Sedlec

Roku 1304 při tažení rakouských vojsk na Moravu byla obec vypálena houfy Kumánů a mnoho obyvatel bylo jistě odtaženo do otroctví. Třebíčský klášter měl v obci svého mana a jeden z nich kolem roku 1370 vystavěl Nový-Sedlecký hrad jako ochrannou pevnost proti hradu Lamberku. Hrad měl chránit majetek kláštera proti rozpínavosti drobné šlechty. Hrad zanikl po roce 1440 v době bourání hradů, nařízeném moravskými stavy. V písemných pramenech se dokumenty nedochovaly, pouze v urbáři panství náměšťského se pro rok 1445 uvádí "louka pod Novým hradem a lesové proti Novému hradu a Lamberku". V místech zříceniny hradu bylo objeveno pravěké sídliště s nálezy z období pozdního neolitu, zejména černě leštěná keramika. Manům klášterním sedícím na Sedleci se nevedlo nijak špatně o čemž svědčí zápisy z listin. Roku 1378 man Michek ze Sedlece koupil od Vachka z Pozdětína ves Pozdětín se dvorem a příslušenství. Jiný man Zikmund Prvák ručil od r. 1436 do r. 1464 za půjčky mnohých vladyk z okolí. Roku 1465 dal třebíčský opat Matěj obec Sedlec bratrům Peškovi a Jakubovi z Lirtbachu v Čechách do zástavy za 630 zlatých. Po dobytí kláštera r. 1468 prodal král Matyáš bez ohledu na tuto zástavu ves Sedlec bratrům Černohorským z Boskovic. Roku 1491 vykoupil Vilém z Pernštejna obec od pánů z Boskovic a připojil opět k panství třebíčskému. Vratislav z Pernštejna odprodal roku 1556 Oldřichovi z Lomnice a na Náměšti obce z okolí Náměště, mezi nimi i ves Sedlec. V té době byl manem kláštera Pavel Sychrovců. Po Oldřichovi z Lomnice zdědil majetek jeho příbuzný Jan Starší ze Žerotína. Po něm se ujímá majetku Karel starší ze Zerotína. V roce 1606 silně trpěla celá oblast nájezdy Bočkajových hord.

Karel starší ze Žerotína je jako protestant nucen po bitvě na Bílé Hoře prodat svoje panství Albrechtu Václavovi z Valdštejna. Ten prodává roku 1628 ucelené území, které vydrželo ve stejných hranicích až do r. 1945.

Albrecht z Valdštejna prodal majetek svobodnému pánovi Janu Křtiteli Verdovi (Baptistovi) z Verdenberga, tajnému císařskému radovi. V roce 1666 připadlo panství dědictvím hraběti Václavu Adrianu z Enkevoirtu.

Po válce třicetileté proběhlo po celé zemi sčítání majetku a podle visitační komise v roce 1674 bylo v obci 19 selských statků, dva domky bez polí a 4 statky pusté.

Roku 1743 se panství dostalo na krátko do dědictví hrabat z Kufštejna, ti r. 1752 prodali panství hraběti Bedřichu Vilémovi z Haugvitz a Biskupic.

Po roce 1700 dochází k přerozdělování půdy mezi sedláky a tohle přerozdělení zachytila ve své zprávě rektifikační komise k r.1752. V katastru obce bylo 1561 měřic a 2 achtle polí, pastvin byly 4 měřice a 1 achtel.

Hagvitzové velmi dbali na úpravu lesů na panství a ke svým vyjížďkám do přírody si kolem roku 1830 nechali postavit na plošině s krásným rozhledem do údolí řeky Oslavy kruhovou poempírovou stavbu nazvanou "Gloriet". V okolí Glorietu a na stráních kolem řeky roste mnoho chráněných rostlin jako např. :brambořík evropský, bělozářka větevnatá, náprsník velkokvětý, vstavač bezový a řada dalších teplomilných rostlin.

Od r. 1828 je v obci v provozu škola.

V roce 1889 při rozšiřování školy byla k ní přistavena kaple. Pro velký počet dětí a nedostatečnost prostor byla v r. 1910 postavena nová trojtřídní škola i s bytem pro učitele. Před 1. světovou válkou odešlo mnoho mladých z obce do ciziny a to především do USA a jejich potomci dnes rodnou obec svých rodičů hojně navštěvují.

První světové války se zúčastnilo z obce 46 osob a padlo 21 občanů obce (z toho 2 legionáři). Do konce roku 1919 byla obec Sedlec spojena s osadou Popůvky. V lednu 1920 byly Popůvky prohlášeny samostatnou obcí.