Žerčice

Jako většina míst, i Žerčice mají stinné kapitoly ve své historii. V roce 1130 vyšlo najevo velké spiknutí proti knížeti Soběslavovi I., které bylo dohodnuto v Žerčicích. Biskup Menhart tehdy najal dva vrahy, kteří měli knížete na jeho cestě z Kladska zavraždit. Za to jim byla slíbena odměna v podobě vysokého úředního postavení. Spiknutí však bylo prozrazeno a oba najatí vrazi byli v Praze vpleteni na kolo. Biskup Menhart se z účasti na spiknutí očistil.

V urbáři pražského arcibiskupství z r. 1390 se můžeme dočíst o majetku, jenž náležel k žerčickému biskupskému statku: "Ves Žerčice má 19 lánů a každý vynáší průměrně 1 kopu grošů, 2 strychy pšenice, 2 strychy ovsa, 4 kuřata a jiné užitky. Dvůr v Žerčicích má 3 lány luk (zemský lán = 18,2 ha, selský lán = 18 ha, panský lán = 23,3 ha), dva podruhy, kteří při dvoře pracují a mají dvě zahrady, dva rybníky a roli pustou velikosti 1,5 lánu. Též tam jsou lesy nezměřené a lesy nezměřitelné, které se porážejí. Kobylník má 9 lánů."

Největšího rozmachu a slávy prožívaly Žerčice počátkem 16. století, kdy byl jejich majitelem Hanuš Bryknár z Brukštejna. Na jeho prosbu povýšil král Vladislav 29. 9. 1511 tuto ves na městečko, a to se všemi právy a požitky pro občany: právo míti sladovnu, pivovary, solnou komoru, právo provozovat řemesla a obchod, konat trhy a jarmarky a právo užívat erb, neboli pečeť (zlatá volská hlava na modrém štítě).

R. 1621 Adam z Valdštejna Žerčice koupil a připojil k Dobrovici. O sedm let později, v r. 1628 (21. 12.) se zde narodil Samuel Capricornus, hudební skladatel pokládaný za jednu z nejvlivnějších osobností hudebního baroka.

Jestliže zač. 16. stol. byly Žerčice na vrcholu svého rozkvětu, zač. 17. stol. pro ně znamenal zkázu. R. 1639 při vpádu Švédů do Čech byla obec zcela vypálena, obyvatelé se rozprchli do okolí a mnozí z nich se již nevrátili. Z této pohromy se již Žerčice nevzpamatovaly a zůstaly vesnicí až do dnešních dní.

Další zprávy o vývoji obce a o životě jejích občanů jsou zapsány v 12 obecních kronikách, mezi nimiž je i nejstarší kronika na mladoboleslavsku. Je psána švabachem na pergamenových listech a vznikla 27. října 1748. V souvislosti s kronikami obce je nutno zmínit učitele Miroslava Horáka, který přeložil text této první kroniky do současného jazyka a dále napsal samostatné trojdílné dějiny Žerčic, které obci předal v r. 1970 k 900. výročí.

Kulturní památky

Dominantou obce je kostel Sv. Mikuláše, který se jako farní připomíná již v r. 1384, tehdy ještě dřevěný. Jeho nynější podobu vytvořil r. 1731 dobrovický primátor Jiřík Sovenský na náklady paní Eleanory z Valdštejna. Stavba byla provedena v kameni a vysvěcena 25. listopadu.

V roce 1736 byl v kostele postaven nový oltář. Dle plánů architekta Prée zbudoval kostru dobrovický truhlář Prokop Vyšohlíd a řezbářskou práci provedl mistr Jelínek z Kosmonos. Obraz Sv. Mikuláše vymaloval za 90 zlatých malíř František Barbieri z Prahy.

Za povšimnutí dále stojí socha Sv. Floriana, která od r. 1770 stojí u žerčické základní školy. Tato socha má občany chránit proti požárům, jelikož Sv. Florian je patronem hasičů.

Mezi kulturní památky můžeme počítat i kříž u Semčic postavený r. 1875, pomník Mistra Jana Husa z r. 1920 a pomník padlých z r. 1936.

Ing. V. Hermann, B. Havel, V. Machač

925 let obce Žerčice; OÚ Žerčice 1995