Únětice

Promísením a tvůrčím rozvinutím různorodých kulturních tradic a prvků tak vzniklo v Čechách na sklonku pozdní doby kamenné prostředí schopné vytvořit novou svéráznou civilizaci - civilizaci doby bronzové. V době svého největšího rozkvětu sjednotila kulturně Čechy, Bavorsko, Durynsko, Meklenbursko, Velkopolsko, Slezsko a Moravu, jihozápadní Slovensko a Dolní Rakousko. Jednotlivé nálezy bronzových předmětů svědčí o kontaktech tvůrců únětické kultury i se severní Itálií, Francií, Britskými ostrovy, jižní Skandinávií a Balkánem.

Zatímco nejstarší únětická kultura je dosud známa jen na základě hrobů, její další vývoj v době bronzové můžeme studovat i na základě hromadných nálezů bronzových předmětů a výjimečně je doloženo i využívání jeskyní. Hroby na Holém vrchu i poklad sedmi nádherně zdobených dýk objevený v r. 1928 náhodně v rokli na nedalekých Kozích hřbetech pochází shodně z tohoto mladšího období únětické kultury. Základními archeologickými prameny ke studiu kultury jsou keramické nádoby a bronzové výrobky (zbraně, šperky, nástroje). K výrobě nástrojů se na počátku doby bronzové dosud hojně užíval i kámen, kost a paroh. Ozdoby zhotovovali únětičtí šperkáři nejenom z bronzu, ale také z jantaru, zlata a skla. Na základě archeologických pramenů víme, že společnost tvůrců únětické kultury tvořili zemědělci, řemeslníci, obchodníci a snad i horníci z měděných a cínových dolů.

Obec Únětice leží v nadmořské výšce 240-260 m severozápadně od Prahy v tzv. Pražské kotlině v údolí Únětického potoka a její katastr sousedí jednak přímo s katastrálním územím Prahy, jednak s chráněným územím Tichého údolí.

Za starodávna byly Únětice majetkem knížat Pražských. V období let 1125 až 1140, v době vlády knížete Soběslava I. náležely knězi Zbyhněvovi, pražskému kanovníkovi u Panny Marie, který zde v roce 1132 založil kostel a tzv. "únětickou listinou" u kostela osadil dva kanovníky, Ráže a Bezděda, jimž zřídil k obživě samostatný statek. V roce 1233 král

Václav I. listinu únětickou potvrdil a Únětice se vší příslušenstvím předal pražské kapitule. V roce 1421 se Únětic zmocnili husitští Pražané, kteří je držely až do doku 1547, kdy byl všechen dosavadní majetek v Úněticích pro vzpouru proti

Ferdinandovi I. pražským měšťanům zkonfiskován a od té doby náležely Únětice Kapitule u svatého Víta.

Podle urbáře z roku 1610 před třicetiletou válkou byl v Úněticích dvůr, 8 gruntů, 2 krčmy výsadní, 2 mlýny, pivovar a kovárna. Na konci války třicetileté v roce 1648 byly Únětice zcela vypáleny, právě tak Suchdol i Horoměřice.

Nejstarší matrika únětická počíná se psát rokem 1667 jako první ze všech okolních obcí (např. v Roztokách až od 7.7. 1784). Podle ní měly Únětice v roce 1700 pouze 81 obyvatel, když krátce předtím zemřelo 200 obyvatel hladem či nemocemi (mor). v následujících dobách byl vývoj počtu obyvatel tento: roku 1850 - 394 obyvatel, roku 1900 - 481 obyvatel a roku 1930 - 539 obyvatel.

Ve třicátých letech 20. století část obyvatel hledala zaměstnání mimo obec, hlavně v Praze. Část obyvatel pracovala v místě, kde k tomu bylo poměrně dost příležitostí, např. na statku svatovítské kapituly a u osmi sedláků a rolníků, až 35 pracovních míst bylo v pivovaru, několik "skaláků" pracovalo v kamenolomu za Holým vrchem. Živnosti byly v obci zastoupeny 3 obchody, 2 řezníky, 2 mlynáři, 2 pekaři, 2 hostinci, 1 kovářem, 1 kolářem, 1 krejčím, 1 ševcem, 1 holičem a 1 trafikantem.