Žíšov

Podle vyprávění nejstarších pamětníků obce, byl název odvozen od jména Jana Žižky na jeho počest.

V 15. století, v době husitů utrpěla obec mnoho škod od náboženské sekty adamitů a proto v roce 1421 nechal Jan Žižka vyslat 400 mužů na pomoc a ti adamity zbili, zajali a 40 lidí upálili. Na znamení vděčnosti pak místní lidé nazvali obec Žíšov. Z písemných dokumentů byl poté název psán Žissov a v době úžené hlásky -ie- > -í- píší písaři zvratnou analogií Žiešov.

První zmínka o Žíšově však pochází ze 12. století, kdy půda nynější obce patřila Vítkovcům. V listu Vladislava II. ze 6.října 1488 je zřejmé, že král nechal převést všechna práva k Veselí na Rožmberky, a tak obec patřila rodu dědičně, a to zásluhou pana Petra Voka a Oldřicha z Rožmberka. Po vymření rodu dostali veselské panství páni ze Švamberka a po deseti letech přišlo do rukou císaře Ferdinanda II.

Platební povinnost byla podle urbáře z r. 1518 pro každého jiná a v Žíšově se platilo z lánu 32,5 grošů, z jitra po groši a z provazce po denáru. Platit mohli občané hotově, nebo v naturáliích. Mimo to se platil desátek faráři do Dráchova 13,5 džberu žita a ovsa. Roku 1669 kníže Jan Adolf ze Švarcenberků nařídil úlevy platebních povinností a jemnější zacházení s lidem. Robotním patentem císaře Karla VI. z roku 1738, následně z r. 1775 byla robota značně zmírněna a patentem z 29. března 1848 úplně zrušena. Ještě v roce 1840 pracovalo 17 žíšovských rolníků zdarma na třeboňském panství pro Švarcenberka, takže jejich vlastní pole zůstala neoseta a pouze 1 rolník náležel pod řečické panství knížeti z Paarů. Po r. 1849 byl připojen k místní obci Dráchovu, od něhož se odloučil v r. 1873 jako samostatná obec v okrese Veselí n/L. Farou a školou patřila obec do Dráchova.

Tak náležela obec Žíšov spádově pod město Třeboň až do roku 1948, kdy byla obec v rámci reorganizace okresů přičleněna pod Soběslav. V roce 1960 byla obec připojena k Veselí jako jeho část Veselí nad Lužnicí III. – Žíšov, a to až do roku 1990, kdy se obec osamostatnila.