Miloňovice

Počátkem 16. století - v roce 1517 vlastnil část vsi Vilém z Buzic, ale samotnou tvrz drželi Petr Radkovec z Mirovic(zem. 1532) a po něm Voršila ze Žihobce. Synové Petra Radkovce Jan a Hynek prodali před rokem 1541 tvrz, dvůr poplužní a ves Miloňovice za 450 kop Václavovi Buzickému z Buzic, který zemřel v roce 1557 a odkázal svůj majetek dcerám Ludmile a Markétě. V roce 1589 vlastnil Miloňovice Jindřich Dejm ze Stříteže, který byl při pobělohorských konfiskacích odsouzen v roce 1623 ke konfiskaci poloviny svého statku. Tvrz Miloňovice s příslušenstvím byla potom prodána Volfovi Ilburkovi z Vřesovic na Podsedicích za 10 000 kop míš., ale ten ji prodal ještě téhož roku Ferdinandovi Rudolfovi Lažanskému z Bukové. Kratší dobu náležely Mi­loňovice statku Oseckému a Mladějovskému, ale Ferdinandův syn František Adam prodal v roce 1661 tvrz, dvůr a ves Miloňovice a další osady Leopoldu Václavovi Kolchrejtárovi z Kolchrejtu (zemřel 1669). Později držel Miloňovice Ignác Jetřich Vitanovský z Vlčkovic (zemřel 1681). Manželka jeho Johanka Majdaléna rozená Hrzánka z Harasova prodala v roce 1683 Miloňovice s celým dědictvím Františkovi Jiřímu Doudlebskému z Doudleb a jeho manželce Lidmile Veronice z Kalenic. Od nich koupil všechny statky v roce 1685 Gundakar z Ditrichštej­na a připojil je k Vlachovu Březí.

Nástupcem goticko-renesanční tvrze v Miloňovicích, naposledy zmiňované roku 1661 je tzv. Panský dům v rozlehlém areálu bývalého dvorce při severozápadním dílu obce. Do jaké míry obsahuje renesanční či starší substrukce, mohou doložit pouze výsledky budoucího hloubkového průzkumu. Předpokládá se, že obdélné stavení vyrostlo do dnešní půdorysné podoby v 17. století a kolem roku 1910 bylo radikálně přestavěno a zvýšeno na jednopatrové. Nejvýraznějším pozůstatkem hospodářství při tvrzi je dnes tedy vlastně jen obdélná pozdně renesanční sýpka, situovaná blíže výjezdu z obce severně od panského domu. N a průčelích objektu s vesměs novodobě upravenými otvory jsou zřetelné stopy psaníčkových sgrafit, strmý krov nad cihelnou zubořezovou římsou uzavírají dva nestejně v obrysu tvarované etážové štíty, členěné polopilířky. V jižní části je dnes uprave­na bytová jednotka, zadní díl je otevřen do krovu. V tarasu při cestě k panskému domu před jižním průčelím sýpky je ještě vstup do menšího, cca 3 m širokého sklípku, zaklenutého valenou omítnutou klenbou - rovněž zřejmě pozůstatek hospodářského zázemí bývalého feudálního sídla. Sedláček 1897 XI, 243-244; Sedláček 1908,607; Braun 1968,48-49; UPČ II 1978,391.