Žlutice

Bylo založeno asi během slovanské kolonizace, jako obchodní stanice na důležité cestě z Prahy do Chebu. První písemná zmínka o Žluticích pochází z roku 1186, kdy měly být majetkem kladrubského kláštera.

V období Karla IV. již měly Žlutice organizovanou městskou správu, která vydávala listiny a vedla městské knihy. Hospodářsky se město opíralo o obchod se solí a plátenictví. Během husitských válek jsou Žlutice a okolí opakovaně svědky vojenských šarvátek. Největšího rozmachu dosahuje město v období renesance po r. 1515. V této době vzniká ve Žluticích jedno z nejkrásnějších děl iluminátorského umění 16. století, Žlutický kancionál, jehož faksimile je uložena v městském muzeu.

Po třicetileté válce dochází v průběhu 17. a 18. století k postupné germanizaci. Období rozkvětu ukončil velký požár v r. 1761. Význam Žlutic opět stoupl poté, co se staly sídlem soudního a politického okresu (1850 - 1948) a po vybudování železnice (1897).

Čtvercové Velké náměstí je přirozeným centrem města. Historické jádro se zbytky gotického opevnění a několikapatrovými zpřístupněnými podzemními sklepy je památkovou zónou. Ve středu náměstí je sloup Nejsvětější Trojice. Z dolní části náměstí se prochází nejživější ulicí ke kostelu sv. Petra a Pavla který patří k nejcennějším stavebním památkám Karlovarska. Poklidný ráz města umožňuje omezení průjezdu dálkové dopravy.

V současnosti mají Žlutice 8 příměstských částí (Verušice, Veselov, Ratiboř, Knínice, Protivec, Mlýnce, Záhořice a Vladořice) spolu téměř s 2 700 obyvateli. Žlutice jsou sídlem pověřeného městského úřadu. Kromě základní a mateřské školy zde sídlí i základní umělecká škola, střední lesnická škola a výchovný ústav pro děti a mládež. Žlutice mají bohaté kulturní tradice. Každoročně se zde koná Žlutická pouť, přehlídka amatérských divadelních souborů - Žlutické divadelní léto a festival sborového zpěvu - VIVA LA MUSICA.

Žlutický kancionál, zpěvník literátského bratrstva při farním kostele, je prací dílny Jana Táborského z Klokotské Hory, která pracovala v Praze na Starém Městě. Písmo a noty maloval Vavřinec Bílý, iluminace jsou dílem Fabiána Puléře. Žlutický kancionál byl pořízen v letech 1558 - 1565 z peněz, které mezi sebou vybrali mistři žlutických cechů, význační žlutičtí měšťané a žlutické panstvo. Celkem stál 283 kop a 12 míšeňských grošů. Za tento obnos byl v té době k dostání velký dům. Již svými rozměry 63 x 46 cm je Žlutický kancionál impozantní. Ani tyto rozměry ani velké noty a písmena textů jednotlivých písní nebyly samoúčelné. Šlo o to, aby všichni zpěváci na ně dobře viděli. Písně v něm obsažené jsou kromě jediné psány česky. Celkem má kancionál 494 pergamenových listů, 39 z nich bylo vyříznuto protireformační komisí, která některé texty shledala závadnými. Tato komise se také postarala o to, aby byly začerněny ilustrace zobrazující upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského. Miniatury, znázorňující jednotlivá řemesla, symbolizována cechovními znaky, či výjevy z práce řemeslníků, spolu s postavami jednotlivých dárců, jejich manželek a dětí, jsou součástí mimořádně bohaté a krásné výzdoby kancionálu. Když si tedy prohlížíme iluminace kancionálu, defiluje vlastně před námi žlutická společnost 16. století. Ve žlutickém muzeu je uložena pouze faksimile Žlutického kancionálu. Originál je uložen v Památníku národního písemnictví v Praze..