Zádub-Závišín

České jméno ZÁDUB se uvádí poprvé v papežské listině Řehoře X. z 23. května 1273 jako "Zadubo". Původně to byl majetek českého vladyky Hroznaty, resp. jeho otce Sezemy. Zádub se Závišínem, dvě těsně uzavřené okrouhlice přežívaly po staletí ve vysoké poloze nad 700 m n. m. na okraji rozlehlého liduprázdného hvozdu Císařského lesa, zprvu zcela propojeného s Podhorním lesem. Lesní komplex obývali jeleni, ale i dnes vymřelí vlci a medvědi. Podle názvu se jednalo o ves, ležící "za dubem" (Za dubo). Historie obce však na žádný památný dub nevzpomíná.

Za husitských válek ovládlo Tepelský kraj podobojí, za třicetileté války patřil Zádub mezi nejvíce postižené obce v kraji. Podrobně popisovala útrapy této války stará zádubská kronika Dorschnerova z 18. století, dnes bohužel ztracená. Ze 12 dvorů zůstaly po třicetileté válce čtyři dvory pusté.

Od konce druhé války obývá Zádub kolem 200 obyvatel. V létech 1960-76 byl spravován Místním národním výborem trojobce Závišín-Milhostov-Zádub. V roce 1976 byl začleněn pod Mariánské Lázně. V Zádubu zůstával dlouho nižší stupeň ZDŠ. Karlovarská silnice z Mariánských Lázní na Karlovy Vary vede po okraji Zádubu a vznikla nová Spojovací silnice, která je vlastně obchvatem Mariánských Lázní a vyhýbá se i Zádubu. Proto je dopravní ruch v obci malý a klidný. Výstavba moderního rekreačního střediska jedné banky vyvolala rozpaky nad lokalizací přímo na větru nejvíce vystaveném vyvýšení; majitelé se měnili. U většiny domů v obci došlo k rekonstrukcím a přístavbám. Celkový současný obraz Zádubu potvrzuje, že jde o místo sympatické i přitažlivé k bydlení v těsné blízkosti Mariánských Lázní.