Drahelčice

První zmínka o obci pochází ze Zbraslavské kroniky sepsané v roce 1115.

Dávám také Zbraslav se vším příslušenstvím, to jest: Lubenec (Libeň) celou obec, Šlovice celou obec a část řeky, Černošice celé, co jsem koupil u Goscama. V Lahovicích tři rybáře Čekana, Maršíka, Blažka, navíc jednoho rybáře, kterému se lidově říká pstružník a tam rozdělenou řeku, která se zve Mže od řeky Vltavy až po říčku Chotečskou (Radotínský potok). U kaple sv. Havla je ustaveno pět strážců ve vsi Drahelčicích, jejichž jména jsou: Mutiš, Radek, Nepřívad, Mířata, Kojata. Ve vsi Lipany dušníka Tena s jeho pozemkem. Ve vsi Žabovřesky kravaře Ramoše s jeho pozemkem. V obci Vidim (Závist?) Trebatu s jeho pozemkem. Ve vsi Jirčany dva soustružníky Petra a Kočáma...

Drahelčice patřili v letech 1186-1239 mezi statky kláštera Kladrubského. Roku 1239 byly potvrzeným statkem tohoto kláštera papežem Řehořem IX. Stávala zde tvrz, která zanikla za válek husitských, pravděpodobně v místech dnešního bývalého císařského statku. Roku 1357 přešli do majetku Jordana Rechcera, pražského měštana. V roce 1366 daruje obec Karel IV. Karlově univerzitě. V roce 1730 přenechává obec výměnou za statek Malešický Karlu Jáchymovi, hraběti z Bredova. Obec byla v držení univerzity do roku 1730. V roce 1732 koupila rozsáhle panství Tachlovice Anna Marie Františka, velkovévodkyně Toskánská, a tím naše obec vstoupila do majetku nejvyšší evropské šlechty.V letech 1751 – 1777 jsme byli v majetku bavorských kurfurstů – Klementa Františka a Maxmiliána Josefa. Poté jsme se dostali do majetku Karla Augusta, vévody Zweiburského, Kristiana Augusta, kníže Valdeckého. V roce 1805 přešly Drahelčice do majetku arcivévody Františka, salcburského Kurfirsta, až v roce 1814 jsme se dostali do majetku Leopolda II., arcivévody rakouského. Za vlády Leopolda II. byl veškerý český majetek toskánské linie Habsburků převeden v roce 1824 na císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, posledního korunovaného českého krále. Po jeho úmrtí se stal majitelem panství s Drahelčicemi v roce 1875 jeho synovec, rakouský císař František Josef I. Drahelčice jsou jeho soukromým jměním,nikoliv tedy císařským, po jeho smrti v roce 1917 jřešly do majetku císaře Karla. A císařským statkem byly Drahelčice až do roku 1918. Poté jsme byli svobodnou obcí a statek připadl republice českoslovesnké.

Dle popisu v Království českého od Palackého měly Drahelčice 309 obyvatel bydlících v 35 domech. V roce 1890 je uváděno již 42 domů a 403 obyvatel. V roce 1940 640 obyvatel, a dále je zde 300 je německé národnosti. K úbytku obyvatel dochází po 2. světové válce. Počet obyvatel je zde kolem 300. Počet obyvatel roste až po roce 2000, kdy se v obci začíná s masivní výstavbou.

Pro zajímavost uvádíme jména z roku 1840, s některými se setkáme i dnes: Kotouč Josef, Příhoda Václav, Kučera Jan, Sulanský Václav, Wolf František, Kuber Josef, Rybář Antonín, Kotouč Matěj, HumplFrantišek, Kokrda Antonín, Kotouč Matěj (byli zde dva téhož jména), Kokrdová Anna, Wolf Matěj, Blažek Matěj a Blařek Václav, Kučerová Alžběta, Holeček Václav, Holeček Jan, Rabochová Anna, Skořepa Jan.

Farou patřily Drahelčice do Hořelic. Poštou do Dušník. Od 17 století je katastr Drahelčic protkán řadou cest, které jsou dosud zachovalé. U nich byly 3 kříže. První u památné lípy, druhý u č.p 31 a třetí v Bitýni. Od 19 století obcí prochází silnice, tzv. Hořelická, od erarnísilnice u Hořelic přes Drahelčice k Hájku. Od roku 1982 je zprovozněna dálnice D5 v úseku Praha – Zličín – Beroun.

Znak a vlajku Drahelčic vytvořil heraldik Stanislav Kasík v roce 2004 a v následujícím roce byl znak a vlajka uděleny předsedou sněmovny. Pan Kasík při návrhu znaku vycházel z historie obce a zde bych zmínil pár důležitých faktů.V 18. století, kdy Drahelčice byly v majetku univerzity, jsou známa vyobrazení pečetí čtyř fakult pražské university. Společným znakem pečetí bylo vyobrazení císařského orla v pečetním poli držícího před sebou kotvu. Je možné spekulovat o významu kotvy v teoretické rovině jako o kříži „Vykoupení“- zn. cruxdissimulata, který měl tvar kotvy a byl používaný jako tajný symbol u raných křesťanů. To posloužilo heraldikovi Stanislavu Kasíkovi jako podklad pro vypracování návrhu na znak a vlajku Drahelčic. Znak byl položený na žlutý list vlajky, čímž prostřednictvím městských barev vyjádřil souvislost obce s Prahou.

Tak taková je historie znaku Drahelčic: ve zlatém štítě červeného orla s modrou zbrojí přeložený černou kotvou, kterou drží pařáty za ramena.