Běstovice

Více k pravěku obce v následující kapitole pana Dr. Víta Vokolka

Z krátkého popisu je zřejmé, že prvním osadníkům se zalíbila kotlina podél řeky Tiché Orlice, neboť řeka si razila cestu tehdejšími pralesy, skýtala zásobu vody, potravu z rybolovu a usnadňovala lov zvěře, která vyhledávala tekoucí vodu. Pro pozdější obyvatele, kteří již hledali místa pro trvalé osídlení byla tato oblast výhodná i tím, že byla okolím chráněna proti větrům. V kotlině byla i snadnější práce s mýcením pralesů a s úpravou zemědělské půdy. Rovněž hojná pastva v okolí řeky skýtala potravu domestikovaná zvířata.

Naskýtá se vtíravá otázka jak vlastně vznikl název obce Běstovice. Historická fakta o vzniku názvu se nepodařilo nalézt, a tak se lze pouze spolehnout na pověst, kterou nelze doložit. Rozložíme-li název na slabiky běs to více, jeví se velmi pravděpodobné, že jméno obce má základ od něčeho, čeho se naši předci skutečně báli, nebo co je lekalo. Někdy se ve starých písemnostech místo písmene B na začátku názvu objevuje i písmeno V. Pak by zde byla verze vzniku názvu druhá, opět po slabikách věs to více.

Opusťme tento problém i prastarou historii obce a pokročme k doloženému. První písemná zmínka o obci Běstovice pochází z 10. srpna 1292, tedy z konce třináctého století, kdy podle zakládací listiny kláštera na Zbraslavi patřila obec Běstovice ke královské komoře krále Václava II. V té době byl v obci již kostel farní a k němu byla přifařena osada Choceň, jak o tom svědčí zápis z roku 1366, podle kterého Jan Pykna pán z Lichtenburka a Frymburka, do Běstovic faráře Velislava z Robus přidělil. Ves Běstovice s farním kostelem se posléze stává součástí choceňského panství spolu s dalšími obcemi z okolí. Ke konci 14. století k choceňskému panství, které tehdy vlastnili páni z Lichtenburka, patří mimo Běstovic i obec Plchovice, Chleny, Skořenice, Horky, Lhoty, Seč, Březenice, Lhotka, Skrovnice a Bošín. Jak léta běžela, střídala se panstva choceňská, ať již děděním, či prodejem, ale šlechta to byla původem česká.

Po osudné bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 a náhlé smrti tehdejšího pána v Chocni Rudolfa Žejdlice ze Šenfeldu, celý jeho majetek včetně choceňského panství je zkonfiskován a prodán Albrechtu Eusebiovi, hrabivému vojevůdci, cizinci, který se vůči svým poddaným chová velice krutě. Podobně všichni následující majitelé choceňského panství, převážně německá šlechta, dávají svým poddaným najevo svoji nepřízeň. Před koncem 30 leté války (1618 - 1648) v roce 1646 je choceňské panství zpustošeno švédskými vojsky, která plení a drancují, a tak tehdy již dost bohatá obec Běstovice rázem chudne, byť do té doby i přes útlak bylo obyvatelstvo již dost zámožné. Přes všechna příkoří a podmínky neobyčejně tvrdé, obyvatelé obce se poměrně rychle v období 8 let znovu stávají poměrně dost bohatými, neboť v roce 1654 je obec osídlena takto: 11 sedláků, 5 chalupníků a 4 zahradníci. Z toho lze usoudit, že obdělávaná pole katastru běstovského jsou úrodná a dovolují v té době chovat nebývalý počet hospodářských zvířat. Pro zajímavost uvádím naší terminologií řečeno soupis chovaných hospodářských zvířat v obci, v uvedeném roce 1654: Napočteno bylo 56 tažných koní, 83 krav, 102 kusů ostatního dobytka, 146 ovcí, 97 sviň, což je vzhledem k pomměrně menšímu počtu obyvatel obce důkazemm zámožnosti našich předků.

V roce 1709 kupuje choceňské panství hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova a vlastní jej až do roku 1848, kdy byla zrušena robota (povinná práce na panském) a lid selský se stal konečně rovnoprávným s ostatními spoluobčany. V tomto roce má ves Běstovice s osadou Darebnicemi 55 domů a 310 obyvatel. O tom, že se v konci 19.století již žilo lidu na venkově lépe svědčí i to, že v té době dochází ke vzniku různých spolků. Již v 70. letech minulého století se v Běstovicích hrají divadla, jak je zaznamenáno bratrem Josefem Hylákem v almanachu, který byl vydán ke století ochotnického divadla v Běstovicích v roce 1968. Tolik stručně z dlouhé a bohaté historie naší obce.