Česká Kubice

K prvnímu osidlování ve zdejší oblasti docházelo v průběhu 8. století podél zemské stezky, tak vzniklo například dnešní město Domažlice. Česká Kubice vznikla až později, asi v polovině 17. století, jako osada koutsko - trhanovského panství. Hlavním zdrojem obživy tu bylo zpracování dřeva. Česká Kubice leží na úpatí Českého lesa a na zemské stezce, což byla velice výhodná poloha. V horské části Českého lesa byly zřizovány sklárny, pily a hamry, jak dosvědčují dodnes místní a pomístní jména. Byly zde velké energetické zdroje, které se hojně využívaly.

Staří lidé si pamatují "pohádku", kterou slýchali od svých babiček a dědečků:

Sloužili v Praze dva tovaryši, dva kamarádi, oba Kubové. Větší a silnější Kuba byl Čech, menší Němec. Sloužili v té Praze, sloužili, až je omrzelo šlapat pražské kamení. Zastesklo se jim po měkké pěšince, po voňavé louce, po obláčcích na nebi, zkrátka řekli si, že půjdou pryč. Pět švestek zabalili do uzlíčku a šli.

Chodili a chodili, celé Čechy křížem krážem přešli, lecos viděli a lecos se jim líbilo, ale všude našli chlup a ne a ne trefit na takové místečko, co by je chytilo za srdce. Když ne v Čechách, tak v Německu, řekl německý Kuba kamarádovi a z Domažlic se pustili rovnou k západu. Lesy tam tenkrát všude byly, hluboké hraniční hvozdy, které přetínala jen stará kupecká cesta. Solní jí také říkali, protože se tudy vozila sůl. Po té stezce se naši Kubové vydali. Jdou, ptáčkové jim nad hlavami vyzpěvují, stromy šeptají, potůček vyhrává, nu prostě cesta jako v ráji. Najednou je zarazí vůně. Les se rozestoupil a před nimi myť, paseka - sluncem zalitá, provoněná jahodami, malinami a borůvčím. Milým chasníkům nemuseli dvakrát říkat. Shodili rančíky, trhali, zajídali chlebíčkem, zapili vodou ze studánky a potom se natáhli do šťavnaté trávy. Leží tak, odpočívají, poslouchají storakou řeč lesa a najednou ten větší Kuba povídá: "Víš co, Kube? Mě se tu líbí. Já se odsud nehnu. Postavím si zde chaloupku." Menší Kuba, jako Němeček, byl na přemýšlení drobet pomalejší. Chvilku mlčel, škrábal se ve vlasech a potom povídá:"Pravdu máš, Kube. Je tady hezky. Víš co? Já tu zůstanu s tebou!" Podali si ruce, plácli si, jak se při smlouvě sluší a patří a začali kout železo dokud je žhavé. Vrátili se do Domažlic, nakoupili sekery, železné klíny, pily, nějaké to živobytí a co ještě bylo třeba a do podzimu stála na kraji paseky pěkná dřevěná chalupa.

Oba Kubové v ní přečkali zimu. K jaru si párkrát zaskočili do Domažlic, oba si vybrali nevěsty, kurážná děvčata, co se nelekala samoty, a v masopustě byly svatby.

Německý Kuba si vystavil druhou chalupu. Ze slušnosti pěkně opodál, aby si navzájem nekoukali okny na plotnu, jakou polívku hospodyňky vaří.

Léta utíkala, dětí přibývalo. Mladé ženy měly sestry, bratry, strejčky, tetičky, rodiče, kmotry a kmotřičky dole ve městě. Občas je šly navštívit, příbuzní zas návštěvu oplatili. Nejednomu se v lesích zalíbilo. Přistavil si chalupu, za ním druhý, třetí. Práce se našlo dost, obživy taky, tak se nediv, že chalup přibývalo. Za pár let už to nebyly ztracené samoty v lesích, ale dvě vesnice. U chlupy českého Kuby větší, česká, ta druhá menší, německá. Kubové zestárli. Na práci už nestačili, hověli si, odpočívali, chovali vnoučata a pravnoučata. Čech i přemýšlel. O tom, co bylo, co je a co by mohlo snad být.Když si všechno přebral, narazil si beraničku a zašel k Němcovi. "Poslouchej, Kube, musíme udělat pořádek. I to boží hovádko má svoje jméno, jen naše vesnice je pořád nemají. Měli bychom je pojmenovat."

"Máš pravdu," škrábe se Němec za ušima. "Měli, měli, ale jak?"

"Myslel jsem na to," povídá Čech. "Obě vesnice jsme vlastně založili my, staří kamarádi, dobří řemeslníci, oba Kubové. Ty jsi menší, jsi Němec a vesnice u tvojí chalupy je malá. Mohla by se jmenovat Německá Kubice. Já jsem Čech, jsem větší i naše ves je větší. To by byla Česká Kubice."

"Pravdu máš," vykřikl německý Kuba a podal Čechovi ruku. "Vesnice budou, my nebudem, ať mají aspoň jméno po nás na památku."

R. 1740 měla již Česká Kubice 17 domků a 125 obyvatel, r. 1826 měla již 25 domků a 175 obyvatel, r. 1873 29 čísel a 245 obyvatel. Při úředním sčítání lidu r. 1880 bydlelo v České Kubici na 300 Němců a 20 Čechů. Při úředním sčítání lidu v r. 1890 , 296 Čechů a 19 Němců. V r. 1930 tu bylo napočteno 80 domovních čísel, 66 obydlených a 14 vil. Bylo tu 388 obyvatel, z toho 372 Čechů a 16 Němců, stálých obyvatel 340, z toho 329 Čechů a 1 Němců.

Další zmínka o České Kubici je až z r. 1880. Byla to "neupravená, ubohá, opuštěná, rozházená dědina, lid neosvícený a váhavý, pro svou omezenost pověstný." (citace ze vzpomínek učitele Jana Hlaváčka) Lid byl chudý a žil ve strádání a bídě. Českokubičtí si vydělávali na živobytí v zimě domáckou výrobou škatulek, v létě námezdní prací při žních a sklizni. Sloužili také v okolních vsích a v Bavorsku.

Také v ohledu církevním se českokubickým osadníkům nevedlo dobře, protože v okolních obcích nebyl kostel, chodili na mši přes dvě hodiny cesty do Domažlic, kde také byli pochováváni. Teprve po josefinském měření r. 1764 - 1766 byla přidělena Horní Folmava k Čechám a kostel tam byl vystavěn r. 1787.

Také školství bylo ubohé. Kubické děti chodily do školy na Folmavě, kde se učilo německy a učitel se jich vůbec ani nevšímal. Citace z vyprávění pana učitele Hlaváčka: "Že se Česká Kubice neponěmčila, lze děkovati vyspělosti českého národa. Když r. 1880 zahájila Ústřední matice školská v Praze svou blahodárnou činnost, přišel na folmavskou faru za kaplana Jan Královec, a když viděl tu zbědovanost kubické mládeže v německé škole folmavské, smluvil se tento vlastenecký kněz s kubickým hostinským Martinem Vebrem a telegrafistou Tomasym a obrátil se na výbor ÚMŠ v Praze dne 22. 12.1881 se žádostí, aby Matice zřídila na Kubici školu. A tak se také stalo. Po velkých vyjednáváních a komisích byla matiční škola dne 17. září 1882 slavnostně otevřena.

Národní obrození

Hlavním a taky jediným obroditelem na České Kubici byl pan učitel Hlaváček, který konal časté rozmluvy a přednášky o českém národě, o české věci, o dějinách vlasti, o účelu Matice, matiční školy a Národní jednoty pošumavské. Ve škole byly zpívány národní, vlastenecké, chodské i církevní písně, v kostele zpívány staročeské chorály, přičemž pan učitel zpěv doprovázel na harmonium, nebo v kostele na varhany.

Tato jeho činnost měla velký význam pro národního ducha a pro češtinu v tomto kraji. Pan učitel Hlaváček se zasloužil i o pokrok v ohledu národohospodářském. Dosud bylo obděláváním půdy velmi primitivní a on sem pozval pana Josefa Dumka z Prahy, pana ředitele hospodářské školy Trejbala z Klatov a jiné, kteří tu přednášeli o polařství, o lukařství, o hnojení a zakládání hnojišť,...

Tímto se životní úroveň v České Kubici značně zvedla.

Česká Kubice byla po správní reformě v r. 1850 osadou obce Stará Pasečnice v politickém okrese Domažlice. Od r. 1869 byla osadou obce Havlovice, v r. 1880 znovu osadou obce Pasečnice. K osamostatnění a zřízení obecní samosprávy v České Kubici došlo v r. 1915.

Od konce 19. století můžeme mluvit o vzkvétání České Kubice, o něž se bezpochyby zasloužila vlastenecká rodina pana Františka Wuršera, účetního městské spořitelny v Plzni. S manželkou Klotyldou Wuršerovou se rozhodli postavit zde pensionát pro letní hosty, a tak poskytnout zdejšímu lidu výdělek. A tak se taky stalo. Stavba trvala od září 1895 do června 1896, kdy byl pensionát slavnostně otevřen a nazván podle národní spisovatelky Krásnohorská. V pensionátu opravdu našla výdělek skoro polovina místních obyvatel.

Citace z vyprávění učitele Hlaváčka: Otevřením pensionátu Krásnohorská nastal na naší tiché vsi hned rušný život. Pensionát byl navštěvován inteligencí z Prahy a z Plzně, jezdili sem zábavní vlaky o nedělích a svátcích a přivážely 300 až 600 výletníků. Ve verandě pensionátu podle návrhu profesora Jana Kubeše z Plzně vystavěné a v národním slohu provedené, dával si schůzky celý kraj. Sem přijíždělo Ševčíkovo - Lhotského kvarteto, zde byly koncerty Karla a Emila Buriana, slavného pěveckého spolku "Smetana" z Plzně, zpěváckého spolku Čerchovan z Domažlic, koncert Eman. Kroupy člena opery v Mnichově, koncerty sokolské hudby z Domažlic, akademie s písněmi Jindřicha Jindřicha a paní M. Královcové z Plzně, sl. M. Manšigerové z Prahy, slavný koncert Moravských učitelů, zde se konaly chodské obžínky a jiné. K některým účastníkům přijeli účastníci i z velkých měst bavorských.

Česká Kubice se stala hledaným a oblíbeným letoviskem na Šumavě, zvláště když pak brzy nato byl postaven nový pensionát "Na kovárně".

R. 1907 se ustanovil Okrašlovací spolek (jehož členové byli např. Jan Kaftan - po něm je pojmenována pěšina okolo Kubice, zemský a říšský poslanec Jan Ludvík , purkmistr v Domažlicích A. Alf. Bébar, Jan Hlaváček - třídní učitel , František Wuršer - účetní spořitelny v Plzni a kubický dobrodinec).

1. světová válka

I Českou Kubici zasáhla 1. světová válka, tím, že byli odvedeni mladí muži, z nichž se jich 15 nevrátilo. Těmto padlým (jeden zůstal nezvěstný) byl na návsi postaven památník, který byl v r. 1998 zrestaurován. Je na něm zlatý nápis : "Vítězům slavné paměti - živým ku posile" a jsou na něm zlatě vytesána jména, data narození a úmrtí padlých.

V roce 1917 přijela paní Charlota Masaryková, manželka prezidenta Masaryka na Českou Kubici do pensionu Krásnohorská na delší dobu se svou dcerou Alicí, propuštěnou krátce před tím, ze žaláře. Druhý den skoro polovina hostů pensionát nehrdinsky opustila.

1. republika

1. dubna 1927 byl založen Sbor dobrovolných hasičů (31.1.1931 dostal jméno Jubilejní sbor), čítal 68 členů. 28. Listopadu 1932 se ustanovil ženský odbor o 10 členkách, který se spojil s odborem samaritánským a společně cvičily žáky. Česká Kubice žila cestovním ruchem, na Krásnohorské se konaly taneční zábavy a v jejím areálu byly vystavěny tenisové kurty pro sportovní vyžití.

Ve třicátých letech byl přetvořen Okrašlovací spolek v Lázeňský a cizinecký spolek v České Kubici.

V roce 1930 žilo v České Kubici celkem 387 obyvatel z toho 369 Čechů a 17 Němců. Při tomto sčítání bylo zaznamenáno 47 zemědělců, 23 živností, z toho 6 obchodních.

Dne 6. července 1930 byl odhalen Husův pomník.

V roce 1931 byla v České Kubici provedena také nástavba školní budovy postavené v r. 1886.

V roce 1932 v květnu navždy odešla nadšená vlastenka Klotylda Wurscherová, její památka je však nepomíjitelná. Tím, že přinesla do České Kubice k národnímu posílení 100 000 zlatých, přinesla na tu dobu sumu ohromnou, vytvořila tu nové možnosti živobytí pronajímáním bytů, různými službami, prodejem lesních plodin a v zimě ledováním.

Národnostní konflikty před okupací

Po rozbití Československa na podzim r. 1938 bylo území České Kubice přímo připojeno k "Velkoněmecké říši". To zn., že nebylo součástí Sudet ani tzv. druhé republiky.

Území České Kubice přímo leží na státní hranici s Německem . Češi a Němci tu žili spolu od nepaměti, a proto se národnostní konflikty před okupací výrazně nevyhrotily.

2. světová válka

V kronikách obce chybí veškeré záznamy z 2. svět. války.

Pamětníci vypráví, že byl hlad, chleba se jedl jednou až dvakrát za týden, maso nebylo i několik měsíců - jedly se brambory.

Lidé žili ve strachu a bídě a stejně jako jinde strádali i citově.

Pensionát Krásnohorská byl přeměněn na polní nemocnici.

Česká Kubice byla osvobozena 4. Května 1945 americkým vojskem.

Po 2. světové válce

Česká Kubice a její území tvořila po 2. světové válce tzv. "hraniční pásmo", což znamenalo, že zde byla zvýšená kontrola pohybu a pobytu osob. Do lesa se smělo jen se zvláštním povolením, všude hlídali vojáci,m kteří měli základny na rotách. Na katastrálním území České Kubice byly 4 roty. Základní vojenský útvar pohraniční stráže (PS), tzv. brigáda, byla v Domažlicích.

Vyprávění paní Valentové:

"My jsme trvale bydleli v Plzni a sem jsme jezdili na chalupu, přes léto ... Zrovna jsem čekala děťátko - dceru - a těšila jsem se, že s ní budu tady, v přírodě, měli jsme to tu moc rádi. Musela jsem odjet do Plzně, ale zpátky už jsem nemohla, protože to zatím uzavřeli. A co teď? Všechny věci na miminko byly tady, v Plzni jsem neměla ani hadřík. Tak jsem to vzala v noci lesem přes Pasečnici, bylo to strachu, aby mě nechytli, tady jsem sbalila rychle, co se dalo a ještě v noci zase lesem zpátky.

Tak takové věci se tenkrát musely dělat,. A povolení? To se velice těžko shánělo. Nakonec maminku napadla spásná myšlenka. Řekla, že tu sbírá léčivé bylinky, které jinde nerostou, a dostala povolení k přebývání zde za )účelem sběru léčivých bylin. A já s dcerou jsme pak dostaly povolení, jako že jdeme navštívit mou starou matku. Tak takhle to bylo těžké a složité, dostat se sem."

Počátkem 90. let jsou největším problémem kamiony, které projíždějí a stojí v obci vždy několik dní ve frontách na odbavení na hraničním přechodu Folmava.

Občané České Kubice a Folmavy zorganizovali blokádu hraničního přechodu a po četných jednáních byla kamionová doprava odkláněna na jiné hraniční přechody. Roku 1998 byl dokončen silniční obchvat České Kubice a Folmavy, který vede lesem a směrem od Domažlic obchází obec zprava.