Majetín

První písemná zmínka o Majetíně je z roku 1277, kdy při urovnání sporu mezi kláštery Hradisko a Velehrad o hranici mezi vesnicemi Bystrovany a Chválkovice vystupuje jako jeden z rozhodčích Heřman z Majetína. Tehdejší Majetín se skládal z oválné tvrze – vodního hradu a podhradí – Starého Majetína. Podruhé se setkáváme se jménem Majetín v listině z roku 1306 jíž král Václav daroval Unkovi z Majetína křoviny kolem královského lesa Chlumu. Po Unkově smrti držel Majetín jeho syn Viknan s ženou Eliškou. Po nich zdědil Majetín jejich syn Unka, který byl oblíbencem markraběte a zastával řadu let úřad nejvyššího zemského sudího. Markrabě ho pověřoval hodností vyslance při důležitých státních jednáních. Není divu, že zbohatl a měl majetek ve Svésedlicích, Penčicích, Buku, Olšanech, Čertoryjích, Čelčicích, Ivaní a v jiných obcích. Unka vedl dlouholetý spor s městskou radou olomouckou o markrabský les Království, který nakonec rozhodl markrabě Jan v roce 1352. Měšťané zaplatili Unkovi za les a všechna práva 50 hřiven pražských a Unka jim odevzdal darovací listinu krále Václava. Za něho se dovídáme i o prvních prostých obyvatelích Majetína a to v roce 1351, kdy Miška – služebník Unky oloupil lidi Holice a v roce 1354 byl zavražděn služebník Unky majetínský lazebník Jan. Unka prodal Majetín a tvrz, dvůr, ves, mlýn na řece Moravě a vesnici Lhotku bratřím Janu a Drslavovi z Kravař a zbývající dva lány v roce 1376 Ješkovi z Kunštátu. V majetku pánů z Kravař dlouho Majetín nepobyl. Již v roce 1374 jej prodal Lacek z Kravař Valentinu z Přestavlk za 450 kop grošů. Valentin byl několik let purkrabím v Brně. Za něho se poprvé připomíná Mastník jako pustá osada. V roce 1408 držel Majetín se Lhotkou, částí Bolelouce a Duban Bohunek z Majetína, později se svým bratrem Valentínem. Oba tito bratři byli velmi nepokojní, dělali dluhy, loupili dobytek a napadali své sousedy. Majetín se v té době rozrostl snad o obyvatele zaniklé osady Mastník. Tvrz zmohutněla a v době husitských válek byla jednou z hlavních husitských pevností v olomouckém kaji. O významu opevnění svědčí také to, že císařem Zikmundem bylo požadováno její zboření. V době husitských a českouherských válek zaniklo mnoho osad, mezi nimi i osada Lhotka v roce 1481.

Po roce 1448 byl vlastníkem Majetína král Ladislav Pohrobek, kterému připadl Majetín na základě odúmrtí. Král však ves přidělil Hanušovi z Vasatic a jeho manželce Machně, která se později psala z Duban. Ta se svým synem již v roce 1481 prodala Majetín Mikšovi z Kokor. Po něm držel Majetín Bohuslav z Kokor a v roce 1495 Zdeněk z Kokor. Za něho byly vybudovány nové rybníky v místech tehdejších bažin. Po smrti Zdeňka z Kokor prodali jeho synové Jan a Jindřich v roce 1516 Majetín Janu Kubíkovi z Opatova, avšak ten již v roce 1521 prodal Majetín Janu z Perštejna. Tak se dostal Majetín k panství tovačovskému, kde byl až do zrušení roboty a dvůr až do jeho rozparcelování po l. světové válce. Rod Perštejnů byl v té době nejvýznamnější na Moravě.

Dnes je Majetín moderní obcí s dobře vybudovanou infrastrukturou. Má téměř vše, co je k současnému životu potřeba. Kanalizaci s čistírnou odpadních vod, vodovod, plynofikaci, kabelové telefonní a televizní rozvody, živičné vozovky a vydlážděné chodníky. Majetín s Brodkem u Přerova spojuje nová stezka pro cyklisty a chodce. Další dominantou v obci se stala budova domu s pečovatelskou službou o 15-ti bytech a ordinací lékaře. Mezi turistické zajímavosti patří farní kostel z roku 1863 zasvěcený sv. Cyrilu a Metoději a poutní kaplička v lesíku Olší, pod kterou vyvěrá pramen kvalitní vody údajně s léčivými účinky. Za pozornost stojí i nová kašna s fontánou v centrálním parčíku, která svou symbolikou připomíná vodu jako zdroj života a dva patrony obce.

K rekreaci a sportování slouží nově vybudované ozdravné centrum mikroregionu Království. Tvoří je moderní letní koupaliště s vodními atrakcemi a sauna pro veřejnost po provedené rekonstrukci. Aktivní činnost vykazují zájmové a společenské organizace a kluby. Za tuto činnost byla obec oceněna v roce 2004 modrou stuhou v soutěži „Vesnice roku Olomouckého kraje“. Navíc obec získala ve stejné soutěži bílou stuhu v roce 2000 za péči o děti a mládež a v roce 2002 zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí.