Ledvice

Obec Ledvice byla 15.ledna 1898 povýšena nejdříve na městys, na město byla povýšena císařským rozhodnutím 25.prosince 1911. František Josef I. 14.dubna 1912 vydal o povýšení privilegium a tím byl městu přidělen znak (jeho štít je dělený kosmým zeleným břevnem na dvě části, nahoře stříbrnou a dole černou, na zeleném břevnu leží tři zlaté pětilisté růže. Štít obklopuje ornamentální bronzová obruba, na jejímž horním okraji spočívá zděná koruna s pěti viditelnými stinkami). Barvy znaku symbolizovaly odvětví, jimiž se tehdejší obyvatelstvo živilo. Byla to: těžba uhlí, výroba porcelánu a zemědělství.

Zdejší obyvatelé se věnovali především zemědělství, později se tu rozmohla také výroba porcelánu.

Život zde plynul v poklidu až do 19. století. To Ledvicím přineslo několik významných změn. S rozvojem těžby uhlí v kraji nalezla řada zdejších obyvatel práci v tomto oboru.

V roce 1848 pak bylo zrušeno nevolnictví, jímž byli lidé sužováni po celá staletí.

V roce 1850 se pak obce staly samostatnými správními jednotkami. Do tohoto roku Ledvice náležely pod panství Duchcov. Také konec 19. století byl pro obec velice významným obdobím. Roku 1896 zde byl postaven kostel Panny Marie (zbouraný v roce 1964 v důsledku důlní činnosti).

V tomto období svět začala také obohacovat řada novinek a vynálezů, jako např. elektřina či automobil. V roce 1900 tak byl v Ledvicích zaveden první telefon. Konec 19. století byl navíc obdobím velkého rozvoje kulturního a společenského života. Je tak zakládána celá řada spolků, klubů a organizací, např. v roce 1894 byl v Ledvicích založen Sokol.

V následujících letech jakoby se Ledvice pohybovaly na jakési pomyslné houpačce. Rok 1914 přinesl jedno z nejčernějších období historie města, první světovou válku. Během ní lidé trpěli nedostatkem jídla, ošacení, zboží dříve běžně dostupné se nyní vydávalo pouze na lístky. Koně, kostelní zvony a různé naturálie (jako např. obilí) byly odváděny pro potřeby armády, situace byla měsíc od měsíce horší, nejednou lidé zažili také hlad. Ke všemu začaly ledvickým rodinám přicházet i zprávy o prvních padlých…

Konec války byl pro Ledvice stejně jako pro všechny ostatní obce skutečným vysvobozením. Život se zde pomalu vracel do starých kolejí. Ve 20. letech dokonce můžeme hovořit o dalším rozvoji města. Důkazem toho je také historicky nejvyšší počet obyvatel. V roce 1930 zde žilo 5150 lidí.

S třicátými léty však přišla hospodářská krize a v roce 1938 pak obsazení Sudet Němci. Druhá světová válka na sebe nenechala dlouho čekat. Opět byli lidé sužováni nedostatkem, opět se rodiny bály o své otce a syny…

Konec války v roce 1945 byl přivítán s obrovskou úlevou. Následoval odsun německého obyvatelstva a v roce 1948 se moci v České republice chopili komunisté. V této době bylo ve městě 42 živnostníků a obchodníků.

V dalších letech pak měla na chod města velký vliv důlní činnost. Hlubinná těžba byla postupně nahrazována těžbou povrchovou, která měla za následek likvidaci města a tím zapříčinila velký pokles počtu zdejších obyvatel.

V dnešní době žije ve městě 547 obyvatel. Ledvice mají poštu, mateřskou školu, ordinaci obvodního lékaře, mandl, knihovnu, klubovnu s fit-centrem, travnaté i škvárové fotbalové hřiště klubu SK Viktorie Ledvice, dětské hřiště, lesopark, hřbitov, restauraci Jiskra, kabelovou televizi nebo třeba bezdrátový obecní internet.

Historie školy

Čeští rodiče se v Ledvicích začali ucházet o veřejnou českou školu v roce 1895, která byla po dlouhých průtazích povolena 24.dubna 1896. Byla pouze dvoutřídní.

Obecní zastupitelstvo tehdy rekurovalo k ministerstvu proti tomuto rozhodnutí, ale ministerstvo rekurs zamítlo.

Škola byla oficielně otevřena 1. září 1897. Bylo přihlášeno 226 dětí. Vzhledem k tak velkému počtu dětí podali čeští rodičové v listopadu 1897 žádost o rozšíření školy. 30. prosince se mělo konat úřední šetření.

15. prosince však jednal nejvyšší dvůr o stížnosti obce proti zřízení této školy a prý pro vadné šetření bude škola zavřena.

Obecní ledvická správa nečekala ani na rozhodnutí správního dvora a 23. prosince 1897 školu uzavřela a veřejnou vyhláškou nařídila, aby všichni rodičové, kteří posílali své děti do české školy, zapsali děti do veřejné německé školy.

Rodiče však neuposlechli, a stěžovali si na ministerstvu a zároveň na C.K. hejtmanství v Duchově. Hejtmanství nařídilo okamžitě školu otevřít. Obec však rozkaz neuposlechla, proto 29. prosince 1897 sám C.K. hejtman duchcovský, pan Wallis, školu otevřel.

Domnívali se, že druhý den začne vyučování. Nestalo se tak. V noci z 9. na 10. prosince byly německými pachateli odneseny dveře od učeben, rozbita kamna a rozházen školní nábytek. S vyučováním se tedy začalo až odpoledne, když byly nalezeny v blízké usedlosti všechny hledané předměty.

Po té se vyučovalo až do 11. února 1898, kdy došlo k rozhodnutí, že obec není povinna vydržovat českou školu. Od tohoto dne až do konce března byly děti bez školního vyučování.

V ten den dostali rodiče rozkaz od C.K. okresní školské rady poslat své děti do veřejné německé školy. Rodiče však svolali důvěrnou schůzku a usnesli se, že je do místní německé školy nepošlou, ale pošlou je do soukromých škol v Břežánkách a Hostomicích. Úřední matice školská ráda tyto děti přijala.

Na opětnou urgenci nařídilo 25. ledna 1898 ministerstvo dodatečné šetření, které trvalo 8 měsíců. Na základě vykonaného šetření povolila zemská rada 18. října 1898 po druhé školu v Ledvicích. Obecní zastupitelstvo opět rekurovalo. Na to ministerstvo ustanovilo během jednoho roku tři komise. Ty nebyly splněny ve stanoveném termínu. Po stížnostech, nařízeních a zamítnutích bylo toto nekonečném šetření dokončeno. Po tomto aktu arci ministerstvo rekurs zamítlo. Po stížnosti u správního dvora pak správní soud stížnost zrušil, a zabezpečil tak Čechům v Ledvicíh českou školu. Boj o zřízení české školy v Ledvicích trval od roku 1895 až do roku 1901.

Než obec ustoupila těžbě uhlí, měli Ledvice obecnou školu, měšťanskou školu II. stupně, mateřskou školu a krytou tělocvičnu.

Dnes už funguje pouze škola mateřská.