Čaková

Vesnice existovala zřejmě již ve 13. století, od 14. století byla zbožím Krnovské komory. Počátkem 14. století byla zničena tatarskými nájezdy a v roce 1330 znovu osídlena německými kolonisty. První písemná zmínka o obci je až z roku 1494, kdy se jmenovala Czakoewie. Nový německý název vesnice souvisí se skutečností, že za česko-uherských válek v 70. letech 15. století byla zničena. Jako pustá se uvádí v roce 1494, kdy ji Zikmund z Lomnice prodal Janu Kralickému z Kralic. Ten ji již v roce 1503 prodal Janu Lichnovskému z Voštic, jehož synové ves opět prodali, a to Janu Vokovi Bírkovi z Násilé.

V roce 1535 koupilo ves knížectví Krnovské. Další osudy Čakové pak souvisely s osudy tohoto knížectví, obec byla poluterštěna. Po Bílé Hoře ji získal rod Lichtenštejnů, který v letech 1625 až 1627 zahájil rekatolizaci.

Obec trpěla válečnými událostmi třicetileté války, po které se jen obtížně vzpamatovávala. Po zrušení panství, jako správních jednotek v polovině 19. století, byla začleněna do okresu Krnov.

Po celou dobu si Čaková zachovávala ráz podhorské vesnice, hlavním zaměstnáním obyvatel bylo zemědělství. Přírodní podmínky dávaly možnost pěstovat brambory, len, a z obilovin především žito a oves. Žádné průmyslové podniky zde nevznikaly, pouze zde fungovala mlékárna a hospodářské družstvo.

Těžba břidlice v okolí byla zastavena v roce 1980. Od tohoto roku je také ves už nazývána dnešním jménem Čaková.

Jedinou chráněnou památkou je dřevěná zvonice, lidová architektura z doby kolem poloviny 18. století. Zvon z věže zvonice darovali zdejší Němci v době války německé armádě na munici. Po válce sehnali čtyři osídlenci z vlastní iniciativy nový zvon. Kostel obec nemá.