, která se však brzy rozšířila na čtyřtřídní. V letech 1933 – 1934 byla budova rekonstruována a přestavěna do dnešní podoby. Ke stávajícím třídám přibyly čtyři nové. Později došlo k redukci tříd, které skončilo uzavřením celé základní školy v roce 1981. Budova byla předána do užívání střední průmyslové škole. Touto událostí přišla obec také o místní učitele, kteří hráli v jejím veřejném životě důležitou roli, ať již při zakládání žákovské knihovny, nadace pro chudé žáky, čtenářsko-pěveckého spolku Svornost (1875) nebo sportovní organizace Sokol (1914). V současné době, poté, co své působení ukončila v roce 2009 Střední průmyslová škola, je budova bývalé školy adaptována na Obecní dům, který poskytuje zázemí pro kulturní a společenské akce obce, místních spolků i občanů a pro drobné sportovní vyžití ( cvičení ).

V roce 1901 byla založena Jednota pro vystavění kaple, která měla připravit podmínky pro realizaci největší držovické dominanty, filiálního kostela sv. Floriána v historizujícím novorománském slohu. Stavba byla dokončena ve válečném roce 1916 a vysvěcena 4. května 1919.

Na stavbě, zařízení a finanční dotaci pro nový kostel se velkou měrou podílely místní firmy. Zejména cihelna Konečný – Nedělník nebo umělecká slévárna kovů Ferdinanda Dvořáčka. Z významných místních soukromých firem, které v roce 1948 podlehly znárodnění, jmenujme např. autodílnu A. Indry či karosárnu A. Zapletala.

Při příležitosti držovických hodů, které bývají slaveny vždy nejbližší neděli kolem svátku sv. Floriána ( 4. května ), byla v roce 2011 po mnoha letech obnovena tradice nedělního hodového procesí ke kapličce sv. Floriána na kopci z centra obce od kostela a následné požehnání obci, tak jak to dělávali naši předkové. V současnosti se v kostele na návsi konají bohoslužby jednou týdně, každé úterý v 18 hodin (kromě července a srpna), dále pravidelná hodová mše, půlnoční mše svatá a kostel slouží pro pořádání koncertů a odbývání církevní svatebních a pohřebních obřadů.