Nová Ves

První písemné zmínky o obci jsou kolem roku 1454, kdy je zmiňován NYWENSDORF. To bylo za vlády Bibersteinů, kteří vlastnili Frýdlantské panství. V té době byl v obci postaven zámeček - panský statek, který byl sídlem bibersteinského leníka Heinricha von Kyaw. Roku 1498 koupil zámeček Heinz von Schwanitz a Schwanitzové byly vlastníky až do r. 1595, kdy zámeček koupila Kateřina z Redernů. Po bitvě na Bílé Hoře v r. 1620 připadl majetek za zásluhy Albrechtu z Valdštejna. Po Albrechtu z Valdštejna, který zámeček prodal Jakubu Heisternovi se vystřídalo několik majitelů až v roce 1712 Johann Joachim Pachta zámeček prodal Václavu Gallasovi a Nová Ves byla připojena k libereckému panství. Stavba zámečku byla původně dřevěná, v r. 1665 byla přestavěna na kamennou. V osmdesátých letech minulého století nejdříve vyhořel zámeček a později i hospodářská část objektu.

Za Kateřiny z Redernů byl roku 1616-1617 postaven kostel Nanebevzetí P.Marie. Tři kostelní zvony z r. 1619 byly odlity v Žitavě. Současná podoba kostela je z r. 1782, od r. 1889 jsou na kostele věžní hodiny, které jsou po opravě funkční. V roce 1616 byla u kostela zřízena farní škola, kde se vyučovalo až do roku 1876, kdy byla postavena škola dnešní.

Ve středověku se čile rozvíjelo zemědělství a zejména v 19. století postupně i průmysl. Již v prvních zmínkách o obci v roce 1454 byla na Jeřici pila na dřevo, která byla zničena během povodně roku 1595. Roku 1548 byl založen ovčín, roku 1612 byl postaven pivovar a pivo se zde vařilo až do roku 1948. V Nové Vsi byly tři mlýny - Novoveský, Na Růžku, a na Mlýnici. Hlavním průmyslem byl průmysl textilní.

- přádelna bavlny Johann Hanusch - 1832

- firma Adalbert Franke - 1838

- přádelna jemné bavlny- Altschul a synové - 1836

- přádelna Frantz Ansorge z Chrastavy - 1836

- Dittrichova továrna - 1868

Z uvedených textilek nepracuje ani jedna.

V letech 1854-1857 byla vybudována okresní silnice z Chrastavy do Mníšku. V roce 1889 byla otevřena pošta a od září byl v provozu1902 telegraf. Poštovní zásilky se vozily 3x denně na nádraží do Chrastavy. Kolem roku 1905 se plánovalo propojení železniční tratě z Chrastavy údolím Jeřice do Mníšku. Pravděpodobně 1. světová válka tento záměr zmařila.

Největšího rozkvětu dosáhla obec na přelomu 19. a 20. století a v první polovině 20. století. Nejen co do počtu obyvatel, průmyslu, ale i vybavení a spolkové činnosti. Ve vesnici bylo například 16 různých spolků - mužský pěvecký sbor, spolek válečných veteránů, dobrovolní hasiči, čtenářský spolek, cyklistický klub, kuřácký spolek, ovocnářský spolek atd.. V roce 1900 měla obec 211 domů a 1809 obyvatel. Ještě po druhé světové válce působilo v obci 12 hospod, 2 pekaři, 3 řezníci, a 4 obchody se smíšeným zbožím. Dále zde byla kolářská dílna, truhláři, 2 kovárny, zámečnictví, liščí kožešinová farma, 2 mlýny, provozovna na výrobu mýdla, brusírna skla, pletárna punčoch a mnoho dalších drobných živností.

Po roce 1945 po odsunu sudetských němců došlo k výraznému poklesu počtu obyvatel, pohraničí bylo postupně, mnohdy necitlivě dosídlováno, přišla kolektivizace zemědělství , rušení živností a podnikání. Přesto v padesátých letech noví dosídlenci žili bohatým společenským životem. V obci byl pěvecký taneční sbor s vlastními kroji, ochotnický divadelní soubor, hasiči, myslivci, chovatelé, včelaři atd.

V roce 1980 došlo ke zrušení národního výboru a ke sloučení obce s tzv. střediskovou obcí Chrastavou. V roce 1992 se obec osamostatnila a od té doby působí v obci samostatný obecní úřad.