Vinařice

Další zmínkou je písemná zpráva z roku 1170, kdy syn Vladislava Vojslav věnoval zboží Bykoš pražskému biskupovi Častovi a kde jsou jmenováni jako svědci Střezivoj z Chlustiny a a Všebor z Vinařic.

Z vladyk zdejších se r. 1382 nejdříve připomíná Oldřich řečený Slepec z Vinařic, ten byl na tvrzi vinařické v letech 1382 - 86, zboží to mu daroval Václav IV. Oldřich toto zboží prodal Anežce z Drulic, ale jen část, protože v letech 1386-1391 je tu na tvrzi i Zachař z Vinařic, který prodal nějaké dědictví kapitule kostela pražského, býval místopurkrabím Pražského hradu. Později se na poplužním dvoře ve Vinařicích připomíná Pech. Tento Pech na poplužním dvoře i s jeho příslušenstvím vázl s dluhem v Berouně na kostele Blahoslavené Panny Marie, výročním platem 30 kop grošů. Protože nemohl toto břemeno vyplatit, byl nucen r. 1406 odprodat plat na svém dvoře jmenovanému klášteru.

Ve Vinařicích měl v ten čas dědiny také Zdeněk Chajna, po jehož smrti r. 1417 padly tyto na krále Václava IV., jenž je daroval pak Chvalovi z Doker. V tomto období se také připomíná Habart v Vinařic, odjinud z Litohlav, který si přikoupil k tomuto zboží, jež držel, část vsi a tvrz, a v roce 1413 ještě statek Poříčí. Po jeho smrti někdy okolo roku 1437 tu zůstavil nezletilé sirotky. Jeho zboží, tvrz, dvůr a část vsi, najal si Hovorka ze Želkovic od poručníků sirotků na 3 roky. Za těchto držitelů naší obce probíhaly v českých zemích historické události, o nich se nedochovaly žádné zprávy jedná se zejména o období husitských válek (1419 - 1436. V roce 1444 měl v držení část Vinařic, která se tehdy nazývala Vinařičky, Jan Sláma z Bítova. Pak se na tvrzi i dvoře střídali majitelé i nájemci, pro rozvláčnost těchto majitelů uvedeme jen několik jmen - Anna z Pernova, Valkoun, Habart z Vinařic, Václav Matras, po kterém dědil Václav Žďárský z Chrastu, ten to odkázal Adamovi a Šebestiánovi Vikhartům ze Šanova na Smoleticích, který prodal část zboží Vinařic s částí Bykoše, Koněprus a Rájova Václavu Vratislavovi z Mitrovic a Vinařice zůstaly skoro celé století (1593-1648) v držení těchto majitelů. V roce 1648 prodal část Vinařic zákonný dědic Zdeněk Eusebius z Mitrovic Jar. Kuňatovi, hraběti z Bubna a Litic, který byl majitelem Litně, jeden díl Vinařic tedy od toho roku patřil až do roku 1709 k Litni (hrabě z Bubna) a druhý díl ke Všeradicům (Mitrovicům).

Jar. Kuňata, hrabě z Bubna, prodal r. 1680 židům v Litni místo pro hřitov.

Z kupní smlouvy se dozvídáme, že Vinařice se dostaly zástavou do rukou lichvářských rytířů", kteří pak museli r. 1711 prodat Vinařice panství Suchomastskému, panu Kazimírovi Ferdinandovi, hraběti z Kupperwaldu, který byl v ten čas královským hejtmanem kraje podbrdského.

V kronice máme celý opis kupní smlouvy, kde jsou zmiňováni pánové rytíř František Teofil Kleo z Roudné a na Kovanicích a pan František Ignác Zumsaude ze Saudberka, kde byl emeritním kancléřem a přísedícím arcibiskupské konzistoře.

Berní rula z roku 1654 nám dává přehled o tom, která část Vinařic se svými poddanými patřila do Všeradic a která část do suchomastského panství. Berní rula je psána česky, ale Tereziánský katastr, který upřesňuje pozdější přehled, je zcela německý. Z uvedeného je zcela zřejmé, že obec Vinařická celé století, až do zrušení roboty, patřila vždy dvěma pánům.

Z této doby se zachovaly i dva obecní spisy, ze kterých se dozvídáme, že dle rozdělení panství a katastru, měla naše obec i dva rychtáře. Prvně jmenovanými rychtáři byli:

pro stranu všeradickou Jan Frič, hořejší č. 2 nebo 36, starším obecním radním Bartoloměj Frič, dolejší č. 21.

na straně suchomastské byl rychtářem Matěj Duchoň č. 25, starším obecním radním Jiří Přibil, čp. 20.

Stalo se tak v roce 1777, za vlády Marie Terezie, císaře římského. Je přirozené, že kostelem a hřbitovem patřily Vinařice Všeradicům a Litni a po prodeji části Litně do suchomastského panství patřily celé Všeradicům, tedy i matriky a přehledy o narození, oddání i smrti jsou takto vedeny.

Berní rula nám dává přehledy i o majetku robotníků. Od roku 1649 se začaly psát matriky a tím se zvětšil přehled o lidech žijících v obci. S rokem 1848 přišlo zrušení roboty, když předtím Josef II r. 1781 zrušil nevolnictví. Víme, že v roce 1848 bylo celé Podbrdsko hodně revoluční, a tak 14.6.1848 vyjely podbrdské gardy k revoluční Praze. Touto nezapomenutelnou dobou končí "staré" dějiny naší obce a začínají se psát dějiny "nové", které byly mnohdy více kruté než století předtím. Přišla I. světová válka, následně německá okupace a únor 1948.

Nezapomeňme, že dějiny pro příští generace vytváříme nyní i my. A budou to naši potomci, kteří budou hodnotit naši práci, názory a vše, co jsme pro naši obec a její budoucnost vykonali.