Moravskoslezský Kočov

Od 60. let 15. století drželi ves se statkem Aldšpachové z Nyklštorfu, Donátové z Velké Polomi, Gellhornové ze Starého Grotkova, Sedlničtí z Choltic a nakonec od roku 1609 Bruntálští z Vrbna, kteří Kočov včlenili k bruntálskému panství. V době pobělohorských konfiskací však byl Kočovský statek Bruntálským z Vrbna zabaven, Moravský Kočov byl připojen k sovineckému panství, Slezský Kočov zůstal u panství bruntálského. Rozdělení nemělo faktický význam, neboť obě panství získal Řád německých rytířů. Obec trpěla událostmi třicetileté války, kdy byla několikrát vypleněna – v té době vznikla v Kočově tvrz. Po válce se obec rozvíjela jako čistě zemědělská. V roce 1935 zde vznikla cihelna. Moravský Kočov měl v roce 1869 944 obyvatel, v roce 1930 již jen 658 obyvatel, roce 1950 žilo v Kočově 436 občanů a nyní má obec 469 obyvatel. Moravský Kočov byl po zrušení panství jako správních jednotek v polovině 19. století přičleněn k okresu Šternberk, v roce 1868 k okresu Rýmařov, v roce 1949 k okresu Bruntál. Slezský Kočov byl po celou dobu součástí okresu Bruntál.

Z významných staveb se dochoval farní kostel sv. Michala, se starším jádrem s pozdně renesanční věží, obnovený v letech 1658, 1793 – 1795 a empírově upravený v roce 1823. Mezi další pamětihodnosti patří kapličky – Panny Marie, sv. Kříže, sv. Josefa a sv. Antonína, které byly vysvěceny 21. září 2002 víceděkanem panem Antonínem Krejčiříkem.

Novodobou historii píše obec od prvních polistopadových voleb v roce 1990. Do dnešních dnů se za období její samostatnosti vybudoval vodovodní řad, plynovodní řad, opravily místní komunikace, kulturní zařízení, obecní úřad, požární zbrojnice. Bylo vybudováno nohejbalové hřiště, opraveny autobusové čekárny, obnoveny kostelní hodiny, nasvícen kostel a upravena veřejná prostranství.