Stráž pod Ralskem

Koncem 19 a začátek 20 století byl ve znamení přeměny obce v letovisko. Tohoto charakteru dosáhla Stráž především v období 1. republiky. Z rybníka Horky bylo vytvořeno koupaliště. V pozadí lázeňské idyly a turistického ruchu se na Strážsku odehrávaly politické zápasy. Útlak české a slovenské národnosti německou, která ovládala obecní zastupitelstva, vtlačování říšského kapitálu do pohraničí. Přes celosvětovou krizi a štvaní proti demokratickým zásadám republiky se Stráž hlásila k pokrokovým tradicím.

Po druhé světové válce bylo rozhodnuto o odsunu zde žijících němců.Do uvolněných domků a usedlostí přicházeli noví usedlíci z vnitrozemí. V procesu poválečné obnovy navázala Stráž na předválečnou tradici letoviska. Nepodařilo se však úplně obnovit charakter střediskové obce. Došlo ke snížení počtu obyvatel. Velmi dobře byla ve městě zajištěna oblast obchodu a služeb obyvatelstvu. Po únoru 1948 se Stráž ubírala cestou, ve které se setkávaly dva různé směry. Venkovská zemědělská výroba s rekreačním a turistickým ruchem.

Novou kapitolu města můžeme počítat od roku 1963. Klid zemědělské rekreační oblasti začal rušit hluk vrtných věží geologického průzkumu. Bylo zde zjištěno uranové zrudnění a bylo přistoupeno k rozsáhlé investiční činnosti. Rekreace postupně ustupuje průmyslu. V roce 1966 vedly výsledky geologického průzkumu ke zřízení účelové organizace Uranové doly Hamr. Rozvoj uranových dolů byl ovlivněn i intenzivní sociální politikou. Bylo třeba přikročit k výstavbě ubytovacích kapacit a zařízení zdravotnických, výstavbě jeslí, školek a školy.

Ve Stráži pod Ralskem jako hornickém městě byla vyšší životní úroveň než byl celorepublikový průměr.