Záhornice

Záhornice se rozkládá v dolině po březích Záhornického potoka 5 km severně od Městce Králové. Od její polohy mezi kopci "horami",se pravděpodobně odvozuje její jméno ,neboť pro ostatní okolní obce byla skryta za horami. K Záhornici katastrálně patří ještě osada Poušť vzdálena 2 km západním směrem rozkládající se na břehu Jakubského rybníka obklopena lesy.

První zmínka o obci je z roku 1225 v souvislosti se směnným obchodem krále Přemysla Otakara I. Další dochované zmínky jsou z poloviny 14. století, kdy Záhornici drželi Kartuziáni, kteří měli svůj klášter v Poděbradech. Po husitských válkách náležela Záhornice se statkem Kněžickým Straníkům z Kopidlna, později přešla ke statku Dymokurskému. V XVI. věku držela dvůr v Záhornici vdova Johanka Haugvicová. Koncem XVI.věku náležela obec s dvorem poplužním a podacím kostelním ke statku Chotěšickému. Roku 1585 má Jan ml. z Valdštejna spor o dvůr záhornický s Janem Charbusickým z Poděbrad a donucen 105. kopami Charbusického spokojiti.Od něho přešla r. 1617 Záhornice na Mikuláše Gerštofa a po konfiskaci r. 1621 celá na vrchnost dymokurskou. Bývalo v obci 10 celolánů, 7 chalup a několik baráků. V odhadu r. 1673 jmenuje se Záhornice s 20. osedlými a 7. pustými grunty, farním kostelem před tím,i se dvory Záhornickým a Sibilovským. Dvůr Sibilov stával v místě dnešních domů čísel 55 a 56. Při něm byla panská vinopalna.

V XVIII. věku bývali v Záhornici daleko široko pověstné trhy na len o Hromnicích a o Martině lnáři, koudelníci i pláteníci sjížděli se z daleka. Tržiště bývalo při čísle 2. Kolem roku1848 trhy zanikly. Roku 1836 před vánocemi oheň zachvátil osadu a téměř celá lehla popelem. Při ohni 17. června 1899 vyhořelo 28 stavení.

Historie školy

Dle ústního podání byl prvním učitelem v Záhornici Martin Bartoš, punčochář a vojenský vysloužilec, spolu hudebník, okolo roku 1750. Vyučoval v obecním bytu. V roce 1803 byla postavena školní budova kterou navštěvovali děti též z Vinice a Pouště. Roku 1864. postavena byla nynější školní budova nákladem hraběnky z Cavriani a přiškolených obcí. Roku 1871 odškolila se Vinice. Po roce nastoupil první řídící učitel Ant. Sucharda, za něhož tato škola utěšeně vzkvétala. Současně byla najata místnost pro další třídu v čísle popisném 68. Teprve roce 1879 byla upravena z obecní kovárny druhá školní budova a v ní kromě třídy zřízen i byt pro učitele. Jelikož roku 1874 vzrostl počet dětí na 210, otevřela se třetí třída Roku 1887. se začalo vyučovat i ženským ručním pracím. V roce 1926 byla provedena největší přestavba, kdy bylo přistavěno patro a budova získala dnešní vzhled. Ten byl ještě upraven v roce 1999 kdy byla budova na severní straně v obou patrech rozšířena o přístavbu. Vznikla tak druhá herna pro mateřskou školu a v přízemí školní družina.

Památky

Kostel svatého Matouše

Kostel původně zasvěcený svatému kříži stával v obci prokazatelně už v roce 1357. Byl zničen během husitských tažení. V šestnáctém století už zde stál nový kamenný jednolodní kostel barokně upravovaný v osmnáctém století. Přiléhá k němu tak zvaný starý hřbitov s několika zachovalými náhrobky z konce devatenáctého století. Vedle kostela stojí zvonice, postavená v roce 1840.

Zvony

Záhornice mívala původně zvony dva. Ten větší (17-19centů) z roku 1509 byl sejmut 6.2.1918 a použit na válečnou výrobu. Zůstalo pouze jeho železné srdce. Menší zvon, který se dochoval, byl odlit v roce 1571.

Lidová architektura

Základním stavebním materiálem zdejších domů v dřívějších dobách, byla opuka nalézající se hojně v okolí Záhornice a hliněné cihly. Několik stavení, nebo alespoň jejich částí, postavených z těchto materiálů v obci ještě stojí. Na některých domech, například naproti soše Panny Marie, můžeme také vidět charakteristické struktury konstrukce dřevěných střešních štítů, které představují typický prvek lidové architektury v Polabí. Některé dřevěné užitkové hospodářské stavby pocházející ze Záhornice, jsou také umístěny v přírodním skanzenu lidových staveb Středních Čech v Přerově nad Labem.

Sochy

Na kopci směrem k Vinici stojí boží muka z roku 1898. Soška Panny Marie, která zde byla instalována, bohužel zmizela počátkem osmdesátých let. Poškozená socha sv. Jana Nepomuckého stojící v lese u Dymokur je z roku 1870. Pískovcová socha Pany Marie na podstavci s reliéfy z roku 1872 renovovaná v roce 2001 stojí vedle prodejny smíšeného zboží. Před budovou školy stojí v kamenné zahrádce stojí kamenný krucifix s reliéfy a Kristem na kříži z roku 1856. U kostela stojí právě zrenovovaný pomník obětem první a druhé světové války. Opět v kamenné zahrádce stojí v části obce nazývané "Závodeň" socha sv. Václava z roku 1870. Naproti škole stávala za první republiky busta A. Švehly. Za druhé světové války byla ukryta. Po ní už nebyla znovu instalována a ztratila se.