Zdobín

V obci pramení Zdobínský potok, na nedaleké louce se nachází studánka Baliharka (jeden z pěti pramenů řeky Bystřice), byly zde i dva rybníky. V okolních vesnicích se vedle kamnářského jílu těžíl i výborný písek.

Osada patřila k miletínskému panství, v roce 1261 byl Zdobín v majetku Řádu německých rytířů. V 17. století byl součástí panství Poličany, v roce 1264 se jeho majitelkou stala Angelika Zárubová a v době třicetileté války byl, podle zápisu z roku 1657, do základů vypálen. Během rakousko-pruské války tábořil nedaleko Zdobína v lese Čeperce oddíl pruských vojáků. Zde byl také jeden z pruských vojáků (v místě nazývaném „V prajzkém lágru") popraven.

Zdobín patřil k té části panství Poličany, která od roku 1850 náležela k soudnímu okresu Hořice. V roce 1924 byl přiřazen k soudnímu okresu Dvůr Králové nad Labem.

Až do roku 1838 navštěvovaly zdobínské děti školu v Třebihošti, od roku 1838 školu V Trotině. Odbor Národní jednoty severočeské byl v obci založen v roce 1902, Sbor dobrovolných hasičů vznikl v roce 1905.

V 19. století bylo ve Zdobíně rozšířeno domácí tkalcovství - tkal se kalmuk (hrubá dostatečně oboustraně počesaná tkanina). V roce 1862 se z Vídně do rodné obce vrátil Josef Kynčl. Ve Vídni se vyučil perlařství a výrobu skleněných perel zavedl i ve Zdobíně. Rozkvět perlařství nastal v letech 1900-1904, produkce se vyvážela do zahraničí, především do Německa a Francie.

V roce 1912 zde zavedl Josef Zahradník i výrobu fyzikálních, laboratorních a lékařských potřeb a přístrojů z foukaného skla. V roce 1931 bylo založeno družstvo podkrkonošských sklářů. Vánoční ozdoby vyráběné v domácnostech, zdobily barvířky v barvírně družstva. Ozdoby se vyvážely do zahraničí, značné množství se jich vyvezlo nejen do evropských zemí, ale i do Ameriky.