Zbýšov

Živéobce.cz

Zbýšov

Obec se skládá ze Zbýšova v centru a z těchto 7 dalších osad (od severu): Březí, Zbudovice, Klucké Chvalovice, Chlum, Krchlebská Lhota, Damírov a Opatovice.

Hledat firmy v obci Zbýšov

Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace

přidat firmu

Historie obce Zbýšov celá historie

Zbýšov, zprvu jako poplužní dvůr, později jako ves, má vlastní historie jen velmi málo. Jsa součástí chlumského panství, prožíval s ním dobré i zlé. Toho zlého bylo pravděpodobně více. O tom, co by každého současníka zajímalo, o způsobu života obyvatel obce v dávné minulosti, bohužel historických záznamů není. Stačí věděti velmi málo, abychom si učinili úsudek, který není dalek pravdy. Z několika slov zápisu učiněného při změně majitele v r. 1651 ...„dvůr poplužní Beyšovec řečený, při něm mlýn a ovčín, vše pusté a zruinované..." možno souditi, že dvůr zbýšovský a jeho obyvatele potkal koncem třicetileté války osud Chlumu, Komárova a Chvalovic: ze Švédy vyloupených a vypálených dědin prchali vesničané do lesů, kde útrapami, nemocemi a hladem hynuli. Také pozorně čtené různé zprávy gruntovních knih panství sedleckého z konce 18. a počátku 19. století nám mnoho ze současného života neosvětlují.

Ani historických a uměleckých památek obec nemá. A přece místo zvané dnes Horní Zbýšov (u kostela) bylo osídleno před více než 850 lety a zbýšovský kostelík se připomíná již v r. 1331. Jako kostel farní je jmenován v soupisu zpracovaném za arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Nepochopitelné neporozumění zavinilo, že po požáru kostela r. 1872 zničeno bylo mnoho, z čeho znalec byl by mohl vyčísti část minulosti.

Není historických památek, ale je tu staleté dílo poctivé lidské práce - mohutná hráz našeho rybníka, která již po půl tisíciletí vytrvale odolává nesmírnému tlaku sevřených vod. Kolik tisíc for násypu a kamene bylo třeba k její výstavbě a upevnění, kolik tisíců hodin odpracovaly tu mozolné dlaně našich předků z rozkazu svých pánů - bez odměny.

Vichřice již staletí rvou listí a zaschlé zčernalé větve dubů na hrázi vrhají do vln rybníka, ale ti dva věrní, staří strážci na jižním konci zeširoka rozkročeni, s kořeny hluboko ve hrázi zapuštěnými, stojí pevně, nepoddajně, vykonávajíce tak poctivě svěřený jim úkol. Kdybychom tak rozuměli šumu jejich větví! Koho oni viděli přejíti a přejeti po hrázi rybníka? Kolik údobí lidských radostí, starostí a zármutků přehnalo se kol jejich širokých korun ...