Tísek

Byl vysvěcen arcibiskupem Přečanem - 22. července roku 1928.

Do té doby obec Tísek byla příslušná ke Slatinské faře. Na nedělní bohoslužby, sváteční mše, docházeli věřící do kostela do Slatiny. Taktéž se tam konaly obřady svatební a pohřby občanů Tísku.

Již v roce 1865 za pomocí dárců, byla v obci vybudována a vysvěcená k a p l e, která sloužila pouze ke společným modlitbám. Teprve v roce 1910 bylo vyhověno žádosti a povoleno vykonávat v kapli bohoslužby a to novoknězi JUDr. Františku Jedličkovi (1884-1968), tíseckému rodáku.Tato kaple se nacházela na pozemku, kde nyní stojí budova "Hospůdka u Radky". Díky pamětníkům, se zachovala i fotografie.

Přáním věřících však bylo, vybudovat kostel v Tísku. V roce 1913 byla založená "Kostelní jednota v Tísku" a začala příprava pro výstavbu kostela. Začaly se organizovat sbírky, nejen v obci, ale i v jiných okresech, např. v Moravské Ostravě, Místku, Novém Jičíně.

Přípravy pro výstavbu kostela zpomalila 1. světová válka. Proto teprve až v roce 1926 bylo pro výstavbu kostela zajištěno stavební místo. Místo na výstavbu kostela a na zřízení hřbitova /r.1914/ darovali majitele fojtství, manželé Richterovi čp.1.

Plány na stavbu kostela vypracoval známý architekt Karel Kotas z Moravské Ostravy, samotná stavba kostela byla svěřena staviteli Augustinu Klimánkovi z Petřkovic u Hlučína.

V roce 1927 se již rýsovala silueta chrámu. V tomto roce dne 22. dubna byly vysvěceny a poprvé se rozezněly tři nové zvony, které byly darem dobrodinců. Díky všem dobrodincům, tíseckým věřícím a občanům, kteří pomáhali jak finančně, tak i svou prací byl kostel dostavěn v roce 1928 a v témže roce vysvěcen.

Radostí z vykonaného díla bylo velmi málo. V roce 1929 silná bouře poškodila střechu kostela.

Ani v době 2. světové války nebyl kostel mimo dění. Dle nařízení Němců v r. 1942 byly z kostela odebrány a odvezeny pro válečné účely všechny tři zvony. Snaha věřících zachránit alespoň jeden ze zvonů byla marná. Kostel byl taktéž strategickým bodem pro německou obranu. Při osvobozování obce byl značně poškozen. Byla poškozena střecha, rozbitá vzácná okna, ve věži byla díra způsobena střelou granátu, byla poškozena i venkovní omítka.

Vyžadovalo to opět velkou píli, aby byl kostel znovu opraven. V roce 1948 byly ve Velké Polomi zakoupeny do tíseckého kostela varhany.

Za šest let po válce v r. 1951 byl zakoupen nový zvon, který byl 13. května téhož roku vysvěcen a po válce se tak poprvé rozezněl.

Mezi významné památky v kostele patří sousoší patronů kostela " Sv. Cyrila a Metoděje."

Sochy byly vytesány z bílého kamene v nadživotní velikosti a byly instalovány za oltářem. Tyto sochy nahradily původní obraz patronů kostela. Dílo bylo dokončeno v roce 1964 akademickým sochařem Milošem Blažkem z Háčku u Litovle.

Vzácnou památkou jsou v kostele také okna, kde jsou vyobrazení svatí. Okna byla po válce zasklena jen neprůhlednými skly, až v roce 1968 byla okna dána do původního stavu, tak jak byla po vystavění kostela v r.1928. Dílo provedl umělecký sklář Vačkař z Brna.

V roce 1987 byly vedle oltáře vymalovány dva obrazy. Tuto památku namaloval akademický malíř Vrba z Ostravy. V roce 1998 bylo započato s výstavbou přístavby kostela, která byla již potřebou. Taktéž na tuto stavbu proběhly sbírky v obci. Věřící i občané darovali nejen finanční prostředky, ale i dřevo z vlastních lesů. Obec darovala potřebný stavební materiál z demolice domu.

Pracovitost a píle věřících i ostatních občanů, byla neskutečná. V červenci r.2001 již byla přístavba kostela dokončena.

Poděkování patří všem nejen naším předkům, ale i těm, kteří odvedli kus poctivé práce zdarma , jak při stavbě kostela, tak i při stavbě přístavby a stále pomáhají při údržbách této naši památeční stavby.

Dne 5.8.2012 proběhlo slavnostní posvěcení věžních hodin kostela sv.Cyrila a Metoděje.