Svojkovice

V roce 1424 nastal boj mezi stranou podobojí a vnukem Oldřichovým-Oldřichem Rožmberkem, který postoupil statky Zdeňkovi z Rožmitálu a tím se ocitly Svejkovice pod jednou správou se Zbirohem. Po husitských válkách připadlo zbirožské panství učenému Hanuši z Kolovrat. Roku 1477 přešel Zbirožský hrad a jemu patřící obce do vlastnictví Jaroslava a Zdeslava ze Šternberka a v roce 1505 pak do vlastnictví Václava Popela z Lobkovic.

O Svejkovicích v této době není přímé zmínky protože pravděpodobně patřily pod obec Hůrky (v kronikách uváděno" Hůrky-vsi celé"). Na počátku 16.století byla ze zmíněné Svejkovicemi procházející zemské stezky zřízena říšská silnice. Po celé 16.století patřily Svejkovice Lobkovicům- pánům na Zbiroze. Po bitvě na Bílé Hoře r.1620 museli své statky odstoupit královské komoře a od té doby panství zbirožské náleželo císařskému- královskému státnímu panství. V průběhu třicetileté války byly Svejkovice postupně zbídačovány tak, že po jejím skončení byla vesnice zcela pustá. V 18.století přesně v roce 1712 se objevuje první zpráva o novém osídlení Svejkovic.

Za vlády Marie Terezie byly již Svejkovice malým panským dvorem s hutí (hamrem, který byl později přebudován na mlýn) a patřily zbirožskému panství, které stále náleželo císařským-královským statkům. Z té doby je uváděn název obce "Hutní dvoreček Svejkovice" (Hüttungs Hőflein Swegkowütz). V roce 1788 za vlády Josefa II měly Svejkovice 22 čísel a v roce 1839 již 33 čísel.

V roce 1860 byla v blízkosti Svejkovice dokončena železnice na jejíž výstavbě se podílelo mnoho svejkovických žen. Rok 1886 je mezníkem v životě a vývoji obce. Toho roku byla ve Svejkovicích otevřena škola a uskutečnilo se správní osamostatnění Svejkovic. Toho roku také vyhořely Hůrky a shořely všechny protokoly a zápisy týkající se společného života těchto obcí. Osamostatněním Svejkovic vzrostl postupně počet stavení až na 50 čísel. V té době měly již Svejkovice kovárnu, výstavný hostinec, krámeček a mlýn. 23. května 1901 postihl obec velký požár, při kterém shořelo 16 stavení úplně a dvě byla poškozena. Z dobročinné sbírky byla stavení ještě téhož roku postavena a v následujícím roce byl založen Spolek dobrovolných hasičů.

V roce 1909 byly Svejkovice odfařeny od Mýta patřící vikariátu Hořovickému a přifařeny děkanství rokycanskému ve vikariátu rokycanském. První světová válka byla pro obec a celé okolí velmi krušná. Hlad, nedostatek všeho a řada padlých podněcoval odpor proti Rakousku. 28. říjen 1918 byl proto oslavován s velkým nadšením a radostí. Všem padlým ve světové válce postavila obec uprostřed návsi pomník, odhalený 3. srpna 1924.

V témže roce byl na základě výnosu Ministerstva vnitra změněn název obce Svejkovice na Svojkovice. 1. března l923 byla slavnostně otevřena budova železniční zastávky, kterou si občané nákladem 5000,- Kč sami vybudovali. 1. září 1925 byl ve spolupráci s obcí Borek otevřen obecní hřbitov. V dalších letech se obec dále rozvíjela a v roce 1930 měla již 64 čísel a 365 občanů. Tento počet však vlivem II. světové války klesal a v roce 1946 měly Svojkovice jen 306 občanů.

Konec II. Světové války se také významně dotkl Svojkovic, neboť mezi Svojkovicemi a Rokycany se setkaly obě armády, které osvobodily ČSR, tj. Sovětská a Americká na jejichž styku probíhala tzv. Demarkační čára. Svojkovice, které byly v sovětské zóně opustila Rudá armáda 10. listopadu 1945. Od roku 1946 probíhala obnova obce, vznikaly nové spolky, formovaly se nové i původní politické strany. Začal se rozvíjet čilý společenský život.

Obec v roce 1959 vybudovala původní koupaliště, provedla generální opravu budovy MNV a postavila novou požární zbrojnici. V roce 1960 proběhla celostátní reorganizace státní správy a jejím důsledkem bylo sloučení Svojkovic, Hůrek a Volduch pod jeden MNV se sídlem ve Volduchách. Toto ne příliš šťastné sloučení přineslo záhy i své "plody". V roce 1962 byla zrušena ve Svojkovicích škola a děti byly převedeny do školy ve Volduchách. Nejdříve situaci vyřešila obec Hůrky, která se v roce 1967 osamostatnila.

V roce 1970 tak učinily i Svojkovice. Po osamostatnění se opět rozjelo budování obce. Ještě v témže roce bylo vybudováno veřejné osvětlení a následně v letech 1971-72 chodníky podél státní silnice. V roce 1974 byla provedena rekonstrukce koupaliště a zahájena výstavba kulturního domu, který byl pak 9.1.1976 slavnostně otevřen. V roce 1979 se kulturní dům nazývaný Osvětová beseda stal centrem oslav 600 let obce Svojkovice.

V roce 1980 se sloučily Svojkovice, Litohlavy a Kamenný Újezd s městem Rokycany. Účelem tohoto sloučení mělo být podstatné zkvalitnění práce národních výborů. Faktem však je, že zájem občanů na budování obce podstatně ochladl. Po "Sametové revoluci" se na základě občanské ankety obec Svojkovice opět osamostatnila v roce 1990.

Po roce 1994 byla v obci provedena úplná telefonizace a následně plynofikace podstatné části obce s výhledem na zavedení plynu do všech částí obce po roce 2004. Významně na život v obci zapůsobila i výstavba dálnice D5 jejíž součástí je i Správa údržby dálnic vybudovaná na katastru Svojkovic. Otevřením dálničního úseku Bavoryně-Ejpovice v říjnu 1995 se podstatně v obci zlepšilo ovzduší, a to jak vlivem úbytku provozu automobilů, tak přechodem řady domácností na plynové a elektrické vytápění. V obci se zdárně rozvíjí podnikatelská činnost, která je příslibem dalšího rozvoje obce Svojkovice.