Kojetín

Koncem 12. nebo počátkem 13. století se Kojetín spolu s některými okolními obcemi dostal do držení pražského biskupství, které trvalo až do doby husitského hnutí. Poté bylo panství zastaveno Jiřímu ze Šternberka. Do 18. století se na něm vystřídalo několik významných moravských i cizích rodů. Kojetínské panství i samo město nabylo velkého rozkvětu za pánů z Pernštejna. Tito dbali na rozvoj řemesel, obchodu i poddanských hospodářství. K 20. prosinci 1720 kojetínské panství opět do držení pražského arcibiskupství. Tuto dobu připomíná znak města Kojetína.

V roce 1829 se začala stavět nová radniční budova a v roce 1830 nová budova fary, která je dodnes skvělou ukázkou interiéru druhého rokoka. Nejvýznamnější kulturní památkou připomínající pozdní feudalismus je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tvoří dominantu siluety města, proto nejvíce upoutává. Na původním gotickém půdorysu se tyčí mohutná barokní stavba, pocházející z konce 17. století. Kompozici kojetínského chrámu završuje dvojvěží a štít upravený ve druhé polovině 18. století. Interiér byl jednotně zařízen kolem poloviny 18. století ve stylu navazujícím na vzory vídeňského klasicismu. Naproti kostela stojí fara. Jednopatrový dům z poloviny 18. století je v přízemí zaklenut křížovými a valovými klenbami. Hlavní sál je vyzdoben rokokovými malbami a žánrovými výjevy. Západní frontu rozlehlého náměstí uzavírá radnice z 2. poloviny 18. století, která ovšem byla později secesně upravena. Její vnějšek byl však pozměněn novodobými opravami fasády. Do dnešní rekonstruované podoby byla přestavěna po ničivém požáru v srpnu 1995. Střed náměstí tvoří mariánský sloup, motiv typický pro barokní období. Dal ho postavit kojetínský měšťan Johanes Kulhan v letech 1704 - 1705. Významnou kapitolou v dějinách města je existence židovské komunity. Tu dodnes připomíná synagoga, snad nejstarší stavba tohoto druhu v České republice. V upravené podobě dnes slouží jako kostel církve československé husitské. Další připomínkou této kultury v Kojetíně je židovský hřbitov, kde se pohřbívalo až do počátku 40. let 20. století. Smutný konec židů dnes připomíná pamětní deska na budově synagogy, která uvádí všechny oběti holocaustu.

Další pamětihodností města je bývalý zájezdní hostinec U zlatého křížku na náměstí, v němž v únoru 1849 Josef Mánes maloval hanácká děvčata. Budova, známá jako Okresní dům, byla vystavěna v roce 1911 v secesním slohu architektem Františkem Skopalíkem. Po rekonstrukci v roce 2001 dostala oficiální název Regionální vzdělávací a informační centrum. V přízemí se nachází informační středisko, galerie, muzeum. V patře sídlí městská knihovna.

Město má významnou rekreační polohu. Nedaleko probíhá Moravská cyklotrasa č. 47 Jeseník – Břeclav a cyklostezka č. 5040 z Tovačova směrem na Měrovice - Plumlov. V okolí je možno provozovat i vodní turistiku, tok řeky Moravy leží na hranicích Kojetína a je sjízdný směrem do Tovačova i Kroměříže. Součástí rekreace obyvatel města a jeho návštěvníků je také koupaliště, které tvoří tři bazény. V jeho těsné blízkosti se rozprostírá rybník Na Hrázi bohatý svojí faunou i flórou. Nezbytnou součástí života ve městě je poliklinika, spořitelna, pošta a jiné instituce, sloužící občanům a široké veřejnosti. Kojetín je bohatý na kulturní a národopisné tradice. Vysokou aktivitu vyvíjí soubor Hanácká beseda, Hanácká scéna a tvůrčí skupina Signál 64, ve které se angažují místní výtvarníci a umělci. Městské kulturní středisko pořádá výstavy, koncerty, přehlídky a jiné akce. Nejvýznamnější je březnová Přehlídka amatérských divadelních souborů a v srpnu Kojetínské hody a Hudební léto. Na závěr nelze nevzpomenout významných kojetínských rodáků – jsou jimi malíř Sebastini, právník Jan Strakonický, historik Béda Dudík, historik Josef Chytil, akad. malířka Marie Gardavská, akad. malíř Jan Sázel, akad. malíř Vojtěch Štolfa, akad. sochař Stanislav Hlobil, akad. sochař Zdeněk Krybus, hudební skladatel Gustav Vožda, spisovatel Bohumír Štéger a spisovatel Vladimír Novotný. Město Kojetín, klenot střední Hané, krásné město s bohatou historií, je otevřeno všem návštěvníkům obdivujícím kouzlo přírody a lidského umění.