Lipinka

Je to svérázná podhorská vesnička (374 m střední nadmořské výšky) v hluboko zaklesnuté kotlině u potoka Brabínku a pod pověstmi opředeným skalnatým vrchem Bradla (601 m), nejvyšším bodem Úsovské vrchoviny. Vesnice je v podstatě ze všech stran obklopena lesy, silnicí je spojena přes Novu Hradečnou s rovinou Uničovské tabule v severním cípu Hané, směrem na západ pak s Veleboří a Zábřežskem. Katastr má rozlohu 244 hektarů.

Lipinka byla vždy poměrně malou vesnicí, která měla roku 1900 celkem 69 domů a 427 obyvatel. Byla to obec česká (roku 1930 se hlásilo jenom 13 obyvatel k Němcům), ale její život značně ovlivňovala skutečnost, že ležela vlastně na národnostní hranici. Počet zdejších obyvatel se spíše snižoval, zejména po obchodu většího počtu rodin do nedalekých německých lokalit po roce 1945, takže v roce 1950 tu bylo již jenom 261 občanů v 82 domech. Při sčítání v roce 1991 bylo v obci zjištěno 67 trvale obydlených domů a v nich 218 obyvatel, u vesnice je menší chatová kolonie.

Lipinka vznikla jako vesnička uhlířů a dřevařů zřejmě až před rokem 1457, i když nelze zcela vyloučit její existenci již po roce 1371. Při osazení šlo pánům nedalekého Úsova především o využití zdejších lesů. Za třicetileté války zřejmě velmi utrpěla, neboť zde bylo roku 1677 celkem 22 usedlostí, ovšem z toho osm poustek. Zato v roce 1834 zde bylo již 63 domů a 490 obyvatel, většinou tzv. zahradníků a domkářů. Byla to poměrně chudá vesnice, jejíž obyvatelé museli vedle zemědělství hledat různé jiné zdroje obživy, zejména v lese i v domáckém přadláctví a tkalcovství.

Po zrušení vrchnostenského zřízení roku 1848 připadla Lipinka v rámci soudního okresu Uničov nejprve k politickému okresu Litovel, potom od roku 1909 k okresu Šternberk. V druhé polovině 19. stolení se stále větší počet místních obyvatel začal zabývat specifickou domáckou výrobou, a to zhotovováním různých řešet či sít., napřed z lubů a lýkoví, potom z drátěných pletiv. Lipinští tyto své výrobky rozváželi široko daleko, dokonce až do Uher a na Balkán, a při návratu si mnohdy přivydělávali broušením nožů. Dalším podomácku vyráběným zbožím byly metly, zdrojem obživy byl i prodej nasbíraných lesních plodin a hub. Protože se tak řada zdejších lidí dostala daleko do světa, byli značně zkušení a zběhlí, což ovšem vyvolávalo v okolních obcích na adresu Lipinky i různé sarkastické průpovídky: V Lipince jsou prý tvarůžkové doly, komáří hody, tvarového hory, špatně nastavené hodiny ,,šly podle lipinského plota“ apod. Život této vesničky v 19. století popsal několikrát Jakub Lolek.

Do historie vstoupila Lipinka spíše jinými činy, zejména zdejšími tábory českého lidu severní Moravy, které se konaly pod Bradlem již od roku 1897 a zejména pak v době fašistického nebezpečí před Mnichovem 1938. Přímo v obci měla největší vliv strana lidová. Po začlenění do Sudet byla Lipinka jednou z mála českých obcí, kde se více než polovina voličů odvážila v prosinci 1938 hlasovat proti Hitlerovi.

Po květnu 1945 již definitivně zanikla lipinská domácká řemesla a stále více obyvatel hledalo obživu mimo obec. JZD zde bylo založeno v roce 1950, ale po prvních neúspěších a chybách našlo větší stabilitu až po spojení s JZD v Klopině v roce 1971. V roce 1970 byl v adaptované budově otevřen dnes poměrně málo využívaný kulturní dům, ale na druhé straně byla zrušena zdejší škola, která byla zřízena v roce 1876. V roce 1990 sloužil obyvatelům jediný obchod.

V Lipince se narodil známý vlastivědný spisovatel, učitel Jakub Lolek 1845 až 1917). Pro turisty je stále přitažlivá 35 m vysoká skála na vrcholu Bradla a okolní lesy.

Klášterecký poklad

Pověst o ohromném pokladu ve sklepní zbořeného kláštera v Klášterci nedala mnoha lidem chtivým mamonu spát. Když kněží a mniši museli klášter narychlo opustit, jistě poklad – zlato a stříbro – ukryli ve sklepení. Tak se soudilo. A mnozí kopali a hledali.

Jedenkrát se hned několik mužů odhodlalo kopat v zasypaných klášterních sklepeních. Věřili v moc duchů, kteří poklad chrání, a proto si usmyslili, jak na to vyzrají.

Než se dali do kopání, postavili dvanáctiletého chlapce s červenou čepičkou na hlavě a se svěcenou vodou a kropáčem v ruce na stráž. Poučili ho, kdyby viděl blížit se čerty nebo nějaké jiné příšery, aby mlčel a jen kropáčem proti nim kropil. Pak, požehnavše se křížem, dali se do kopání Po dlouhé a úmorné práci narazili na sklepení a v něm našli truhlu plnou zlata, stříbra, drahými kameny vykládaných kalichů a drahocenných rouch. Spěchali, aby už měli poklad nahoře.

Když již byli skoro na povrchu, postavili truhlici na zem, aby si trochu oddechli. V tom se přihnala tlupa čertů, psů s ohnivýma očima a jiných příšer a přímo na chlapce. Ten se lek, zahodil svěcenou vodu i s kropáčem a s křikem utíkal. Země se zatřásla, vyšlehly plameny, vyvalil se sirný dým a truhlice se propadla do hlubiny, která se nad ní zavřela. Bylo po všem. Hrdinové měli po chlebíčku…