Velká Štáhle

V severozápadní části obce na vyvýšenině stojí kostel Nejsvětější Trojice v pozdně gotickém slohu a z její věže dává krásný rozhled po okolí. Kostel byl postaven v letech 1576 - 1606 Janem Kobylkou z Kobylího. Původně cibulová věž byla přestavěna po požáru v roce 1863 na dnešní tvar. Nad vchodem do kostela je dodnes zazděn kvádrový kámen s letopočtem 1606, s dvěma znaky rodu Kobylků a Ederovců a s nápisem Jan Starssi Kobilka Zkobiliho AnoSowinczi a Anna Ederowna Sstiavnicze Anna Sovinczi. Časté požáry nebyly jedinou metlou obyvatel obce. V kronikách jsou uvedené rovněž časté povodně, morové epidemie, neúrody a nevítané návštěvy vojsk při nesčetných válkách.

Velmi těžké podmínky byly ideálním podhoubím pro vznik nejrůznějších pověr a pověstí a obci se nevyhnuly ani nechvalně známé inkviziční procesy s tzv. čarodějnicemi. Dle kroniky upadla v podezření z čarodějnictví jistá bylinkářka a zaříkávačka Jacob Natherin, která byla uvězněna v Ryžovišti a v roce 1654 na Sovinci upálena. Její léčebné recepty se dodnes zachovaly v kronikách. Stejně skončil i z knihy Kladivo na čarodějnice známý šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který sloužil v obci v letech 1663 - 1668 jako farář. Později byl obviněn rovněž z čarodějnictví v monstrprocesu osnovaném nechvalně známým inkvizitorem Bobligem a 18.9.1684 v Mohelnici upálen.

Obyvatelé obce se živili původně zemědělstvím, těžbou rud, zlata a břidlice. Poněvadž byly v podhůří Jeseníků podmínky pro zemědělství velmi tvrdé, vznikal v obci, podobně jako v okolních obcích, postupně bohatý průmysl. V roce 1876 až 1885 byla přes obec vybudována železnice Rýmařov - Valšov. To dalo další podnět rozvoji průmyslu. V roce 1894 postavila firma Krisch v obci závod na výrobu hřebíků a drátů (dnešní závod Stelon), ale již v roce 1896 odkoupila továrnu firma Ludwig Damböck z Vídně. Firma přistavěla velký sál na výrobu krajek. Přikoupila další pozemky a postavila několik obytných domů, mimo jiné i tzv. vilu, dnešní budovu mateřské školy. Firma zpracovávala surovou přízi a tato byla zpracovaná zasílána do mateřského závodu ve Vídni, kde byla prováděna konečná apretura. V roce 1894 byla v obci postavena i budova poštovního úřadu a byla vybudována i komunikace na jižní straně obce.

V roce 1870 odkoupila firma Löhnert mlýn na olej s příslušenstvím a postupně vybudovala významný závod na výrobu zemědělských strojů (dnes areál ZNZ) s vlastní slévárnou. Postupně byly vyráběny stroje na výrobu krup, mlátička a žentoury. Od roku 1888 k tomu přibyly čisticí a třídicí stroje pro pivovary a sladovny. Největšího úspěchu dosáhla firma vlastním patentem na samovázací lisy na slámu v roce 1902. Firma vyvážela své výrobky do celého Rakouska- Uherska.

Díky rozvoji obce byla postavena v obci v letech 1908-1909 při šedesátiletém výročí vlády císaře Františka Josefa I. překrásná budova školy.

Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 byly závody v obci postiženy oddělením od mateřských závodů ve Vídni a především ztrátou odbytového trhu Rakouska - Uherska.

Především firma na výrobu krajek Damböck vystřídala několik majitelů a po dlouho trvající stávce se již většího rozkvětu nedočkala.

Nespokojenost s českou správou a především hospodářská krize byla pro německé obyvatelstvo důvodem pro aktivní podporu oddělení Sudet od Československého státu. I majitel firmy Eduard Löhnert byl senátorem Sudetoněmecké strany v československém parlamentu a významně se angažoval v oblasti uplatňování důsledného užívání němčiny ve státní správě.

Druhá světová válka přinesla ale obyvatelům obce pouze válečné útrapy a ani válečná výroba nepřinesla obci hospodářský rozvoj.

Po prohrané válce byli Němci v roce 1946 z obce odsunuti a obec začala být osidlována novými obyvateli. Přicházeli nejen obyvatelé české, slovenské ale i rumunské národnosti.

Průmyslová výroba byla postupně uzavřena v původní firmě Löhnert a stroje byly instalovány v bývalé krajkárně. Vystřídalo se zde několik firem, Agrostroj Prostějov, První brněnská a Královopolská strojírna, TOS Svitavy, Kovohutě Břidličná, v současnosti vlastní podnik firma Stelon Břidličná s.r.o.

V roce 1964 byla obec sloučena se střediskovou obcí Břidličná, což znamenalo zánik samostatné obce, jako takové. Úbytek obyvatelstva vedl k uzavření školy, z původních asi 700 obyvatel před válkou zůstalo v obci málo přes 300 obyvatel.

Rok 1990 znamenal pro obec opět osamostatnění obce a budování vlastní budoucnosti. Postupně byla provedena výměna el. vedení v celé obci, byla opravena většina místních komunikací, byly připojeny domácnosti na telefon, byly vybudovány tři mosty přes řeku Moravici a Podolský potok a v letech 2000 - 2001 byla provedena plynofikace obce. Po výstavbě 6 bytů vzrostl počet obyvatel obce na 350.