Zahořany

V našem kraji, zvaném také Horymírovým, v nedalekých Neumětelích, je uložen legendární kůň Šemík.

Tehdejší obyvatelé Zahořan, kteří byli pod správou rychtáře, několika konšelů a starších z obce Mníšek se živili rolnictvím a běžnými řemesly, též sladováním obilí, prací v lesích a nedalekých dolech. Jen přes kopeček vedla hlavní kupecká cesta mezi Prahou a Pasovem. Vozilo se tu mnoho soli, vlašských a německých tovarů, vína, ovoce a jiného zboží.

Za dob krále Václava IV. se v hlubokých lesích Brd usadila mnohá loupeživá čeládka, která olupovala a vraždila lid selský i dělný. Proto Václav IV. zastavil dne 29.listopadu 1409 statečnému a neohroženému vladykovi Janu z Leskova mníšecké panství, kterému příslušely statky a poplužní dvory ve Stříbrné Lhotě, dále pak dvě menší popluží ve vsi Tisovicích se vsí Bojovem a dílem Zahořany, jenž měly manskou povinnost k hradu Dobříši. Jan z Leskova tu záhy zavrhl všechny loupeže a nastolil pořádek v této krajině.

Roku 1547 koupil práva na dobříšské a mníšecké polesí Václav Vrartislav z Mitrovic. Za doby třicetileté války byl náš kraj velmi zle postižen. V květnu roku 1618 propuklo povstání českých protestantských stavů proti císaři Matyáši a loupeživý vojáci vydrancovali okolní obce a usadili se na zbraslavském zámku. Nejhůře však bylo když r.1639 vtrhli do Čech loupeživý Švédové za vedení švédského generála Jan Banéra s 40000 vojíny, většinou lotrovské chásky a plenili a vypalovali celý kraj. Jaké škody natropila dlouhá válka, to poznáte po nahlédnutí do zemského katastru z r.1653 až 1654. V Zahořanech byli roku 1654 usedlí : Václav Beztahovský 36 korců, Rudolf Růže 35 korců, Martin Průhovský 30 korců, Štěpán Kožíšek 20 korců, Šebestián, tesař 24 korců, Jiřík Poláček 24 korců, Václav z louky 20 korců, Matěj Císař 20 korců, Václav čihák 11 korců, Jakub Houdek 2 korce a jedna pustá chalupa, Čurdovská.( jeden korec neboli staročeský korec = 8112 čtverečních loktů = 2837m2)

Okolí zahořanské vsi bylo zdevastováno a zničeno a ani pánové z Mitrovic neměly peněz na jeho obnovu z popela. Tak se stalo, že 30.září 1655 kupuje polnosti a celé mníšecké panství, bohatý a podnikavý muž, rytíř Engel z Engelsflussu za 50.000 zl. ( odhad roku 1825 byl šacován na 336.316 zl.).Dlouho trvalo než bylo zase vše uvedeno do pořádku. Pan Engel podporoval své poddané dobytkem,nábytkem, obilím k setí i k melivu a dal potřebná stavení znovu vystavět.

Roku 1744 byla obec Zahořany těžce zkoušena, kdy obyvatele Zahořan veškeré své zásoby museli odevzdávat Pruskému vojsku, které z těchto míst vysílalo své vojáky k obsazení Písku, Tábora a jiných měst.

Velký díl Zahořan patří do někdejšího mníšeckého panství, které bylo kolem roku 1848 velmi rozsáhlé a mělo 9.627 korců. Pole v Zahořanech mají dobrou zem a proto se zde pěstuje žito, oves, řepa, jetel a brambory.

První světová válka nezanechala na samotných Zahořanech viditelnějších škod, ale obyvatelstvo citelně trpělo velkým nedostatkem potravin.

Druhá světová válka vypukla v roce 1939 a skončila v roce 1945. Obec Zahořany byla ušetřena válečných pohrom, nikoliv však lidských utrpení. Obyvatelé Zahořan, kteří poznali život v koncentračních táborech a nebo výslechy v pražském Pečkově paláci a pankráckém vězení by mohli dlouze vyprávět o utrpení války. Ostatní žili v neustálém strachu, kdy budou deportováni, či atakováni gestapem.

A Zahořany dnes????? Malebná vesnička v krásném prostředí lesů, rybníku a potůčku, slušní a milí lidé, domácí atmosféra, která se neustále rozrůstá o další dobré lidi žijící v tomto kraji……