Bílsko

Kostel sv. Jakuba Většího

Dominanta obce, k němuž přiléhala fara. Kostel připomínán již jako farní od roku 1350. Z druhé strany kostela bývala zemanská tvrz, dnes č. 11 u Vaňatů. V roce 1395 byl purkrabím na Helfenburku vladyka Ondřej z Blska. Předpokládá se, že také matka Petra Chelčického pocházela z Bílska.

Podle výpisků z třeboňského archivu za časů válek husitských a ještě více za války třicetileté byla osada zničena a zpustošena a celá lehla popelem. Z kostela zbyl jen presbytář, který byl dlážděn kamennými deskami, pročež se zachoval až do dnešních časů. Osada Blsko byla původně dosti rozsáhlá. Prvním známým patronem zdejším byl rytíř pan Mikuláš Diviš Radkovec. V roce 1630 byl za jeho přispění kostel obnoven přibližně do nynější podoby. Posloupnost zdejších farářů se datuje od roku 1649.

Dalším důležitým dokumentem o existenci Bílska se našel ve schwarzenberském archivu v Třeboni. Jedná se o nákres osady z roku 1711.

Historickogeografické zajímavosti

z různých pramenů zpracovala kronikářka obce Ing. Lenka Kulíková...

Bílsko je položeno mezi kopci Hrad (666,6 m n.m.), Kráseka (554m n.m.) a Neděliště (602 m). Proto většina cest musí do kraje dříve či později překonat značný výškový rozdíl. Z obce vedou cesty do všech světových stran: Na sever – směřují dvě cesty, vycházející ze vsi u kovárny č.p.9 přes brod Bílského potoka k bývalému č.p.2 u „Kůtů, Matoušků“. Na křižovatce u čp.14 „Kajtmanů“ dodnes stojí zděná Boží muka. Mají tvar čtyřbokého pilíře s lucernou a stříškou . Ve výklencích stojí 4 sošky světců: východ - sv. Václav, jih - sv. František Xaverský, západ - sv. Florián, sever - sv. Linhart (Leonard). Tato drobná stavba je už zakreslena na nejstarším vyobrazení obce Blsko z roku 1711.

Silnice na Pivkovice, vedla vpravo a u bývalého č.p. 26 Šindelů – pazderna vlevo (před kravínem) podél plaňkového plotu okolo farních pozemků (dnes zde bytovky č.p. 16 a 48) několika zatáčkami do kopce pod Hrad. Procházela po zadní, východní straně okolo rybníka Podcestný a zde se napojila na „starou silnici“ od Svinětic a „Brnoušů“ (viz směr východ). U této trasy stojí křížky: „Roubíčků“ pod novým hřbitovem, velký kamenný uprostřed nového hřbitova (viz níže) a „obecní u rybníka“ v rohu Podcestného (na starých německých mapách „Unterweg“, tedy ne dnes vžitý název „Pocestný“ jako poutník). Cesta kolem Kahovců Krásekou a úvozem do Pivkovic (tzv.„školní cesta“) vycházela od křižovatky se zděnými Božími mukami u čp. 14 rovně do kopce kolem Kahovců - čp. 43 dnes zarostlým úvozem k lesu Kráseka. V lese pokračuje stálým směrem přes křižovatku „U obrázku“ a před Pivkovicemi se připojuje na „starou silnici“a ústí v hlubokém úvozu ve vsi. Při ní křížky v našem katastru: kamenný „u Kyselů akátů“, „u Šteflů pole“ a torzo před lesem.

Na východ do Brnoušů vedla odbočka k prastaré zemské stezce Svinětice - Písek. Mohlo se jít buď od původního čp. 26 Šindelů dnešním areálem kravína v Bílsku, dále mezi ohradami krátkým úvozem s borovicemi k potoku, který přitéká od Pivkovic. Zde byl ještě v padesátých letech znatelný asi 0,5 m hluboký úvoz (foto od pí. Vejvodové). „Stará silnice“ vedla vlevo pod Hrad směrem na Pivkovice anebo vpravo dolů k Budyni kolem zrušeného rybníka s velkým dubem na hrázi (rozoráno v 60.letech) k soutoku potoka od Pivkovic a Bílského potoka od mlýna čp. 27 (směr Libín). U této trasy stojí křížky: „Bobků křížek“ (zaorán) a dnes povalený křížek „u staré silnice“ Druhá možnost byla vyjít ze vsi od kostela kolem hospody (původně farní školy) k čp. 25 Kotlabů, kozí farma KOFA, a průchodem mezi dnešním čp..42 (Kozlová) a 45 (Tichá). Pokračovalo se hlubokým úvozem mezi „trávníky“ pod prasečák k mostku přes Bílský potok a dále do kopce „Batysťáku“ za kravín ke „Staré silnici“. Zde se spojovala první východní možnost od čp.26 a „stará silnice“ na sever do Pivkovic nebo na jih do Budyně. Na této cestě stával u potoka od 1901 dřevěný kříž s obrázkem (stavěl Čejka ze Svinětic – Bílsko čp.8)

Na jih do Budyně se chodilo ze vsi od čp. 25 „Kotlabů“, dnešní kozí farma KOFA, a buď cestičkou (ze školy) nad mlýnem a podél Bílského potoka nebo po silnici na Bavorov, procházející i dnes stejnými místy (dle p.Vl.Hanžla). Jedinným křížkem u této trasy je Kotlabů křížek u zahrady čp. 42 (Kozlová). Podle starých map byl další až u Budyně. (Proč?- Je to po rovině, není to trasa původní historická, nic se tu nestalo, pole patřila jednomu vlastníkovi?) Do Krajníčka se vycházelo na Měkynec a pokračovalo vlevo před čp. 17 „Boubeníků“ ke studánce. Cesta stoupala úvozem po úbočí Neděliště až na náhorní rovinku, kde se napojila na „Volyňskou cestu“ od Budyně. Při ní křížky v našem katastru: „Boubeníků“, „u Hlinků pole“, „u kovářů louky“ a za lesem.

Na západ do Měkynče vede cesta od Boubeníků pod Nedělištěm údolím Měkyneckého potoka. Podle Pamětní knihy byla tato cesta nákladně opravena 1840 a roku 1933 rozšířena silnice, která slouží dodnes. Při ní křížky: „Boubeníků“, „Řidicích“, „nehoda Boris Bílý“, velký kamenný kříž stál při soutoku Měkyneckého potoka s jeho levostranným přítokem od Záluží. Kříž, umístěný v orné půdě, byl značně poškozen a po opravě provedené Pavlem Průchou byl přemístěn na nový hřbitov. Křížek a kaplice u odbočky na Záluží stojí na dnešním rozcestí, kde cesta kopírovala prastarou cestu do Strakonic (archeologické nálezy). Vycházela z návsi okolo kostela, přes dvůr čp. 11 Vaňatů na kamenný mostek přes Měkynecký potok a na hřbet kopce nad Lejskem. Dále po rovince kolem pískovny ke kravínu v Záluží – zděná Boží muka bez sošek, viz odkaz Záluží. (V archivu písemnosti o sporech zalužských o právu projíždět dvorem čp. 11 v Bílsku. Nakonec povolen průchod jen při pohřbech na blzecký hřbitov, ostatní museli objíždět po měkynečské silnici – „šraňku“). Při ní křížky – „Vaňatů“, „u šraňku“, „v Lejsku“, na konci u Záluží. Západně od blzeckého kostela stávala při prastaré cestě do Strakonic zemanská tvrz, dnes čp. 11 „U Vaňatů“. Majitelé tvrze, zemané z Blska, zastávali i důležitá postavení v okolních panstvích. Písemně doložen je např. v roce 1396 Andreas de Byslskoho, purkrabí s vlastním erbem na blízkém hradě Helfenburk a v letech 1407-10 jeho bratr Hostislav de Bylsko, kněz a později děkan kostela sv. Víta v Českém Krumlově, který nechal postavit pro Rožmberky. Jejich středověké feudální sídlo časem zaniklo beze stop. Snad již v 16.století nemělo opevněnou podobu. Poslední zbytky staveb byly zahrnuty ve 30.letech 20.století do stavby velkého objektu pro výkrm býků. Za ním se do 70.let 20.století dochoval rybníček podkovovitého tvaru - „Vaňatů sádky“ (uprostřed prý stávala kamenná věž velmi podobná té, co se zachovala v Drahonicích při původní cestě po úbočí Knížecího kamene), široká studna ve dvoře a staré zatopené sklepy. Po násilném vystěhování posledních majitelů v 50. letech hospodařilo v tomto statku místní JZD. Je zajímavé, že ani při velkých záplavách v roce 2002 nebyl vyvýšený střed obce (fara, kostel a bývalá tvrz) vůbec ohrožen, i když se Měkynecký potok vrátil do svého původního řečiště přes náves obce. Do Netonic vede cesta od Božích muk u čp. 14 a odbočuje ze „školní cesty“ za Němců zahradou ostře vlevo a do kopce. Dále po rovině nad čp. 51(dříve stodola čp. 5),čp. 7 a 8 pokračuje mezi Krásekou a Bílským potokem (od Netonic) zatáčkou s akáty a klesá do údolí s přítokem potůčku od Chrástu. Zde plánován suchý poldr proti povodním, který by měl před záplavami ochránit i Budyni a Svinětice. Potom cesta stoupá silnicí vyrovnanou v 70. letech k lípě, křížku a posedu a dále ke křižovatce Bílsko-Netonice a Chrást-Záluží. Rovně projdete kolem starých, ale dobrých třešní, do Netonic. Při ní křížky – „u Němců pole“, „Drůbků“, „Kuřinů“, na křižovatce „V horách“, kaplice u Netonic mezi lípami. Dříve tu v údolíčku u staré trasy stával ještě křížek - „Majerů“.

Na tento text navazuje Popis a databáze fotek křížků v okolí Bílska z roku 2007 (podrobnosti v obecní kronice).