Strážné

První písemnou zmínku o Herlíkovicích máme z r. 1627, již tehdy patřily k panství Horní Branná. Strážné, tehdy ovšem Pommerndorf, se však v písemných pramenech objevuje až roku 1754, jako součást II. horského dílu panství Vrchlabí. Dle pověsti ho založili v době třicetileté války exulanti z Pomořan. Většina místních obyvatel se živila prací v lese a chovem dobytka. Budní hospodářství, produkující především máslo a proslulý krkonošský bylinný sýr, se plně rozvinulo v druhé polovině 17. a v 18. století. Podle hospodářů se dodnes jmenují skupiny bud, jako například Rennerovky, Lahrovy a Friesovy Boudy.

Účel jiných bud nám prozradí již jejich název – Rybniční Domky a Hříběcí Boudy. Po r. 1792, kdy ustalo hornictví na Staré hoře, se vedle zemědělství a práce v lese hlavním zdrojem obživy místního obyvatelstva stalo textilnictví. Ve většině chalup Strážného a Herlíkovic se předlo a tkalcovalo, nejprve ze lnu, pak též z bavlny. Od druhé poloviny 19. století se však výroba soustředila do textilních továren v údolí, kam se za prací začali pozvolna horalé stěhovat. Píšeme-li o zdrojích obživy, neměli bychom zapomenou na lom kvalitního krkonošského mramoru na Hříběcích Boudách. Místní kámen se používal jak ve stavebnictví, tak pro umělecké účely a to nejen na drobné upomínkové předměty, ale i jako surovina pro sochaře.

Od konce 19. století se též začíná rozvíjet turistický ruch. Vedle výletníků z Vrchlabí sem záhy začínají přijíždět návštěvníci z větších dálek, i z ciziny. Strážné se stává vyhledávaným letoviskem.

První polovina 20. století byla dobou velmi hektickou. Již na samém počátku století zasáhla místní obyvatelstvo nacionálně motivovaná vlna hnutí „Pryč od Říma“, v jehož důsledku začali především obyvatelé Herlíkovic přestupovat od katolictví k evangelictví. Pomníkem těchto událostí je překrásný secesní evangelický kostelík z r. 1904.

I Stráženští si postavili r. 1931 svůj kostelík, ovšem katolický - kostelík sv. Josefa. To však již propukla v plné síle velká hospodářská krize, která silně postihla místní obyvatelstvo, zaměstnané v textilním průmyslu. I to přispělo k velkému nárůstu podpory Henleinovy Sudetoněmecké strany, která zde výrazně zvítězila v parlamentních i komunálních volbách. Místní pak logicky s jásotem přijali připojení svých obcí v rámci Sudet k Říši. Důsledky druhé světové války však brzy pocítili na sobě. Mnoho mužů z obou vsí padlo na frontách. Jejich práci pak museli zastat zajatci, pro něž byly postaveny lágry jak v Herlíkovicích u Labe, tak ve Strážném nedaleko lomu.

Po válce rychle následoval odsun německého obyvatelstva, které zde tvořilo absolutní většinu. S vinnými museli jít i nevinní. Příliš se nerozlišovalo. Nové české obyvatelstvo nebylo zdaleka schopno početně nahradit původní odsunuté. Herlíkovice proto jako samostatná obec zanikly r. 1951. Byly rozděleny mezi Vrchlabí a Strážné. Domácí tkalcovství zmizelo, zemědělství se výrazně zredukovalo. Strážné se tak stalo čistě rekreačním místem v zimě se měnícím ve středisko běžeckého a sjezdového lyžování.